nash.

Jak mě Springsteenova studiová alba nechávají poměrně chladným, tak jeho koncerty jsou neuvěřitelné zážitky a tento není výiimkou. Tříhodinová nálož čiré ničím neředěné energie, která by snad dokázala utáhnout i spotřebu středně velkého města. Ten chlap je prostě k neutahání, sype jednu pecku za druhou, běhá, hecuje kapelu i publikum, bez odpočinku, bez oddechu.Profík, přitom neskutečně lidský, a pak, asi ještě u žádné hvězdy jeho velikosti jsem nevidět tak těsný a srdečný kontakt s publikem. Úžasný zážitek.

Solidní Eastwoodovka, nepostrádající pořádnou dávku napětí, gradující do poslední chvíle i přes časté osobní a profesní objížďky, odvádějící stárnoucí novinářské eso od jeho pátrání a snahy zachránit nevinně odsouzeného. Clintův Steve Everett rozhodne není kladný hrdina, přesto je sympatický svou urputnou snahou zvrátit případ, který všichni odepsali, svou povahou dinosaura vyznávajícího tradiční hodnoty, které už nový svět odhodil a nahradil novými. Kašle na autority i nová pravidla, a jde sám proti všem v zájmu pravdy a spravedlnosti. Rozhodně dobrý film, byť nesedne každému, protože Clint coby režisér i herec vyznává tradiční filmařinu a postupy, které už nový film odhodil a nahradil novými.

Kung fu Verne? No, spíš kungu fu než Verne. Protože když pominu Foggovu sázku a pár jmen, tak tu z Verna není nic. Což by nevadilo, protože variace a originální pojetí mi nevadí, pokud dostanu odpovídající náhradu. Což jsem bohužel nedostal. Asi to měla být cestovatelská groteska, ale ač je to plné ztřeštěných situací, humoru, který by opravdu pobavil a rozesmál je pomálu. Cestou potěší camea slavných osobností od van Gogha, přes Toulouse-Lautreca až po bratry Wrightovy, pár vizuálních lahůdek a možná některé choreograficky zábavné souboje, ale nestačí to, abych dorazil do cíle cesty kolem tohoto filmu s pocitem spokojenosti. Spíše s pocitem, že bych udělal lépe, kdybych to místo těch 115 stihl za 80 minut.

Lehce bláznivá komedie, ve které se sice tříští pozornost i humor mezi dvě víceméně rovnocenné zápletky, Rock Hudson je však zvládne ukočírovat obě a ještě přitom skvěle bavit. Třeba ve scéně, kde přepije partu sebevědomých študáků. Vkusný chytrý humor, odsýpající dialogy, kde to jiskří mezi muži a ženami i mezi generacemi, skvělé hlášky i situační gagy, nepolevující tempo a samozřejmě různými fórky odlehčená romantika. Vše funguje na jedničku, přestože jsem občas měl tak intenzivní pocit, že vidím Caryho Granta, až jsem ho tam opravdu viděl.

Většinou je to tak, že když se dva potkají, zamilují se, poznávají se, vezmou se a mají děti. Tady je to naopak. Nejprve dítě, pak svatba, a až pak se poznávají a nakonec zamilují. Nečekaně příjemná pohodovka, které nechybí romantika ani humor, o který se stará nejen Matthew Perry a odlišnost kultur z níž Alex a Isabel pocházejí. Milé, pohodové, úsměvné se sympatickou dvojicí, které člověk prostě musí držet palce.

Společně s 12 rozhněvanými muži zřejmě nejlepší soudní drama, navíc natočené, nejen podle divadelní předlohy, ale, ač se to dnes zdá k nevíře, i podle skutečných událostí. V podstatě jedna místnost a argumentační válka s bigotním katolíkem, ve které se vynikající Spencer Tracy jako obhájce rozumu a pokroku musí probít přes klacky pod nohama a ještě svého soka položit na lopatky jeho vlastními zbraněmi, přičemž stíhá žertovat na účet svůj i svého soka. Strhující, místy až dech beroucí herecký koncert s bravurními slovními přestřelkami, který je dnes řadou paralel i vyslovených argumentů stejně aktuální jako v roce 1925, kdy se tzv. Opičí proces odehrál i v roce 1960, kdy byl film natočen. Škoda, že žádnou z pěti nominací na Oscara neproměnil. Zasloužil by si to.

Zřejmě nejhorší Stathamův film. Tohle není vzkříšení, to je čisté K.O. Bohužel tím, kdo jde k zemi je Statham i s celým filmem. S výjimkou bazénové akce, je to nuda k nepřežití, plná pitomostí, které neobstojí dokonce ani v ringu béčkových ptákovin. Jak někdo otevře pusu vypadne z ní pitomost, a totéž platí o motivacích a skutcích všech přítomných. Scénárista po lobotomii vrší jeden logický laps na druhý v takovém množství, že se v nich film utopí dřív než se stihne rozjet. „Musí to vypadat jako nehoda…“ no, s výjimkou bazénové akce, nevypadá. Stathamovy akce jsou nenápadné asi jako slon, který se prožene skladem porcelánu. Smysl té komplikované uberfinty s Tommy Lee Jonesem je tak sofistikovaný, že mi vůbec nedává smysl. Ale co, hlavně že to bouchlo a pyrotechnici si užili.

Více lidí, méně zabavy. Po skvělém prvním filmu přichází zklamání. Pokračování postrádá vše co měl první film. Spád, nápad, humor, napětí i ty kouzelné mikrovtípky, které vyplňovaly každou skulinu prvního filmu. Tohle je zbytečně natahovaná nuda o ničem, která dokonce postrádá i to základní – příběh, který by dával smysl.

Malé, milé, neuvěřitelně hravé, kouzelné, svižné, napínavé, přitom plné humoru, nápadů a odkazů na vše možné. Nechybí romantika, dobrodružství, epické bitevní scény a spousta narážek, od Pána prstenů po Psycho. Zkrátka superlativů plný les.

Po Kurtu Russellovi, coby druhý nejlepší Santa, urval stříbro za nej vánoční film Alain Chabat s úkolem sehnat 92 000 balení vitamínu C a to hnedka teďka. Santa po francouzsku je pohodová, milá a nečekaně zábavná komedie, se svérázným hláškujícím Santou v zeleném, který o dětech nic neví, nádhernou paní Santovou v podání Audrey Tatou a výbornými nápady, které Chabat sype ze své bezedné kouzelné nůše takovým fofrem, že je nestačíte sbírat.