forsberg

U televize, s nějakou tou reklamní pauzou na cigárko a kávu by se Nestyda přežít možná dal, ale v kině to bylo čiré utrpení. Upachtěné, upocené, nevtipné a neveselé a navíc jsem u každé erotické scény s panem Macháčkem trpěla stejným studem, jako bych asi trpěla, kdyby mne někdo donutil dívat se na porno s vlastními rodiči.

Inu přiznejme si, jako historické drama Šarlatové písmeno neobstojí, ale ve chvíli kdy jsem chtěla být objektivní a dát hodnocení *** za snahu a pěkné kostýmy, ozvalo se mé beznadějně romantické já a pohrozilo: " Holka, jestli se jen pokusíš dát Garymu prstíčkembyjsihrabalaabyseovíjelkolemtebe Oldmanovi míň než 4*, vymažu ti z paměti všechny červené knihovny co jsi kdy četla." Kapitulovala jsem.

Guča je dokument který voní plieskavicí, kajmakem a pečenými selátky, dokument, kde se celebritám pletou pod nohy slepice a u kterého vám zaručeně začnou v kině samy tančit nohy.

Výborný film pro milovníky bizarních nápadů, rozpitvaných obojživelníků, netradičních zbraní a úniku z reality. Definitivně mě přešla chuť dát si někdy v čínské restauraci specialitu.

Přiznávám bez mučení, že jsem S.W.A.T. sledovala koutkem oka od compu. Přiznávám bez mučení, že jsem rozčílila mého syna, který film zaujatě sledoval, stupidními dotazy typu: "Jak to, že ti zlí nevidí, že ti dobří se jim plíží za zády?" a "Proč se zastřelil baterkou?". S.W.A.T je možná dobrý film pro chlapy. A možná to vůbec není dobrý film.

Mám ráda pohádky. Baví mne příběhy o tajemných světech ukrytých v našem "obyčejném" světě, ať už je to krámek paní Corryové v Mary Poppins, byt č. 50, Sadová ulice v Mistrovi a Markétě...a nebo svět bizarních postav a postaviček ve Zlaté armádě. Del Toro nechal sejít Hellboye z pevně vyšlapané cesty -vtipná hláška-drsná akce- do křivolakých uliček trollího trhu a přidal mu parťáka navíc (Johan Krauss je, až na jeden trapný moment, velice zábavný), ale nebojte, pořád je to ten starý dobrý Hellboy, ranař co miluje koťátka a pro nějakou tu hlášku nejde daleko.

Tenhle prostinký příběh v ošuntělém kabátku je pěkným důkazem o tom, že nejkrásnějšími příběhy bývají ty nejjednodušší. Plakala jsem.

Snůška trapnosti, příšerných Krampolových "vtipů", občas politická agitka a sem tam i něco pro zasmání. "Jak se jmenovali rodiče Ježíše Krista?" "Ježíšmarjájózef, já si nemůžu vzpomenout."

Vítězství je jisté, porazíme imperialisté. Na souši i na moři zlikvidujeme agresoři. Ejchuchů, i ve vzduchu.Tohle byla padesátá léta, doba kdy ještě lidé věřili, že usilovné budování a práskání nehodných spoluobčanů povede k lepším zítřkům. Záměrně nechávám bez hodnocení. Česká televize by si zasloužila víc než 5* za uvedení téhle zrůdnosti pro další generace a komunistická strana by si zasloužila něco mnohem horšího než jen hodnocení "odpad".

"Nejdřív pověsíš na šňůru ty mne, a až budu viset, tak slezu a pověsím zas tebe," řekla kočička pejskovi. Pejsek vzal kočičku a pověsil ji na šňůru, jako se věší prádlo. Ani na to nepotřebovali kolíčky, protože se na té šňůře mohli držet drápky. Když kočička už visela, slezla zase ze šňůry dolů a pověsila pejska. Tak tam viseli oba dva a sluníčko na ně pěkně svítilo".....nerozluštěná záhada mého dětství. Někde jsem četla, že Čapek do téhle pohádky vpravil jakýsi koan, aby se malým dětičkám při usilovném přemýšlení rozbřesklo a byly osvíceny. Což se u mne totálně minulo účinkem, dodnes přemýšlím jak tam mohli viset oba dva. Ale pohádka je to náramně pěkná.