Radek99

Zběsilá podívaná. Svižná a překvapující. Ale vysoko hodnotím pouze první část filmu...ta druhá - ,,upírská", po chvíli a prvotním šoku a překvapení vyznívá do ztracena jako nudná slátanina. Za tu bych dal stěží jednu hvězdičku... Vůbec nějak nechápu ono nesmyslné spojení tak odlišných a mimo hlavních hrdinů zcela nesouvisejících částí... Po svižné ,,Tarantinovské" gangsterské road-movie přijde náhle bez jakékoliv vnitřní souvislosti špatný béčkový upírský horror... Prostě jsem tenhle synkretismus moc nepochopil. A s přibývajícími hromadami těl rozmašírovaných vlkodlaků se i docela dost nudil... Taková špatná béčková manýra...

Ano, myslím si, že že tohle je nejlepší filmové dílo všech dob. Strčí jistě do kapsy historickým žebříčkům často dominujícího Wellesova Občana Kanea či na tomhle serveru momentálně vévodící Darabontův vězeňský opus Vykoupení z věznice Shawshank, pojednání v podstatě na stejné téma. Téma svobody, hledání jejích hranic a přijímání konformity života společenství, ve kterém žijeme, či ve kterém jsme NUCENI žít. Osobně mám radši třeba Jarmuschova Mrtvého muže, ale ten je pouze pro výlučné publikum. Formanův majstrštyk je však natočen tak geniálně, že osloví v podstatě kohokoliv. Je to postmoderní umělecký fenomén jako třeba Jméno růže - úžasná detektivka, v které si ale sofistikovaný čtenář najde mnoho obohacujícího, což ovšem čtenář povrchní s lehkým srdcem přehlédne a oželí. Stejně funguje i Formanův strhující film. Svobodomyslnost je tu konceptem, Miloš Forman vlastně točí o hippies, o revoltě proti dogmatické a ustrnulé společnosti, což je jeho celoživotní téma. Herecký koncert v podstatě všech zúčastněných herců (i neherců) v čele s Jackem Nicholsonem bere dech a dějová linka chtě nechtě zacloumá každým divákem. Forman nechává děj plynout a neodvratně se blíží katastrofa, která z povahy tohoto téměř antického dramatu vyplývá. Je to totiž jako život. A jako v životě se toho dalo jistě zkazit mnoho, ale lépe už se tenhle film natočit nedal...

Jeden z nejkrásnějších, nejopravdovějších a zároveň nejbolavějších filmů, co jsem kdy v životě viděl. Naprostá existenciální dřeň. To už vlastně ani není umělecký film, ani stylizovaná výpověď o našem odcizeném světě, to je fungující odcizený svět sám. Příběh mladičké a prostinké dívky Bess, která si ve svém idealizovaném vnitřním světě vysní svatbu a vezme si člověka zvenčí, ze světa mimo její rámec, nomáda Jana, který pracuje na ropné plošině daleko od břehů pevniny, jíž obývá zamilovaná Bess. Ta chce silou své lásky prolomit dálku, co ji odděluje od svého milovaného manžela, a tak počne své vroucí modlitby věnovat pouze jediné žádosti - prosbě o brzký Janův návrat... V tento moment přichází první bolavé místo filmu - pokud její prosby skutečně vyslyší Bůh, pak je to Bůh zmaru a zla, pokud tak učiní osud, pak je i lidský osud nespravedlivý a slepý! Bess skutečně svého Jana přivolá zpět, ten se však vrací kvůli těžkému pracovnímu úrazu, který utrpěl na plošině a který ho připraví o vládu nad svým tělem a díky kterému ochrne. Další bolavé místo přichází vzápětí - prostota dívky se nevyrovná se zraněním nejbližšího člověka a její vědomí si ho začne klást za vinu. Silný křesťanský rámec (v jehož ortodoxii je přítomen i silný prvek masochismu - viz např. tradice pochodů ukřižování či celibáty a půsty) jejího života ji velí za hříchy se kát a trestat se... Jako trest Bess proto přijme úlohu symbolické Máří Magdaleny, tedy nevěstky, která se za trest propůjčuje námořníkům. V nedalekém přístavu pravidelně kotví loď, kam místní prostitutky odmítají chodit...předchází ji totiž pověst toho nejhoršího sexuálního zacházení motivovaného různými sadistickými perverzemi. Krize v manželství Bess a Jana se zoufale prohlubuje (Jan navíc po Bess žádá, aby naplnila svůj domnělý chtíč stykem s jinými (zdravými) muži) a tak Bess podstupuje poslední krok k domnělé záchraně - nechá se převézt na prokletou loď... Lars von Trier tu buduje stavbu velké moderní tragedie plné různorodých symbolů (sama odlehlost a rozervaná krása skotské krajiny; síly moře; symbolická křehkost lidskou rukou opovážlivě sestrojené těžařské plošiny, kde se určuje osudový dějový zásah - další děj determinující zranění člověka; sama Bess a její psychická rozpolcenost, jsou její rozmluvy s Bohem projevem víry či šílenství?), navíc ale zapojuje do běhu filmu i účastnění diváka, nejde mu ale naproti (očištění zvony na konci filmu je neadekvátní citům během filmu prožitým), jde spíše skrze něj a přes něj. Z podstaty filmu nejde se s Bess neztotožnit, nejde se citově neangažovat, nejde jen sedět a sledovat, to by člověk již dávno odešel či přepnul. Prolomit vlny je film jdoucí proti kulisovému poslechu, proti trendu televizní obrazovky permanentně běžící v pokoji plném hovořících lidí, film doslova rvoucí se o vaše emoce tím, že se táže po otázce smyslu a významu života člověka a téhož člověka v celé jeho holé podstatě ukazuje a zobrazuje. Film o křesťanství? Film o symbolice víry? Film o lásce? Nevím...Ale silný a hluboký vskutku je... Podobné filmy: Rodinná oslava, Umění plakat

