ostravak30

Takže znovu Old Surehand. Ano, oproti Old Firehandovi působil živelněji, ale přeci jen neměl ani zdaleka charisma Old Shatterhanda. Navíc s ním film působil chvílemi komicky. Ani Vinnetou nehraje úplně nejhlavnější roli. Alfred Vohrer zkrátka dostal tu nepříjemnou úlohu natočit zrovna ty kovbojky, které Surehanda a Firehanda zatímco ty slavnější bodovaly u diváků. Zajímavé je, že se zde objevil Gojko Mitič, který právě s Vinnetouem počínal svou kariéru. A opět i Terence Hill, jež v předchozím filmu Vinnetou - Rudý gentleman měl větší roli. Mezi supy opět nepatří k nejhorším westernům, objeví se i prvky původní slavné hudby, ale na stálice prostě nemá. Znovu zlatý, střední průměr.

Jeho díla zná celý svět, ale o jeho životě se toho až tolik neví. Já jsem nevěděl skoro nic. Určitě jsem se mnohé dozvěděl a nutno říct, že jeho život nebyl nezajímavý. Animované doplňující scény jsou zajímavé. Dokument na první pohled působí moderním, živelným způsobem, přesně v duchu autorova vyprávění.

Znásilnění není jen o tomto činu, ale též o charakterech lidí v rozhodujících chvílích. Jenže mě překvapilo, jak moc byli všichni na druhé straně zatímco hrdinka něco v sobě řešila. Matka, tchán s tchyní, dokonce vlastní manžel a kamarádka posílající anonymní dopis. Vlastně bych čekal jako protiváhu někoho, kdo bude přeci jen na straně oběti. Manžel se ukázal až moc labilní. Vždyť jeho manželka, znásilněná oběť hrozného trestného činu, vydržela víc než on. V závěru jsem pak vůbec nepochopil psychologa, který mezi dveřmi řekne Angelice, že je krásná. A upřímně řečeno, K. Brožová je sice krásná, ale pro mě nikdy nebyla skutečnou herečkou.

Jsem si naprosto jistý, že více než 90 % uvedeného je pravda. Mám známého, který v minulosti pracoval pro Penny a vím naprosto jistě, jak vypadalo jeho nasazení v obchodě a co všechno museli dělat a dělali. Moje ex zase pracovala v Albertu a podmínky byly dost podobné uvedenému. Vlastně to není až tak překvapivé, že hlavní motivací řetězců je zisk a orientace na zákazníka, zatímco zaměstnanci jsou pouhé ovce, které musí lízat podlahu, když to po nich šéf chce. Je to smutné, že ani zákony ani odbory s tím nemohou nic udělat, ale je to vždy o zaměstnancích. Pokavaď si neuvědomí, že všechny najednou vyhodit nemohou, a tím pádem se nevzbouří, budou stále jen otroky. Pravda, dokument je jednostranný a zapojení PR manažerky Albertu jsem vůbec nepochopil stejně jako skrytou kameru, která nám ve svém skrytu vůbec nic neodhalila. Na druhé straně si asi každý umí představit, co by na obvinění říkali jednotliví manažeři obchodů, tudíž sice prostor dostat mohli, ale pravděpodobně by to bylo naprosto zbytečné.

Upřímně řečeno jsem se chtěl na tento film podívat ze zvědavosti a vůbec jsem netušil, co od něj očekávat. A nevím ani nyní, co chtěl tvůrce říct. Pokud nejsem znalý punkové života, pak bych řekl, že se určitá skupinka lidí, dnes bychom řekl, že jsou nejpodobnější squatterům, v blízké budoucnosti proměnila v násilné tvory, kteří ničí a zabíjejí vše kolem, co by mohlo připomínat starou dobu plnou pravidel. Podle takových punkerů se nic nemusí, peníze nejsou třeba, sex není třeba, láska není třeba, policie není třeba, jídlo v ledničce naskakuje asi kouzlem Harryho Pottera a teplo se vytváří samo od sebe. Jejich nejaktivnější aktivitou je nuda, při které se zoufale nudí. Ovšem, hudba žije dál. Jenže i oni sami následně porušují svá vlastní pravidla a ani nejsou schopni to nějak odůvodnit. Pravdou je, že tato budoucnost se nejvíc přibližuje tomu, co nás asi opravdu čeká. Mladí lidé stále častěji „hledají samy sebe", chtějí co nejméně pracovat a co nejvíce se bavit a hlavně nemít žádné povinnosti, zákony a pravidla. Není špatného pravidla a zákonu a není dobrého pravidla a zákonu. Jsou jen pravidla a zákony, které se musí porušovat. Hlavně, aby byla nekonečná zábava. Tipl bych si, že Jarman kritizoval už tehdejší konzumní život Britů a nejspíš i známou tvrdost policie, která nám ale ve filmu byla znázorněna jen jednou scénkou. Kritikou prochází vůbec celá řada věcí, že se v tom těžko vyznat. Jenže dobrá kritika by neměla být jen alegorií na to špatné, ale též nabízet řešení a tahle budoucnost mi nepřijde lepší.

