Děti velké revoluce

D. W. Griffith bol naozaj skvelým režisérom. Vedel veľmi efektne zinscenovať príbeh na veľké plátno. Toto je jeden z príkladov. Nieje to jeho najmajstrovskejšie dielo, ale určite jedno z tých najlepších. Dobrý ťah bol aj obsadiť do úlohy sestier, skutočné sestry Gishové. Vyznie to tak potom reálnejšie. Určite skúste. Výpravný snímok, ktorý by vás mohol zaujať. (23.10.2010)

Griffithovi se s Dětmi velké revoluce povedlo zůstat někde na pomezí geniální Intolerance a sentimentálního Zlomeného květu. V případě tohoto filmu je však největším mínusem jeho délka, některé scény jsou opravdu vycpávkové, podobně jako občas lehce krkolomné zvraty. Přesto jde po režijní stránce opět o velké dílo doby němého filmu. (27.08.2009)

„Siroty búrky” sú dve, vychovávané, ako sestry, a pritom nie sú sestry, keď v skutočnosti sú naozaj sestrami, jedná sa volá Louise, pochádza z významnej, aristokratickej rodiny, ale ešte o tom nemá ani páru, lebo bola ponechaná napospas osudu, že ešte k tomu aj neskôr oslepla, kedy Henriette Girard má najskôr veľmi nebohaté korene, pričom vyrastajú spolu odmalička, kedy úplnou a čírou náhodou osudu si v dospelosti vymenia úlohy, keď «slepá» bude dlhšiu dobu v zovretí frekventovanej žobráčky Frochardovej, že zase nie vždy "chudoba chudobu bije" , keďže sa jej zadarí zapáčiť sa Chevalierovi de Vaudreymu, ktorého famílii svitá na horšie časy, pretože sa pomaličky schyľuje k "Veľkej francúzskej revolúcii" , čiže sestry budú hodne dlho odlúčené, a ja medzitým stretávam také historické osobnosti, akými boli napríklad: DANTON, ROBESPIERRE, či aj francúzsky kráľ ĽUDOVÍT XVI. , ktorý spolu s manželkou Máriou Antoinettou skončili sťatí pod GILOTÍNOU, ó, áno, normálne nebude stíhať zotínať hlavy, skrátka, tento mechanický nástroj bude praskať vo švíkoch, kvôli ľudovému tribunálu, ktorý si teraz diktuje podmienky ! Vystupuje tu množstvo postáv, scenár je popretkávaný všelijakými udalosťami, ktorých sa vždy nejako zázračne dotýkajú obe, (ne)vlastné sestry. / Lilian a Dorothy Gishové (sestry), spoločne vystupujú na Nemom plátne, a sú k tomu aj fantastické, keď nestíham udeľovať pochvaly, a to isté platí i pre "Otca filmovej réžie" - D.W.Griffitha, ktorého filmárske postupy, sú ojedinelé svojho druhu ! Opäť cca. 2 a pol hodinový, nemý, historický - Megafilm, s kvantum komparzistov, a pritom je to extra prehľadné. Orphans of the storm z roku 1921, vnímam, ako "MASTERPIECE" . (14.05.2020)

(1001) Tenhle film mě ze všech Griffithových zaujal nejvíc, a to asi tím, že jeho děj mě nejméně iritoval. Zrození národa je ve svém vyznění hrozné, Intolerance oproti tomu zase působí patolízalsky a svatouškovsky a Zlomený květ prostě hraje tak strašně na city, že se to skoro nedá vydržet. I když v Dětech velké revoluce je nejspíš formálně za zenitem, alespoň se mi dostalo zajímavého dobového pohledu na zkaženou novověkou šlechtu. Třeba si nedovedu představit, že by v současném americkém mainstreamovém filmu hrdina příslušící "k těm špatným" dělal ty špatné věci, které páše jeho skupina, než se přidá k druhé barikádě, a tady vidíme de Vaudreyho jako docela parchanta, než se v něm hne svědomí. A dokonce se mi u tohohle filmu dostalo i jakéhosi napětí, které jsem u předchozích režisérových filmů postrádala. Ačkoliv byl děj stále předvídatelný a jednoduchý, opravdu mě zajímalo vidět, jak dopadne. (23.07.2009)

D.W. Griffith byl mistr velkých dramat, která se odehrávala na pozadí podstatných historických událostí, stejně tak jako příběh dvou dívek vychovávaných jako sestry, které jsou odděleny krátce před vypuknutím Velké francouzské revoluce. Snímek má vlastně všechno, co by člověk očekával - tedy šlechtickou brutalitu x brutalitu vzbouřeného davu, pařížské podsvětí se žebráky, dva muže, kteří hrdinkám pomůžou a dokonce i historické postavy. Jako středobod jsou pak sestry Gishové, které byly obě skvělé, ale patrně mě zmátořila délka filmu nebo vědomí, že to už tehdy šlo jinak a lépe, takže mě film ve výsledku nezaujal. (17.02.2023)