Velmi dobré postkatastrofické sci-fi, ale na Spielberga se mi to přece jen zdá trochu málo... Tenhle thriller je nevyvážený, hlavně druhá polovina postrádá gradaci a napětí, a scény ve sklepení s cizím mužem, který prchající dvojici poskytl dočasný azyl, místy až vysloveně nudily... Hlavní problém ale asi bude z dnešního pohledu již v poněkud slabším scénáři podle klasické předlohy H.G. Wellse. Některé věci mi jako divákovi z 21. století prostě vadily... Přesto si Spielberg touto adaptací ostudu neudělal, je vynikající vypravěč i řemeslník a to je z filmu hodně cítit. Plus vizuální stránka - ta depresivní temně rudá postkatastrofická krajina vyvolávala skutečně stísněný dojem. Válka světů je dobrý film, ale k dokonalosti mu ještě cosi chybí... k inspiraci se stačí podívat třeba na Darabontovu Mlhu... Podobné filmy: Mlha, Potomci lidí, Monstrum, Znamení

Tak takový film tady už dlouho nebyl... Politická nekorektnost z něj přímo srší. Borat je ale předně geniální komedie - skoro hodinu a půl téměř bez hluchých míst, to se přece vidí málokdy. Navíc restituování zlatých časů němé grotesky (Borat je skutečně cosi jako novodobý Chaplin) spojením s mystifikacemi a stylizací show skryté kamery, kde ovšem gagy nejsou samoúčelné a mají nějakou sociologickou hodnotu a vnímavému divákovi napoví leccos o světě nejenom v Americe, ale i kolem nás... Tenhle film však není jenom komedií, ale i docela zajímavou, až polodokumentární, studií mnoha zásadních (a jinde ve filmu i v umění povětšinou tabuizovaných) témat. Za neustále a pečlivě střeženou maskou politické korektnosti naší společnosti se skrývají přesně ti běsi, které odhaluje ,,kazašský" reportér Borat. (Jen se rozhlédněte u nás - dnešní děti si ještě pořád nadávají do ,,židů", ačkoliv v životě žádného živého neviděly, na pražskou Slavii se stále pokřikuje ,,Jude Slavia" ... ) Jak řekl metaforicky Borat (Sacha Baron Cohen je sám původem Žid) - xenofobie je stále v nás. Jsme stejní jako před desítkami i stovkami let, akorát to lépe a dovedněji maskujeme... Výborný film. Dženkuji! (Zajímavá je také stylizace filmu i hlavního aktéra samého - dohady o autenticitě snímku i jednotlivých skečů jsou pasé - Sacha Baron Cohen je takový novodobý Andy Kaufman, rád prostě kohokoliv včetně diváků mystifikuje a tahá za nos...) ____________ Resume: Borat se vysmívá stereotypům a stereotypnímu myšlení, nezdravému zastydlému patriotismu, konvencím a prudérnosti (kolik lidí pobouřila kupříkladu scéna dvou nahých mužů...), lidské hlouposti a povrchnosti (Pamela...), dogmatickým omezením (feminismus, sektářství...) ... obecně současnému americkému způsobu života... Proč právě jemu? Protože diktuje a ovlivňuje zbytek světa... PS: Český dabing je neuvěřitelné zvěrstvo, vyhněte se mu obloukem. Borat se prostě MUSÍ vidět v originálním znění!

