Recenzie (2 504)
Vianočná koleda (1999) (TV film)
Jedna z lepších adaptací úžasné Dickensovy novely. Sice má typicky televizní vzhled s většinou levnými triky, o ty však v tomto případě zase až tak moc nejde. Důležité je, že se podařilo předlohu poměrně věrně převést do filmové podoby a přitom se tvůrcům podařilo dobře zkrotit vánoční sentiment a udržet ho na uzdě. Jen ten Patrick Stewart mi v roli lakomého, protivného a bezcitného parchanta přišel zpočátku nepříliš přesvědčivý a to napravování mu šlo až příliš snadno.
Kráľovná korenia (2005)
Zpočátku slibně se rozvíjející příběh se slušně budovanou atmosférou exotických tajemství a tradic, barevný nejen vším kořením a krásou Aishwaryi Rai. Ve druhé půli ho však zabíjí poněkud křečovitá, unylá a ve své podstatě nesmyslná a zbytečná romantická linka. Její vinou ztratil příběh kouzlo, atmosféru i čas rozvíjet v první půli zajímavě rozehrané motivy zákazníků, které tak byly už jen narychlo odbyty, aby kamera mohla dlouze zabírat smutné kukuče hlavních postav. Škoda. Kdyby film zůstal jen u magického obchůdku a osudů jeho zákazníků, mohl být výborný.
Výnimoční (2009)
Atraktivní téma, slibná premisa nabízející možnost vytvořit inteligentní příběh, který není postaven jen na akci a efektech, a navíc tvůrce, který si dokáže vyhrát s vizuálem. Skvělý trailer navíc hodně sliboval. Přesto je výsledkem překvapivě nudná podívaná, která sice obsahuje několik povedených momentů (kulička, přestřelka telekinetiků) a předvede pár zajímavých schopností (Čichači schopní nahlédnout do minulosti), ale jinak se většinou zmateně motá kulisami Hong Kongu, plná nepozorností a chyb nejen ve vnitřní logice příběhu. Tuším jak to asi mělo vypadat, o to víc mě mrzí, že to tak nedopadlo.
Nezabudnuteľné detstvo (2004)
Nostalgické drama, které potěší nejen tím, že dlouho netušíte k jaké avizované osudové věci míří, ale také příjemně dobovým vzhledem a to nejen pokud jde o kulisy, ale také styl a tempo vyprávění s ne právě typickou stavbou. Dlouho totiž kloužete nahoru v příjemně vzpomínkovém vyprávění o jednom nepříliš šťastném přesto poklidném dětství, neobvyklém přátelství a první lásce, které se v poslední třetině nečekaně zvrtne v drama, kde jedna špatná rada uvolní lavinu gradujících nepříjemností s nečekaně tragickým koncem. Příjemně jitřila náladu vyprávění také nedořečenost některých postav a detailů. Duchovny zkrátka svým celovečerním režijním debutem příjemně překvapil.
Kronika rodu Spiderwickovcov (2008)
Neměl jsem problém vybalancovat kombinaci rodinného filmu a malé neepické fantasy, zpočátku dokonce příjemně ponuré a lehce vibrující napětím. Potěšila řada vychytaných detailů, slušné tempo i některé z fantastických bytostí, zejména pak elfíci a ostatní květinové poletuchy. Velkoryse jsem přehlížel žánrová klišé, dětinsky afektované chování skřítků i ty neinvenční přerostlé ropuchy. Jenže pak mé potěšení z podívané tvrdě narazilo na nesmyslnou zápletku o obrovi, který si potřebuje přečíst člověkem napsanou knihu o svém, pro lidi neviditelném světě, aby věděl jak to v něm funguje. Celkový dojem sice vylepšilo svižné tempo závěrečné bitky i dojemný závěr, na to, aby Kronika unikla osudu další fantasy na jedno použití, jenž už zůstanou ležet v truhle, kde na ně bude sedat prach, to však nestačilo. A je to škoda.
Náhradníci (2000)
Jistě, je to stále stejná písnička, ale tentokrát skvěle podaná. Zábavná i napínavá, dobře obsazená. Vtipná nejen v tradiční první části formování nesourodého týmu svérázných outsiderů, ale i v části druhé, neméně tradiční, která je i přes jasný a přímočarý tah k předem danému závěru, nečekaně napínavá. Rozesmály roztleskávačky naverbované ze striptýzového baru i terminátor vysazený na červenou barvu, Gene Hackman má stále své kouzlo a dokonce jsem i pochopil o co vlastně na hřišti při tom americkém fotbale jde.
Sám doma 2: Stratený v New Yorku (1992)
Pokračování sice kopíruje jedničku, ale Marv s Harrym dostali víc prostoru a to znamená víc zábavy. Občas mohu mít pocit, že vtípky nejsou tak originální jako u předchozí části, jenže i po dvaceti letech to bez ohledu na všechny oprávněné výtky funguje a mé děti se řehtaly až jim tekly slzy. Lepší doporučení si komedie nemůže přát.
Sám doma (1990)
Úsměvná vánoční komedie se s příchodem Harryho a Marva mění v pekelnou jízdu nabitou nápady, gagy a vychytávkami, které fungují i po dvaceti letech. Někomu může Kevin lézt na nervy, někomu mohu vadit nevychytané lapsy, ale my se zkrátka opět skvěle bavíli a ani jsme k tomu nepotřebovali tác vánočního cukroví.
Rebelka proti svojej vôli (2007)
Překvapivě dobré vztahové drama babičky, dcery a vnučky, které přes vzájemnou letitou nevraživost musejí čelit nečekané situaci, když rebelantské vnučce Rachel „ujede“, že jí otčím jako malou zneužíval. Přestože tvůrci postupně rozkrývají křivdy a nedorozumění deformující vztahy všech tří hlavních postav, nejvíc prostoru dostává Lindsay Lohan, která v roli Rachel podává překvapivě věrohodný výkon, aniž by se přitom snažila ukrást si nějakou přehnanou exhibicí celý film pro sebe. K tomu připočtěte několik výborných dialogů, řadu zajímavých momentů a jako kulisu maloměsto se všemi jeho charakteristickými klady i zápory.
Adam a Eva (1940)
Nenáročná podívaná, kde pohodářský továrník pozná po bankrotu kdo je opravdový přítel a jeho syn zachrání před bankrotem chátrající lázeňský penzion. Komické to příliš není a romantické už vůbec ne, protože vztah Adama a Evy je tak upozaděn, že ho divák během filmu vůbec nezaznamená, a to až do chvíle kdy je mu v samotném závěru předložen „překvapivý“ vztahový zvrat. Hana Vítová protivnější než obvykle, Kryštof-Veselý vážnější než obvykle a v závěru má člověk pocit, že tu bylo víc tance a zpěvu než příběhu.