nash.

Na jedné straně dojímavný smutek Sally Field, na druhé neustále držkující a hláškující Shirley MacLaine a mezi tím osudy několika dalších svérázných žen, jejichž příběh sledujeme od Vánoc k Halloweenu, od oslavy k oslavě. Místy strhující tak, že se srdce svírá, místy naopak poněkud upovídaný a nudný. Misku vah však přece jen nakonec k nadprůměru vychylují výborné herecké výkony a skvěle zachycená atsmosféra obyčejného života jednoho maloměsta.

Vážně se těším, až jednou uvidím originální a poutavý film s postavou, která pomáhá „bloudícím duším“ najít posmrtný klid. Tento to bohužel není. Bez nápadu, bez jiskry, bez jakékoli přidané hodnoty, která by ho povýšila nad tuctovou televizní vycpávku mezi reklamní bloky.

Už ve své době nenáročná a mnoha zpěvy protahovaná lidová zábava, která navíc nebyla odolná proti zubu času. Takže sice občas pobaví nějakým tím roztomile naivním pokusem o humor, jinak ovšem potěší především milovníky hodně starých časů a milovníky předválečné české kinematografie, kterým nabídne možnost strávit chvíli v příjemně známém prostředí, navíc ve společnosti "starých známých" mezi nimiž i dnes kraluje Antonie Nedošínská. Vždyť kdo by dokázal odolat její dobrosrdečně rázné povaze, odzbrojující prostořekosti a velkému srdci.

Pominu-li nesmyslnou složitost Voldemortova ďábelského plánu, není to kupodivu až tak špatný film jak se mi kdysi po premiéře zdálo, přestože spousta věcí by se mu jistě vytknout dala. Je tu spousta zbytečností a spousta věcí naopak chybí nebo je narychlo odbyta, aby mohla být odškrtnuta jako další položka (okaté např. u jezerního úkolu). Přes řadu efektních momentů se nepodařilo zvednout diváka z křesla ani velkolepostí ani emocemi, nebo ho naopak do křesla zatlačit napětím či zběsilou akcí. Přesto jsem spokojen a některé z věcí, jenž jsou filmu vytýkány, beru spíše jako klad, například Cedricovu smrt, která je natočena bez emocí a filmařského slzáku, jako když se zaplácne moucha na okně. O to působila silněji a mrazivěji.

Mnohem slabší pokračování. Postavy ztratily oproti předchozímu dílu polovinu IQ, Gail O'Grady vypadá ve svém příšerném účesu ne o tři, ale o deset let starší a nezajímavý scénář, plný ohraných klišé, jalových situací a plytkých frází, tentokrát nemá nic, co by mu pomohlo překonat laťku televizního průměru. Kdyby příběh končil scénou „na schodech“, možná by to mnohé zachránilo, happyendový dodatek typický pro sentimentální scenáristku, kterou vidím jak se plačtivě dojímá svým textem a dopisuje ho s vlhkým papírovým kapesníčkem v ruce, však příběh definitivně potopilo.

Přes občasnou sentimentalitu a nereálnost slušné televizní drama o dceři a matce, z nichž jedna sex objevuje a druhá znovu objevuje, což jim oběma nečekaně komplikuje život. A i když je většina těch komplikací ze šuplete těch nejohranějších klišé, obě herečky v hlavních rolích je dokázaly v rámci možností uchopit příjemně civilním způsobem. Výborná a věrohodná byla zejména Danielle Panabaker jako pubertou zmítaná dcera potýkající se s problémy dospívání a erotickým napětím kolem sebe i v sobě.

Stejně jako vyzrávaly knihy, vyzrávají i filmové adaptace. Po dvou umírněných dětských dílech přichází temnější barvy i temnější atmosféra, která místy otevřeně koketuje s horrorem. Ve všech ohledech výborná adaptace, které nechybí emoce, napětí ani humor, plná vypjatých situací i odlehčených okamžiků. Rozpaky z nepříliš vyvedeného vlkodlaka bohatě vyvážili dokonalí mozkomoři, postavy zvážněly, jejich vztahy i pocity získaly hloubku, dostanou se víc pod kůži i když Radcliffův Harry byl jako postava poněkud upozaděn díl od dílu lepší Herminou Emmy Watsonové (možná i díky tomu, že tentokrát dostala víc prostoru než Rupert Grint coby Ron).

Chtěl jsem pro valentýnský večer něco echt romantického, ale tohle bylo možná až příliš. Stoprocentní červená knihovna vystavěná přesně podle neměnného mustru oblíbených harlekýnek, kde smyslem života je svatba a laciná televizní kopie Toma Cruise balí květinářku, která už při prvním polibku musí v duchu vidět svatbu a děti. Předvídatelný děj bez jediné komplikace, bez jediné záporné postavy, bez jediného nápadu.

Už jsem zapomněl, jak jsou některé filmy Chucka Norrise nejen béčkově laciné, ale hlavně nudné a hloupé i v rámci žánru. Tenhle výlet do filmové minulosti se moc nevydařil i když některé z Chuckových zákroků nebyly marné.

Pokračování kupodivu nezklamalo i když jsem musel překousnout protivného Dobbyho, nepříliš zvládnutou „kočičí“ Hermionu a pár dalších drobností, které příliš nesedly. Naštěstí to vyvážil neskutečně zábavný Kenneth Branagh jako Lockhart, opět dokonalý Rickman a první znepokojivé náznaky temna v tom dětsky zářivém světě (i když mám pocit, že v knize jich bylo víc a temnějších). Filmová adaptace sice nemá žádnou velkou přidanou hodnotu, protože Columbus pouze vzal a převedl předlohu na plátno, nicméně ta je natolik dobrá (i když Rowlingová sama svým způsobem nic nového nevymýšlí, jen mistrně kompiluje motivy kradené ze všech stran), že to ustojí, Grint s Watsonovou se začali příjemně herecky probouzet a Radcliffe je sice poněkud toporný, ovšem zvykám si na něj jako na kluka, který je prostě takový.