nash.

Když někdo umí, nepotřebuje laserovou show ani podporu velkého ansámblu. Stačí mu kytara a klavír. Dvouhodinovka písniček prokládaných vzpomínkami uteče jako voda. Zábavné vzpomínky prokládají okamžiky téměř intimní zpovědi, nechybí humor ani dojetí. Nenudil jsem se ani na okamžik, a to Springsteen nepatří do mé hudební topky.

Klasické béčko, kterému nelze upřít působivou atmosféru během počáteční fáze invaze. Jenže v okamžiku, kdy se ukazuje, že útočníci opět nejsou nic jiného než nudný x-tý klon vetřelců, že herecké výkony lepší nebudou a na scénu nakluše moskevských sedm statečných komiků, jde všechno do kytek. Škoda, kdyby příběh dokázal pracovat s invazí tak jako v prvních minutách, mohl se z toho vyklubat mnohem zajímavější kousek. Jenže to by chtělo scénáristy s nápady a schopností jejich šlechtění, nikoli obyčejné rutinéry.

Film, který si zaslouží s bídou dvě hvězdičky, ale taky si zaslouží čtyři, takže ve finále to bohužel nakonec aritmeticky dá nicneříkající tři. Na jednu stranu tu člověk snad v každém záběru zakopne o nějaký filmařské klišé, kiks nebo aspoň přehrávanou rutinu, na druhou stranu už dlouho jsem neviděl tak nečekaný twist, kdy se zpočátku primitivně vulgární řachanda prosmýkne kolem romantické komedie, namluví všem, že je českou mutací bezelstně romantické harlekýnky, a pak, sotva se uvelebíte na cestě k pohádkovému happyendu, se najednou, aniž si všimnete, kdy jste sakra odbočili, ocitnete uprostřed tíživě depresivního rodinného dramatu, kde se pod maskou laskavého prince ukrývá Jack Torrance. Ten film rozhodně není komedie, byť se tak zpočátku tváří, navíc, ta rádoby vtipná vaginální apokalypsa Dykové je spíš než humorem zhmotnělou trapností, kterou občasný vydařený vtípek (popel) nezachrání. Navíc je zbytečná a ubírá filmu šanci rozehrát linku kolem Hřebíčkové. A kromě toho, že obě „hvězdy“ jsou vyhublé tak, že jim to přidává 20 let ke skutečnému věku, obě ve svých rolích dramaticky selhávají vedle bravurních výkonů malé Valentýny Bečkové a Elišky Balzerové, které toho obě jediným pohledem uhrají víc než Dyková s Hřebíčkovou hodinovým ksichtěním. Postava Balzerové se navíc nečekaně a nenápadně rozvíjí z vedlejší komické figurky v postavu s největší hloubkou a nejsilnější emocionální kresbou. A i kdyby to všechno pořád nestačilo, k obhajobě té třetí hvězdy, tak je tu scéna večeře, u které jsem úplně ztuhl a téměř nedýchal. Neskutečně silná, ne o patro, ale o celý panelák výš než zbytek filmu, a to zejména díly malé Valentýně. To byla fakt síla.

V první třetině hodně solidní předělávka s několika atmosférickými momenty, ovšem ve své podstatě už tady zcela zbytečná, protože kvalit originálu nedosahuje ani vzdáleně. A to nemluvím o tom, že ve druhé půlce se to celé sesype. Atmosféra i napětí jdou do kopru, vše se tvůrcům rozpadá po rukama (tento rozpad graduje zejména s příchodem Jareda Harrise), přestává fungovat napětí, mizí hororová atmosféra, a jediným dominantním pocitem se stává nuda. Kupodivu ani speciální efekty nepůsobí lépe než ve více než o 30 let starším originále.

Stále to odsýpá, stále je to techniky vypiplané, ale občas už to trochu v tempu klopýtne a spíš než Damon jako Bourne na sebe strhává pozornost skvělý Cassel jako Asset. On vůbec tentokrát Bourne působí poněkud zmateně a jako vedlejší postava, která pokud něco hledá, tak nejspíš včely, které mu ulítly, zatímco ho v sérii zastoupil výborný Jeremy Renner. Zatímco dřív si všechny sebejistě povodil, tentokrát si všichni ostatní povodili jeho. Nemohl jsem se totiž zbavit pocitu, že sleduji šachy, kde se několik hráčů pokouší uhrát celou partii s jedním pěšcem, kterého šoupají po šachovnici bezcílně tam a zpátky. Je skoro zábavné sledovat jak všichni přehrávají nervozitu z toho, že je Bourne chce zlikvidovat a snaží se zjistit co má za lubem, zatímco jemu je to fuk a jen se hňípe ve své depresi. Ještě stále to není špatný film, ale už působí tak trochu samoúčelně, protože téma nijak nerozvíjí a nic nového mu nepřidává.

