Radek99

Francis Ford Coppola přivedl na svět mnoho skvělých snímků, ale svým přepisem románu Maria Puza vytvořil dílo, které patří mezi stěžejní filmy světové kinematografie. Ponechám stranou skvěle typově zvládnuté obsazení herců i jejich geniální empatické výkony, ponechám stranou dokonalou filmovou kameru a obrazové ztvárnění odkazující na to nejlepší z tradice italského neorealismu, jak je to je v americkém filmu možné, jakož i skvělou filmovou hudbu a úžasný vypilovaný scénář (zvláště pointa hrůzně očistného prozření Michaelovi manželky skrze otevřené dveře sledující scénu iniciace nového kmotra je dokonalá) a zaměřím se na vyznění celého filmu. Jistě, je to mafiánská sága a přesvědčivě diváka vtáhne do zákonitostí tradičního rodového světa italské diaspory v USA. Čím nám ale podává svědectví o současném životě v Americe a možná i u nás? Konfrontací tradičního rodového zřízení s pevnou ústřední rolí muže, se všemi jeho bariérami sexismu, rasismu, pokryteckého, byť hlubokého křesťanství, skrytého násilí a touhy po moci a penězích v nás, nevypovídá tento film spíše než o rodině Corleonových o nás samých? Vždyť i my jsme takoví, v kruhu rodinném milí a spořádaní vzorní občané milující své blízké, mimo tyto vazby však je mnohá z našich iniciativ jdoucí proti zájmům celku označována pouze jako NAŠE VĚC ... Cosa Nostra... Kongeniální filmové dílo!

Všem těm, kdo si nenechali tento seriálový fenomén posledních dvou let televizí Nova zkazit příšerným dabingem a neúměrným množstvím předlouhých reklamních bloků a dostali se k němu již dříve třeba prostřednictvím výměnných sítí na internetu, netřeba vyjmenovávat přednosti tohoto novodobého seriálového kultu. Brilantně scenáristicky zpracované vyznění jednotlivých epizod, atraktivní prostředí plné tajemna, náznaků a nezbytného filmového napětí, dějová pestrost, ale navíc i propletenost a nutnost věci si domýšlet a kombinovat, sympatičtí hrdinové, s kterými není skutečně zatěžko se ztotožnit (přílišná ,,hollywoodskost" hrdinů ale někdy trochu kazí dobrý dojem z tohoto díla), áčková, doslova filmová produkce dělá z pouhého seriálu prvotřídní (byť veskrze spotřební) zboží... A jestliže nám samotní tvůrci nezkazí tenhle seriál jeho neúměrným natahováním, jeho hodnocení lze provádět pouze v superlativech. (Rozhodně ale musím konstatovat, že na skutečně objektivní hodnocení si je třeba ještě počkat...) PS: Psáno po třetí řadě: Tak nám ho bohužel zkazili. Ztratil jsem se ve Ztracených... :-( Podobné seriály: Fringe, Útěk z vězení

Téma Anticharty je pro naši společnost do značné míry bolestivé a zdá se mi i, alespoň v umění, docela málo reflektované ba spíše obcházené a opomíjené. Vidět oblíbené televizní tváře participovat na něčem, co jsme raději ukryli do těch nejzazších zásuvek nevědomí, jelikož to vlastně vypovídá o nás samých... Televizní film Jaroslava Brabce však tato slova důsledně vyvrací. Vynikající Vlasta Chramostová a scénář psaný přímo pro ni, dokonce možná i podle ní (pozor však, paní Chramostová se ve skutečnosti zachovala přesně naopak, než v tomto filmu!!!), výborná kombinace hraných scén a autentických dobových záběrů, úžasné, na současnou filmovou tvorbu velmi nadprůměrné herecké výkony, morální vyznění filmu gumující všechny tlusté čáry za minulostí... Velice záslužný a povedený počin, tenhle ,,televizní" film...

Dnes neprávem trochu opomíjený film, který solitér československého filmu František Vláčil vytvořil v jinak hluchém období let sedmdesátých a jednu ze svých životních rolí tu ztvárnil jiný velikán našeho filmu, v hlavní roli excelující Rudolf Hrušínský. V době, kdy k velkým a nosným tématům nebylo skrze normalizační intelektuální poušť možno ani dohlédnout, natož nějaká realizovat v podobě celovečerního filmu, sáhl František Vláčil k adaptaci knihy ,,režimního" autora Bohumila Říhy (Vláčil však použil k volné adaptaci jen poslední část románu) a výsledek, na svou dobu nesporně šokující, mu nomenklaturní vládci překvapivě povolili realizovat. Stárnoucí a svůj život rekapitulující intelektuál doktor Meluzín tak poprvé v českém potažmo československém filmu přemítá nad tím, zda má či nemá z naší ,,krásné" socialistické vlasti EMIGROVAT!!! (s vědomím ,,schváleného" snímku samozřejmě volí možnost zůstat) Jeho bilancování se svým životem je ale zajímavé i pro dnešního diváka. František Vláčil na kombinaci metafory o podzimu jakožto ekvivalentu konce lidského života a zasazení filmu do až depresivně nostalgické chladné podzimní české krajiny, vymezené z jedné strany venkovským hřbitovem a z druhé neustále se přibližující silniční tepnou-dálnici, vytváří baladické filmové vypravování o ryze lidském ,,bloudění" (odkaz na jiného solitéra českého umění Jaroslava Durycha) od narození ke smrti... ,,Něčeho jsem se dotknul a nevím čeho..."

