forsberg

Docela nudné drama z čínského císařského dvora, které se liší od nudného dramatu z kteréhokoli evropského dvora pouze tím, že jeho hrdinové létají vzduchem, a že se v pravidelných intervalech odněkud vyřítí tisíc statistů, načež zase někam zmizí, pravděpodobně proto, aby nestínili paláci, který se tak pěkně blýská.

Celkem nezáživný příběh o rodince, kde se hraní věnuje maminka, tatínek, děti, strýcové, tetičky a ztracený bratr a nakonec se všichni sejdou a budou jistě šťastní až do smrti. Až budu chtít příště vidět Iry, zajedu si do Dublinu a až budu chtít příště slyšet dobrou irskou tradiční hudbu, pustím si Planxty.

V knize A Study in Scarlet je Holmes popsán jako "young fellow" který "usually he was full of energy but the were times when he seemed to be strangely weak and lay on the sofa in the sitting room. This weakness seemed very strange. It even thought that he took some narkotic." Downeyho Sherlock je tedy možná daleko blíž představě géniovy neklidné mysli, než všechni ti obvykle ztvárňovaní suchaři s dýmkou v jedné ruce a s hůlkou v druhé. Film je prvotřídní zábava a určitě doporučuji soundtrack...zní trochu jako kdyby ho pan Zimmer skládal po bujarém večírku s pány Hapkou a Bregovićem.

Vesmírné drama za zvuků thereminu! Skalníci! Temníci! Lepé děvy! Kyslík na měsíci! A konečně taky vím, kde vzal inspiraci tvůrce těch příšerných oblečků ke spartakiádní skladbě Poupata.

Je to jako zabloudit v labyrintu s Timesy v rukou. Divákovi, který chce najít cestu nezbývá nic jiného, než spolu s hrdiny pobíhat sem tam a vstřebávat informace. Všichni prezidentovi muži jsou jistě užitečný film pro každého, kdo se chce něco dovědět o aféře Watergate, ale po více než dvou hodinách jsem byla všemi těmi fakty a výpověďmi vyčerpaná jako prezident Nixon.

Dobrý důkaz toho, že hloupý příběh s těžko uvěřitelnou zápletkou nevylepšíte, ani když Dylanovi přilepíte knírek.

Mladší bratříček Volejte věštce na Primě, tentokrát na tv Barrandov. Velice zábavné, zvlášť pokud natrefíte na věštkyni Alenku-Pastelku. Alenka je korpulentní, výřečné děvče a její hlášky hádám časem zkultovní. Jako třeba ta o slezině, která jednomu z důvěřivých volajících prý cvrnkla do žeber, i byl mu za sedmdesátkáčé za minutu doporučen masér a bylinkový čaj. Alenka maluje pastelkami, radí se s anděly, zásadně všechny choroby léčí "grepefruity" a rýží, a její charisma burcuje volající diváky k neuvěřitelným výkonům, např. toho pána, co pravil: "Já vám to nevěřím, protože jsem zaplaťpánbůh ateista."

Dost mne mrzí, že Prima nasadila tuto nedoceněnou perlu televizní zábavy na tak pozdní noční hodinu, takže kvůli ní velice často zaspávám do práce. Pokud vydržíte do noci, uvidíte nevídané a uslyšíte neslýchané. Hlavní protagonistky se předhání v kultovních hláškách a volající důchodkyně ve stupiditě dotazů. Věštkyně které vás zaručeně pobaví jsou: Jana Skálová - celkem bezvýrazná (nedoporučuji kvůli ní ponocovat). Jana Demeterová - kartářka povolána bohem. Martina Blažena Boháčová - mateřský typ, donekonečna omílající dvě slovní spojení, totiž "karmické zadání" a "královna pentaklů". A nakonec Ivana Regina Kupcová Sádlová - neuvěřitelná osoba v růžovém boa, která věší z křišťálové koule, ve volných chvílích se ohání kouzelnou tyčkou a k mé velké radosti se nedávno vytasila i s kouzelnou šiškou. A ještě jedna věc mi při sledování Volejte věštce vrtá hlavou. Všechny kartářky mají obrovská prsa. Nevím, čím to je, ale zřejmě je posilují nepřetržitým vykládáním karet.

Úchvatný mix Jude Deveraux s Daphne du Maurier, lehce šmrncnutý přelomovým románem Pozor Kamilo, točíme! a laciným rodokapsem, okořeněný humorem, pěknými exteriéry a výbornými hereckými výkony. Učiněná lahůdka.

Na Rambovu poslední misi nechoďte pokud: sympatizujete s barmským vojenským režimem - máte slabý žaludek - právě jste večeřeli - čekáte nějaké to psychologické vykreslení postav - jste přesvědčeni, že po zásahu kulometem se oběť decentně skácí k zemi. Na Rambovu poslední misi běžte pokud: chcete vidět hrdinu, který ví KÝM je a ČÍM je a je s tím naprosto vyrovnaný - zajímá vás co a jak daleko může oběti upadnou po zásahu kulometem - máte neodolatelnou chuť sedět 92 minut s bradou spadlou až na podlahu - nesympatizujete s barmským vojenským režimem. Vždy přeji hrdinům, aby se po všech dobrodružstvích co zažijí vrátili v pořádku domů. Ale nikomu jsem to nikdy nepřála víc, než Johnu Rambovi.