forsberg

Transformers mají skvostný začátek a nedivím se, že Jablonského hudba pravidelně figuruje v žebříčcích best epic soundtrack, ale ve chvíli, kdy jeden z autobotů pronese plamenně budovatelský projev ve stylu: "Já být Tarzan, dobrá člověk, pomáhat lidem, ahoj, ahoj" mě definitivně přešla chuť dát filmu čtyři*. Ovšem kdybych byla jedenáctiletý hošík na prahu puberty, či dospělý exemplář na úrovni onoho hošíka, neváhala bych napálit Transformers plné hodnocení a nezapomněla bych přidat další komentář typu: "Megan Fox, slint, slint, velké kovové věci, slint, slint."

Pěkný začátek a pěkný konec. Zbytek můžete klidně prospat, pokud ovšem nejste kromobyčejně zvědaví na spoustu řečí o tom, kdo je větší padouch, na nekonečné záběry koňských nohou a na hloupé zadní projekce.

Největší úlet v dějinách České televize aneb Dan Landa vítězem soutěže o nejperverznější zprznění klasika.

Osmnáct let se na světě nenarodilo dítě. Lidstvo pomalu vymírá. V Británii ožila Orwelova vize roku 1984. A nějakým podivným řízením osudu, je život naděje lidstva svěřen do rukou chlápka, který nemá žádné velké ambice, zato má smůlu na boty. Neuvěřitelná jízda, právem nominovaná na Oscara za kameru, vám vyrazí dech a sotva ho popadnete, donutí vás sykat a trousit výkřiky typu: Sakra zdrhej a Jéééžiši, to není možnýýý. Fantastický výkon Clivea Owena nemá cenu komentovat, to už tu udělal kdekdo, tak snad jen ještě připomenu nádhernou hudbu...ó dokonalosti, tvé jméno je King Crimson...

Mé skálopevné přesvědčení, že Sean Connery dokáže vytáhnout z bahna i sebehloupější film, utrpělo povážlivé trhliny. A navíc mne celé dvě hodiny pronásledovala myšlenka, jak by asi tahle slátanina vypadala v české mutaci. Švejk by mohl sezvat Káju Maříka, Dlouhé Bidlo, Pejska a Kočičku, Viktorku od splavu a Kocoura Mikeše a svorně by vyrazili třeba zachraňovat Blanické rytíře, ohrožené zákeřnou korozí. Na cestě středočeskou pahorkatinou by se vyjímali asi tak stejně, jako kapitán Nemo v ponorce uprostřed Benátek.

Velice autentický film bez příkras a zbytečných serepetiček, který donutil mé oči zvykat si na "zakinklejtoukameroukurvapořádněaťmádivákdomumentárnípocit". Několik nekonečných dní v životě členů pyrotechnické jednotky v zemi, která je nepozvala, mezi lidmi, kteří je nenávidí, v prachu, vedru, chaosu a v neustálé, pro některé možná až adrenalinové, blízkosti smrti postrádá nosný příběh, ale pro ty, kteří skuhrají kvůli jeho absenci...válka není příběh, válka je peklo.

Když z jídelního lístku restaurace, do které si chodíme v práci na obědy, zmizel kuřecí plátek s broskví a eidamem a místo ohavné bramborové kaše z prášku nabídli šťouchané brambory s dozlatova osmaženou cibulkou, zachtělo se mi pokleknout na kolena a zvolat: Díky pane Polreichu za to, že jste obohatil češtinu slovem kruciprdel a alespoň některé české restaurace donutil vařit slušné jídlo.

Ouvej můj milovaný Morgane Freemane, mohu mít pár otázek? Která moc tě jen donutila tápat nudným scénářem a obklopit se hrdiny kteří se chovají naprosto nelogicky a zmohou se akorát tak na pár stupidních hlášek? Proč tvůj doktor prochází filmem jako detektiv amatér, co strká nos kam nemá a každou svou další sólo akcí způsobí akorát chaos? A proč se Sběratel polibků stal snad jediným filmem, kde jsem uhodla vraha i když jsem jinak v téhle hádací disciplíně naprostý outsider?

Zbytečný film. Tedy pokud nemáte vyjímečnou slabost pro hrdinu, co vypadá jako skokan na lyžích bez lyží a záporáka, který pronáší perly typu: " Rozmlátím ti ksicht a nacpu ti ho do do pusy."

Takový Král krysa v ženském vydání. Film podle skutečné události táhnou nahoru vynikající Glenn Close a Cate Blanchett, ale nemohu si pomoci, při pohledu na účesy dámského osazenstva zajateckého tábora mne napadala pořád jedna věc - kde sakra pořád braly ty sponky...