Klasická stavba odkazující k antickému dramatu se širokým záběrem expozicí počínaje a katastrofou konče, je vyprávěna v tomhle experimentálním filmu dánského režiséra Larse von Triera v rozvolněných intencích filmařského manifestu Dogma 95. Z manifestu vycházející Lars von Trier, který tak očesal svou filmovou produkci o vše přebujelé a přebytečné, v tomto případě to znamenalo, že zavrhl natáčení v nákladných exteriérech i interiérech a celý film natočil v jakési obrovské ztemnělé hale, jejíž černé pozadí evokuje divadelní scénu a kde nejsou ani žádné kulisy, ty byly nahrazeny bílými čarami na podlaze, které symbolizují domy, ulici, zahradu a dokonce i psa, jehož štěkot se ve filmu sice ozývá, ale jeho fyzická existence byla nahrazena pouhým bílým kruhem na asfaltu... Tedy čistě divadelní mizanscéna. Ale přesto tvůrce filmu sáhl při obsazování rolí po Nicole Kidman, prvořadé hollywoodské star, která ovšem pod jeho vedením podává strohý, velmi ukázněný herecký výkon, očesaný o veškerá mainstreamová herecká klišé. Celé toto novodobé antické drama je zasazeno kamsi do dvacátých či třicátých let v USA a vestavěno do archetypu klasické filmové gangsterky. Co ale především ční z tohoto filmu, je morální směrování hrdinů a hlavně stěžejní protagonistky a otázky týkající se viny. Jakási postmoderně sofistikovaná filmová variace na Dostojevského Zločin a trest. Pro diváka velmi namáhavé, komplikované a šifrované, více divadelní než filmové dílo, vyžadující divadelní pozornost a divákovu ochotu a um pracovat se symboly, náznaky a četnými aluzemi. Navíc velmi složitá stavba textu již ve scénáři a sice nekomplikovaný, leč symbolistní děj, dělají z tohoto filmového experimentu Larse von Triera film, který není určen pro běžného diváka v kině. A to je možná jeho jediná slabina...