Výjimečný až unikátní film Jima Jarmusche. Zejména je potřeba vyzdvihnout jeho novátorství, vizuální uhrančivost, stylovou čistotu a myšlenkovou hloubku. Jarmusch tímhle filmem vlastně vytvořil zcela nový žánr - mýtický (i mystický) western s psychologickým přesahem. V něm vyniká zejména magický realismus narativního světa postavy indiána Nobodyho, který jakoby vypadl z knih Marquézových či některých jiných latinskoamerických spisovatelů. Přičteme-li k tomu geniální hudbu Neila Younga, jehož úsporný minimalistický kytarový rif přesně sedí k existenciálnímu zmítání hlavních hrdinů a samotná hudba dost dobře obstojí i bez spojení s obrazem filmového plátna, v kombinaci s ním však vytváří zcela novou kognitivní kvalitu, skrze ní totiž může vnímavý divák dojít směrem k smyslu samého filmu; plus dokonalá kamera - černobílý, jakoby statický, tolik typický obraz pro filmy Jima Jarmusche, kde film vzniká sledem, řetězením téměř statických ,,živých obrazů", s velmi pozvolnou dynamikou (i když vůči předchozím Jarmuschovým filmům s ,,výrazným" nárůstem střihu), v níž je čas na mnohé odkazy k éře klasického filmu (zatmívačky, roztmívačky ...) a na sémantické významy filmu samotného... Western o předem mrtvém hrdinovi jako nadčasová metafora o smrtelnosti každého z nás, o smrti zakódované v samotném prazákladu bytí, western o fatálním míjení agresivního evolujícího hmotného světa naší nejen moderní doby s duchovním světem lidí s tak návodným ,,intelektuálním" jménem jako je William Blake, western o mýtickém obraze naší do sebe uzavřené, neempatické, zaslepené a přesto misionářské západní kultury, western o předem mrtvém indiánském lidu jakož o lidstvu samotném, v jehož genomu je zakódována rovněž jeho omezenost, konečnost a ohraničenost jeho existence... western o nás... Naprostý film...

Krásná moderní autorská pohádka coby volná adaptace Čapkových pohádek Loupežnické a Doktorské z pera Zdeňka Svěráka - a tím je nejspíš řečeno vše... Sice možná až zbytečně moc akcentovaný vlastenecký rys (česká chůva na sultánově dvoře, Evropa redukovaná pouze na českou kotlinu atd.), ale jinak milé a v tom nejlepším slova smyslu didaktické - nechápu, jak to Zdeněk Svěrák dělá, že dokáže do svých scénářů dostat ty nejzprofanovanější věci a ony pak ve výsledném vyznění nepůsobí tendenčně a trapně... Velká záhada...:-) ,,Nám se stalo něco překrásného..."

Velké filmové poděkování skutečnému hrdinovi - panu Nicholasi Wintonovi. Trochu akademický, ale i přesto velmi poutavý film, především hlediskem závažnosti tématu. A dokumentární finále bylo skutečně odzbrojující... Podobné filmy: Síla lidskosti - Nicholas Winton, Schindlerův seznam, Pianista, Sophiina volba, Poslední vlak

Co dodat? V audiovizuálním světě nacházím jedinou analogii, a to když Leonard Bernstein kdysi v unikátním černobílém dokumentu zasvěcoval diváky a posluchače do dějin vážné hudby...

Opsáno ze scénáře: ,,Arnold dal vánočnímu sobovi, který právě prorazil dveře a útočí na něj, pěstí. Sob se svalil. Arnold: Ty sis začal! Další obraz: Arnold sedí před chaloupkou, vedle stojící sob nad miskou jakéhosi žrádla si hlasitě krkne... Všichni se smějí..."

Existují dvě možné interpretace Komanda - buď je to vážně míněný akční film, nebo nadnesená parodie na tento žánr. Pokud bych jako divák přistoupil na prvý rastr, film bych nedokoukal, jelikož pak by vyzníval jako počin tak tupý, že by široko daleko neměl konkurenci, pokud bych věřil interpretaci druhé, vyloudil bych na tváři leda velmi zdrženlivý úsměv. Komedie (ne)pěkná...