Dokument o Karlu Svobodovi není zdaleka takovým dokumentem, jaký bych čekal. Vlastně to není ani dokument, který by se podobal jakémukoli jinému. V první řadě jde o spousty minut domácího videa, z něhož podstatnou část tvoří ta, která natočil sám slavný skladatel. Jenže krom toho, že to byl milující otec se toho o něm moc nedozvíme. Leckteré záznamy mají špatnou kvalitu a mnohokrát ani nejde poznat koho, že to vlastně sledujeme. Celé to spíše působí jako jedno velké home video. Nebýt několika osobností, které se připojily k rozhovorům. Ovšem mimo Karla Gotta nebo dalšího z Karlů - Šípa, či Helenky Vondráčkové, které samozřejmě většina pozná, další osobnosti vůbec neznám a hodily by se tak popisky se jmény. Karla Svobodu poznáváme jinak než byl dosud znám a jak ho veřejnosti Blesk nepředstaví. Ale tím, že si syn P. K. S. zvolil tuto komorní variantu, vycházející především z archivního materiálu televizí i domácího, působí dokument spíše rozpačitě. Tím spíš, že závěr zvládl vypravěč ve dvou větách.

Asi je zbytečné povídat o BBC a jejich přírodopisných dokumentech. Vždy byli úžasné s novými možnostmi jsou doslova dech beroucí. Úžasné barvy, neuvěřitelné záběry a stále nové nové informace. Tentokrát jde o druhy, které jsem neznal a opět načerpané dosud nezjištěné informace. Čeho všeho jsou opice schopné a že jsou nám blíž než jsme čekali. Že prožívají emoce a že jsou důmyslné, učí se a umí si užívat zábavu. Soucítí. Paráda.

Sedmives je opravdu zvláštní Večerníčkový seriál, který postrádá hlavu a patu. Jednotliví obyvatelé jsou tak zvláštní, že je nejspíš nepochopí ani děti ani dospělí. Nejvíce se podobají autistům z ústavu pro choromyslné. Samotné epizody nemají žádný pořádný děj. Nejsou vtipné, poučné, chybí jim dramatická zápletka s rozuzlením a opravdu nemají čím zaujmout. A tak jediné chvalitebné jsou kresby a pochopitelně hudba s jednotlivými písněmi, která je pro Marka Ebena a jeho bratry tak typická.

Kirk Douglas si střihl asi výjimečnou roli záporáka (všechny jeho westerny jsem neviděl). I když on to nebyl záporný hrdina v pravém slova smyslu. Jak už někdo trefně poznamenal, šlo o westernovou road movie a love story k tomu. Moc se tu toho nenastřílí a když už se objeví nepřátelé, jsou docela rychle zlikvidováni. Takže jde spíše o budování vztahu mezi Brenem a Danem. Ten se rozhodne až v úplném závěru k čemuž všechno směřuje a divák to tak nějak očekává, když se nic dalšího až tak dramatického ve filmu nestane. Dám tři hvězdy, abych si vyšší hodnocení nechal na výše hodnocené jiné westerny slavného herce, jistě natočil i lepší. Mimochodem, všimli jste si někdo, že když se Brena O'Malley loučí s Missy a slibuje jí, že se vrátí, než slunce zapadne, tak kulatý dárce života skutečně zapadá, ale jakmile dochází na souboj o pár chvil později, je jasný den?

V česku dost slavná pohádka Sedmero krkavců tu dostala lehce na zadek. Zatímco příběh o labutích napsal Hans Christian Andersen krkavce do své pohádky zahrnula Božena Němcová. Těžko říct, kdo byl první či zda se sešel jeden nápad ve dvou hlavách, ale koncept Sedmera krkavců se mi líbil přeci jen víc. K chlapům mi jdou více krkavci než labutě a sedm bratrů z chudé rodiny je méně častější než dokola omílané téma zakletého člena královské rodiny. Pohádka je navíc točená v kulisách, což není tak hrozné, krom toho šíleného koberce, který se shrnuje a má připomínat travnatý svah.