Další odvážný experimentální, ale nejen proto vynikající, film dánského mága Larse von Triera. Překvapivé propojení klasické stavby dramatu s žánrem televizního ,,dojáku" tedy formátem soap opery (mýdlové opery) a to celé navíc proložené muzikálovými intermezzy. Tuhle nezvyklou stavbu filmu Trier rozdělil na dva vyvážené celky. První polovinu, hlavně kvůli kameře, velmi roztěkané, až dokumentární, snímané z ruky, což Trierův tvůrčí záměr přesně splnilo (divák tak má být přesvědčen o autentické výpovědi díla), ovšem běžný filmový divák ale jen těžko stráví (skoro hodinová expozice je poněkud dlouhá) a druhá část díla, uvozená prvním muzikálovým vstupem, který je, jakož i ostatní muzikálová intermezza, v kontrastu se zbytkem nasnímaného filmu odlišně barevný a obsahuje další sémantickou i estetickou rovinu filmu. Melodramatický až bulvární příběh české emigrantky v podání vynikající a přesvědčivé islandské zpěvačky Björk, jejíž postava emigruje v padesátých letech z Československa do Spojených státu hlavně kvůli tomu, aby zachránila svého syna před prokletím dědičného jha slepoty, jímž ona sama trpí (a přechází tak přímo nabízející se politický rozměr oné doby), je záměrně postaven tak, aby doslova ždímal divákovy city a vymámil nejednu slzu na jeho tváři. Lars von Trier ovšem tuto ,,pokleslou " zábavu prokládá barevnými muzikálovými čísly, které zhmotňují představy a sny hlavní protagonistky a které posouvají významovou složku do dalších pater. Barevnost těchto hudebních vsuvek je sama o sobě velmi zvláštně zvolena. Natónování na úroveň barev televizního materiálu sedmdesátých či osmdesátých let, barvy vyvedené naschvál mdle vytváří v muzikálních číslech jakýsi zvláštní pocitový odér, odér nostalgie archetypu společného všemi sdíleného televizního světa... Výborná choreografie tanečních čísel, které jsou vždy situovány do všedních, neuměleckých míst (tovární hala, železniční trať, soudní síň, vězení...) a nesou v sobě sdělení, která se navyšují na obecně vedenou dějovou linku (Selma si materializuje zvuky továrny v kreacích tanečních figur; odváží se k milostné avantýře s místním mužem, jenž se jí vytrvale dvoří a kterého v reálném světě odmítá) a toto propojení působí velmi sugestivně. Co vyšlo Larsu von Trierovi asi nejvíce, je herecké obsazení tohohle filmu. O Björk asi mluvit netřeba, ta podává přesvědčivý strhující výkon, ale i další role jsou obsazeny velmi přesně. Peter Stormare, vytržen ze své typické role podivínského násilníka, tak typického pro filmy bratrů Coenů či aktuálně třeba pro seriálu Prison Breake, podává přesvědčivý výkon v roli maloměstského amerického prosťáčka, který se nesměle uchází o hlavní hrdinku Selmu, David Morse v roli pro kolizi dramatické složky velmi zásadní postavy, souseda - policisty, Cara Seymour v roli typické středostavovské Američanky, jeho manželky, to všechno představuje vhodně namixovaný herecký koktejl. Úžasné emoce budící postmoderní synkretické dílo... (PS: Nás Čechy tenhle film bohužel trošku škrtí...neb všichni máme něco uloženo v našem kolektivním podvědomí a ryzost ,,slovanského" křestního jména Selma či Oldřich Nový podobající se spíše Fredu Astaireovi to tedy rozhodně není...)

Jeden z polozapomenutých filmů Olivera Stonea, který ovšem své nesporné kvality má...především pro své silné protiválečné vyznění... I když jde jednoznačně o nejslabší kus ze Stoneovy vietnamské trilogie (přemíra patosu, melodramatičnost atd.), stále je to v kontextu žánru válečných filmů velice nadstandarní snímek... Podobné filmy: Četa, Lovec jelenů, Apokalypsa, Olověná vesta, Oběti války, Tábor tygrů, Narozen 4. července

Zběsilé, surové, hadí...

Velezkušený režisér Michael Mann dobře ví, že kombinace horizontálních a vertikálních záběrů shora se nejlépe hodí k charakteru městského urbanismu, který tak bravurně reprezentuje právě akční thriller Collateral. Jak je u Manna zvykem, staví celý film na bipolárním modelu dvou hlavních postav (model známý z Nelítostného souboje atd.), které svede osud či náhoda dohromady a kteří pak tvoří kostru děje. Jejich vztah (jako v každém Mannově filmu) záhy přeroste v cosi hlubšího a zásadnějšího, což je asi největší devizou všech jeho snímků, které pak stojí v ostrém kontrastu s bezduchou většinou filmů akčního žánru. Nejenom střet dvou odlišných světů (cynicky pragmatický morální relativista versus sympaticky naivní idealista), ale i výstižně předvedená anonymní strnulost spícího Los Angeles, megapole, v němž má člověk skutečně tak bezvýznamné postavení, že jeho smrt se v běhu města absolutně nijak neprojeví... Tohle civilizační odcizení městského způsobu života (o němž mluví postava nájemného vraha Vincenta) vnímám jako ústřední myšlenkovou osu filmu... Podobné filmy: Nelítostný souboj, Ronin, Dějiny násilí