nash.

Kung fu Verne? No, spíš kungu fu než Verne. Protože když pominu Foggovu sázku a pár jmen, tak tu z Verna není nic. Což by nevadilo, protože variace a originální pojetí mi nevadí, pokud dostanu odpovídající náhradu. Což jsem bohužel nedostal. Asi to měla být cestovatelská groteska, ale ač je to plné ztřeštěných situací, humoru, který by opravdu pobavil a rozesmál je pomálu. Cestou potěší camea slavných osobností od van Gogha, přes Toulouse-Lautreca až po bratry Wrightovy, pár vizuálních lahůdek a možná některé choreograficky zábavné souboje, ale nestačí to, abych dorazil do cíle cesty kolem tohoto filmu s pocitem spokojenosti. Spíše s pocitem, že bych udělal lépe, kdybych to místo těch 115 stihl za 80 minut.

Lehce bláznivá komedie, ve které se sice tříští pozornost i humor mezi dvě víceméně rovnocenné zápletky, Rock Hudson je však zvládne ukočírovat obě a ještě přitom skvěle bavit. Třeba ve scéně, kde přepije partu sebevědomých študáků. Vkusný chytrý humor, odsýpající dialogy, kde to jiskří mezi muži a ženami i mezi generacemi, skvělé hlášky i situační gagy, nepolevující tempo a samozřejmě různými fórky odlehčená romantika. Vše funguje na jedničku, přestože jsem občas měl tak intenzivní pocit, že vidím Caryho Granta, až jsem ho tam opravdu viděl.

Většinou je to tak, že když se dva potkají, zamilují se, poznávají se, vezmou se a mají děti. Tady je to naopak. Nejprve dítě, pak svatba, a až pak se poznávají a nakonec zamilují. Nečekaně příjemná pohodovka, které nechybí romantika ani humor, o který se stará nejen Matthew Perry a odlišnost kultur z níž Alex a Isabel pocházejí. Milé, pohodové, úsměvné se sympatickou dvojicí, které člověk prostě musí držet palce.

Společně s 12 rozhněvanými muži zřejmě nejlepší soudní drama, navíc natočené, nejen podle divadelní předlohy, ale, ač se to dnes zdá k nevíře, i podle skutečných událostí. V podstatě jedna místnost a argumentační válka s bigotním katolíkem, ve které se vynikající Spencer Tracy jako obhájce rozumu a pokroku musí probít přes klacky pod nohama a ještě svého soka položit na lopatky jeho vlastními zbraněmi, přičemž stíhá žertovat na účet svůj i svého soka. Strhující, místy až dech beroucí herecký koncert s bravurními slovními přestřelkami, který je dnes řadou paralel i vyslovených argumentů stejně aktuální jako v roce 1925, kdy se tzv. Opičí proces odehrál i v roce 1960, kdy byl film natočen. Škoda, že žádnou z pěti nominací na Oscara neproměnil. Zasloužil by si to.

Zřejmě nejhorší Stathamův film. Tohle není vzkříšení, to je čisté K.O. Bohužel tím, kdo jde k zemi je Statham i s celým filmem. S výjimkou bazénové akce, je to nuda k nepřežití, plná pitomostí, které neobstojí dokonce ani v ringu béčkových ptákovin. Jak někdo otevře pusu vypadne z ní pitomost, a totéž platí o motivacích a skutcích všech přítomných. Scénárista po lobotomii vrší jeden logický laps na druhý v takovém množství, že se v nich film utopí dřív než se stihne rozjet. „Musí to vypadat jako nehoda…“ no, s výjimkou bazénové akce, nevypadá. Stathamovy akce jsou nenápadné asi jako slon, který se prožene skladem porcelánu. Smysl té komplikované uberfinty s Tommy Lee Jonesem je tak sofistikovaný, že mi vůbec nedává smysl. Ale co, hlavně že to bouchlo a pyrotechnici si užili.

Více lidí, méně zabavy. Po skvělém prvním filmu přichází zklamání. Pokračování postrádá vše co měl první film. Spád, nápad, humor, napětí i ty kouzelné mikrovtípky, které vyplňovaly každou skulinu prvního filmu. Tohle je zbytečně natahovaná nuda o ničem, která dokonce postrádá i to základní – příběh, který by dával smysl.

Malé, milé, neuvěřitelně hravé, kouzelné, svižné, napínavé, přitom plné humoru, nápadů a odkazů na vše možné. Nechybí romantika, dobrodružství, epické bitevní scény a spousta narážek, od Pána prstenů po Psycho. Zkrátka superlativů plný les.

Po Kurtu Russellovi, coby druhý nejlepší Santa, urval stříbro za nej vánoční film Alain Chabat s úkolem sehnat 92 000 balení vitamínu C a to hnedka teďka. Santa po francouzsku je pohodová, milá a nečekaně zábavná komedie, se svérázným hláškujícím Santou v zeleném, který o dětech nic neví, nádhernou paní Santovou v podání Audrey Tatou a výbornými nápady, které Chabat sype ze své bezedné kouzelné nůše takovým fofrem, že je nestačíte sbírat.

Nečekaná vánoční pecka a nejspíš vítěz mého vánočního filmfestu. Téměř akční jízda, která má na vánoční film nečekaný drajv, přitom je nabitá humorem a zábavnými variacemi klasických vánočních motivů. Současně ovšem stále skvěle funguje i jako vánoční film. A Kurt Russell získává titul nejlepšího Santy v dějinách filmu. Jeho vězeňské blues, vlastně vězeňský rokenrol, prostě neměl chybu. Bez čeho bych se ovšem obešel je zbytečná garážová scéna, která filmu nic nedává, ani ho nikam neposouvá, a pak samozřejmě animovaní elfové, kteří vypadají spíš jako zahradní trpaslíci a jsou nejen trapní, ale působí jakoby sem spadli z jiného, ovšem značně nepodařeného, vánočního filmu. Kurt na hrad… vlastně na Severní pól!

Když si chci pustit drásavé sociální drama, dám si Kena Loache. Když chci sladkou romantiku tak třeba Garryho Marshalla. A když chci pořádnou akci, které nechybí nadsázka, humor, technické vychytávky a hláškující agent, který zachraňuje svět stejně snadno jako balí ženské, dám si Bonda. Vlastně nedám, protože z Bonda se stala dobitá fňukna utápějící se v depresích. Naštěstí se vrátil Xander Cage a i když mu chybí Bondovo charisma i elegance (toho původního Bonda, který skončil Brosnanem), nabízí to, co Bond v posledních letech poztrácel. Navíc ve formě, kterou můj mozek po celodenní námaze potřebuje, aby mohl vypnout, vyplavit stres, a užít si dětinský humor, nadsázku a pořádný nášup bláznivé akce, která se absolutně nebere vážně a je natolik ujetá – ať už je to jízda džunglí na lyžích, po mořských vlnách na motorkách nebo házená s odjištěnými granáty – že jí odpustím nejen ignorování přírodních zákonů a logiky, ale taky ten prostinký scénář, který stejně slouží pouze coby odrazový můstek pro všechny ty akční atrakce.