Repríza po letech nečekaně pobavila. Skvělá a zábavná oddechovka. Holky to opravdu rozjely a tentokrát už bez zábran pokud jde o akci i humor. Drew Barrymore zábavná i kouzelná a Liu s Cameronkou s ní tentokrát držely krok, akce zběsilá i zábavná, správně ujetá a napěchovaná cool záběry, co chvíli fór, hláška nebo zábavný odkaz na filmovou klasiku. Občas to sice v tempu zaškobrtlo, ale vzápětí se to omluvilo nějakou vydařenou taškařicí nebo akční lahůdkou. Totéž platí o scénáři, který se tentokrát už vůbec nebral vážně. A i když to v něm občas to drhlo, mávl jsem nad tím rukou protože následovala omluvenka v podobě skvělého fórku nebo dialogu, jako ten kdy LeBlanc popisuje Cleesemu práci jeho dcery, což ještě dorazí Liu svým nadšeným vyprávěním s poslední „akce“. Takže nakonec to jediné, co zabolelo je výměna Billa Murraye za Bernieho Maca, včetně poněkud křečovitého zdůvodnění. A taky Hubeňoura mohlo být více.

Nejde mi do hlavy, jak se podařilo ze skutečného případu, který otřásl Amerikou a měl potenciál slušného filmového hitu, natočit tak nudný a nezajímavý film.

Už si nechtěl vzpomenout. Chtěl zapomenout a začít znovu. Přesto mu nedali pokoj a znovu mu vzali to nejcennější. Je jasné, že za tohle někdo tvrdě zaplatí, a přestože klasických akčních sekvencí tu překvapivě není mnoho, je to neuvěřitelná jízda. Strhující tempo totiž nepolevuje, je jako lavina utržená tím jedním osudovým výstřelem. Bourne ani divák nemají čas vydechnout, kamera se chvěje vzrušením stejně jako divák. Damon jako Bourne roste a přestože se mění v bouráka, který si s přehledem povodí všechny od FBI přes CIA až po NSI, zůstává naprosto uvěřitelný. Pokračování, které rozhodně za prvním filmem nezaostává. A v některých aspektech dokonce překonává nejen svého předchůdce, ale vše co tou dobou v žánru vzniká.

My jsme tomu říkali vadí nevadí, vyblbli jsme se u toho, ale nikdy přitom nešlo o život, jen o srandu. Doba se mění. Nerve je takové vadí nevadí současné generace, kde možná o život jde, ale žádná velká zábava to není. Zejména pro diváka, který marně pátrá kam se poděla logika, kde aktéři nechali mozek, a jestli to jako opravdu má být napínavé. Zejména v porovnání s filmy, které totéž téma zpracovaly dřív a lépe. Od Běžícího Arnolda, přes Finherovu Hru až po Sakveerakulovu Třináctku. Ale zase na druhou stranu je určitě zábavnější než výzva olízni záchodové prkýnko s koronavirem.

Pragmatická zrzka, přivádějící představit palestinského snoubence své ujeté židovské rodině. Se slepým dědou odhodlaným střílet, sestrou nymfomankou a mladším bratrem fanaticky lpícím na dodržování všech příkazů ortodoxního judaismu. Klasické rodinné problémy, židovsko-palestinský konflikt, a do toho zmrzlá polévka a „mrtvola“ na chodníku. Tahle komedie má výborně rozestavené figury a skvělou rozehrávku. O tom žádná. První půlka odsýpá, je zábavná a daří se jí vytěžit z každé scény maximum. Bohužel se zdá, že polévková nehoda je jediným nápadem dvojice scénáristů a jaksi se jim ho nedaří vynalézavě rozvíjet. Od půlky začíná děj těžce drhnout a i humor se zcela vytratí. Naprostá bezradnost a infantilní trapnost poslední půlhodiny, zejména cela zbytečné linie Ernesta a prostitutky, je v porovnání se skvěle rozehranou první půlhodinou do očí bijící.