Jubilee
Obsahy(1)
Sex drogy a punková hudba. Jubilee je dost možná nejlepším britským filmem, jemuž se podařilo přiblížit punkovou kulturu – nejenom módu, muziku a nápisy na stěnách, ale především způsob radikálního, anarchistického a nesmiřitelného vnímání společnosti. Jarman v roce 1978 zaútočil na všechny britské symboly, společenské instituce, královnu a nakonec i novou konzervativní vládu přelomu 70. a 80. let. Používá k tomu vypjatou estetiku šoku, hnusu, dryáčnického smíchu i ironie. Na půdorysu staršího scénáře, věnovanému středověkému alchymistovi Johnu Deeovi, a několika vizuálních inspirací ještě ze svých osmičkových kraťasů, inscenuje cestu anglické královny zlatého věku Alžběty I. v čase. Ta se s pomocí ďábelské inkarnace čistého ducha nechává přenést v čase do post-thatcherovské Británie, která je – k jejímu nemilému překvapení – už zdevastovanou, zbídačelou zemí, již ovládají pouliční gangy, televizní magnáti a policie. Jarmanova dystopická férie skládá happeningové, groteskní scénky punkerské bandy, již ovládá Alžbětinovo alter ego sadistka Bod. Společně se poflakují, vymýšlejí otrlé zábavy a zabíjejí nudu násilím či paranoidním rozumováním o úpadku světa a zvrácených vztazích. Pyromanka Mad se mylně považuje za revolucionářku, Crab je zase nymfomanickou obětí přežitku zvaného láska, jejíž obraz jinak nalezneme pouze v incestním vztahu dvou homosexuálních bratrů. Vojenský veterán zalévá doma umělé květiny s trpaslíky a Nitrane sepisuje alternativní historii Británie. Do toho křičí punkoví interpreti. V takové rozloženém společenství docházejí všechny bezprostřední tužby naplnění – „a fantazie už není více potřebná“, posmívá se nám Jarman. Autor zde vepsal svou tehdejší vizi umění jako prostředku osvobození: „Lidé, kteří kontrolují svět, se snaží zahnat umělce na jeho okraj. Je tedy na nich, aby se svým uměleckým či anarchistickým postojem pokusili znovu stvořit lepší svět – anebo alespoň uvolnit jeho tvořivou energii.“ Velikost filmu spočívá v tom, že zachytil nejen frustrovanou atmosféru Londýna 70. let, ale zároveň kriticky glosuje elán punku, jenž se brzy rozmělnil v nihilismu či komerci hudebního průmyslu. Ironicky se film stal rozjezdem pro některé punkové hvězdy – například Toyah Willcox, Adam Ant a zejména představitelku role Amyl Nitrite Jordan. Její taneční scéna kolem šlehajících plamenů ohně patří k základním obrazům Jarmanovy tvorby. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (19)
Upřímně řečeno jsem se chtěl na tento film podívat ze zvědavosti a vůbec jsem netušil, co od něj očekávat. A nevím ani nyní, co chtěl tvůrce říct. Pokud nejsem znalý punkové života, pak bych řekl, že se určitá skupinka lidí, dnes bychom řekl, že jsou nejpodobnější squatterům, v blízké budoucnosti proměnila v násilné tvory, kteří ničí a zabíjejí vše kolem, co by mohlo připomínat starou dobu plnou pravidel. Podle takových punkerů se nic nemusí, peníze nejsou třeba, sex není třeba, láska není třeba, policie není třeba, jídlo v ledničce naskakuje asi kouzlem Harryho Pottera a teplo se vytváří samo od sebe. Jejich nejaktivnější aktivitou je nuda, při které se zoufale nudí. Ovšem, hudba žije dál. Jenže i oni sami následně porušují svá vlastní pravidla a ani nejsou schopni to nějak odůvodnit. Pravdou je, že tato budoucnost se nejvíc přibližuje tomu, co nás asi opravdu čeká. Mladí lidé stále častěji „hledají samy sebe", chtějí co nejméně pracovat a co nejvíce se bavit a hlavně nemít žádné povinnosti, zákony a pravidla. Není špatného pravidla a zákonu a není dobrého pravidla a zákonu. Jsou jen pravidla a zákony, které se musí porušovat. Hlavně, aby byla nekonečná zábava. Tipl bych si, že Jarman kritizoval už tehdejší konzumní život Britů a nejspíš i známou tvrdost policie, která nám ale ve filmu byla znázorněna jen jednou scénkou. Kritikou prochází vůbec celá řada věcí, že se v tom těžko vyznat. Jenže dobrá kritika by neměla být jen alegorií na to špatné, ale též nabízet řešení a tahle budoucnost mi nepřijde lepší. ()
Keby som mal tento film vystihnúť jedným slovom, tak by to bolo slovo anarchia. Presne to by mal vystihovať punkový manifest. Anarchia vo všetkom, v deji, obraze, zvuku, produkcii aj hereckých výkonoch. Výsledkom je zlepenec amatérskych "divadelných" scénok s pochybnými hercami a ešte pochybnejšími myšlienkami. To je vlastne veľmi dobre vidieť, prečo by punk a jeho myšlienky nemali opustiť hudobné pole, lebo hudobná stránka je to najlepšie z tohto filmu. Ešte by sa dali vypichnúť vtipné názvy kapiel, "šialený" producent, ktorý si kúpil všetko ako paródia na mainstreamový hudobný biznis a narážka na pokus zo socializmom. 20% ()
Poněkud dekadentní vize konce civilizace po anglicku. 1) Film je silnou kritikou tehdejší společnosti, jejíž některé jevy jsou přivedeny ad absurdum a tím se vyjevuje jejich podstata._____ 2) Pro 35letého Dereka Jarmana (scenárista a režisér) to byl jediný "punkový" film. Aktivní bojovník za práva gayů zemřel na AIDS v roce 1994._____ 3) Film se nevyvíjí, postupně mě začal nudit._____ 4) Z mnoha pěkných kluků se zmíním alespoň o 23letém Adamu Antovi (hraje sám sebe), frontmanovi punkové skupiny Adam and the Ants._____ 5) Výstižný koment o punkovosti filmu: HAL**. 6) Co dodat? Snad jen Rule Britannia rule the waves, Britons never will be slaves. ()
Přiznávám bez mučení, smysl celku mně spíš uniká (u nás jedinců s íkvé bublajícího bahna nic tak neobvyklého), ale jako "obrázky z pekla" (= já vidím jenom záblesky, Ms Elizabeth I.) to funguje, minimálně na rovině intenzity znepokojivosti vjemu. Že je to málo? Inu, už od začátku jsem k tomu přistupoval zaujat, říkal jsem si, že když už nic jiného, alespoň se mi dostane několika tipů na punkové umělce, k čemuž došlo, tedy svůj účel film splnil. 70 % ()
S punkem to nemá společného nic krom estetiky - místo svobody a nezávislosti tu hlavní postavy uctívají jen násilí a nenávist bez důvodu, v podstatě jde jen o opakování první půl hodiny o šest let staršího Mechanického pomeranče v levnějších kulisách. Jen tady se ve svém nadšeném zmrdství a vraždění lidí rochní až do konce, bez nějaké pointy, místo aby je zrubala policie a brutálně jim za poslechu Beethovena vymyla mozek. Což by až tak nevadilo, kdyby to bylo alespoň zábavné... jenže není. Ale na konci se aspoň hezky navezou do socialismu a komunismu, tak aspoň to je pěkné. ()
Galéria (52)
Fotka © Cinegate Ltd.
Reklama