Radek99

Nádherný 3D šestákový román. Tintin vypadl z hydroplánu, ve kterém lítával i Indiana Jonese, a tak je logické, že za celým tímhle mystériem stojí padouch jménem Steven Allanovič Spielberg. Ten se chce zmocnit návodu na výrobu nejefektnějšího filmu všech dob a tak jsme svědky úžasného dobrodružství...a taky ukázky současné světové vrcholné animace a práce s virtuální kamerou... A co na to pes Filuta?

Mně neznámý polský režisér Yurek Bogayevicz názorně demonstroval fakt, že i od hodně slibného námětu přetaveného v celkem povedený scénář je ještě hodně dlouhá cesta k povedenému filmu. Za rozhodnutí točit tohle válečné drama v mezinárodní koprodukci sám režisér patrně nemůže, tenhle fakt sám vlastně ani není (obecně) na závadu, v případě Mé války to však bylo rozhodnutí determinující - režisér se rozhodl obsadit hollywoodské herce a výsledkem byl neuvěřitelně devastující kompromis - celý film natočit v angličtině! A tak sledování tohoto paskvilu bylo mou diváckou válkou, kterou jsem ale bleskově prohrál, jako angličtinář nejsem sice žádná extratřída, ale poslouchat polské herce, když mluví anglicky s šíleným východním přízvukem, bylo skutečné utrpení a nechat dokonce promlouvat německé vojáky stejnou řečí je úplná zvrhlost. O dramatickém deficitu ve válečném filmu nemluvě... Proč se TOHLE vlastně v roce 2001 ještě děje?

Veliká převeliká škoda té umanuté snahy tvůrců vše doříci a všechna vysvětlení podat divákovi až polopaticky, kdyby Petr Jarchovský ve svém scénáři nechal alespoň nějaké dějové linie otevřené a především v sobě utlumil touhu po překvapivé pointě a originálním finále za každou cenu a nechal svůj příběh někde v blízkém okolí chatové oblasti u Máchova jezera vyznít do ztracena, asi bych neváhal s maximálním hodnocením, tak moc se mi jeho psychologické drama zamlouvalo. Námět je skutečně silný, Jarchovský dobře zná své silné stránky a hlavně triumfuje s dialogy, o Hřebejkově bravurně zvládaném řemesle také netřeba spekulovat, navíc umí vést herce a v silných momentech je znát kvalitní casting (osobně děkuji za Luďka Munzara), nádherná je kamera, která častým snímáním scény v protisvětle navozuje zvláštní atmosféru, zajímavá je mizanscéna tvořící mix městského urbanismu a sterility nemocničního prostředí a výslechových místností policie, což dohromady dobře ilustruje motivy vyhoření a osobní i rodinné krize. Hřebejk s Jarchovským natočili (opět) silný film, škoda, že (zase) funguje spíše lokálně, než že by měl šanci oslovit širší evropské, potažmo světové publikum...

Nováci 21. století. Prima nápad.

Thriller pro ženy = diváci v nesnázích

V intencích britské linie sociální (tragi)komedie natočil svůj celovečerní debut režisér Peter Cattaneo, který v mixu sociálně kritického pohledu, ryzí komedie plné černého britského humoru, patosu opěvujícího sílu rodinných hodnot, odzbrojující upřímnosti, otevřenosti a ochotě dotknout se bolavých míst západní společnosti přichází s místy až extatickým účinkem svého komediálního filmu o partě sympatických outsiderů, kteří se nenechají zlomit nepříznivými podmínkami. Řada scén je doslova elektrizujících (pan Kůň na první zkoušce...), většina postav charismatická, film oplývá povedenými gagy a spoustou výborně iniciovaných groteskních situací. Do naha!

Nemastné, neslané, nedochucené a neokořeněné, navíc, co se týče napětí, smaženo na několikrát přepáleném oleji...

Bakelitová hudba v bakelitovém filmu. Kýčovité peklo.

Moderní western bez kovbojů, indiánů a zlatokopů, zato s jednorukým válečným veteránem v hlavní roli (charismatický Spencer Tracy), který přijíždí do jedné zapomenuté osady na konci světa hledat japonského farmáře. Příběh celkem prostý, mající v sobě ale skryté tajemství a těžící především z izolovanosti scény a nemožnosti z daného místa svobodně odejít, což dává snímku až rozměr jakéhosi divadelního dramatu.

Co je potřeba k znovunastartování života, k znovunalezení jeho smyslu? Izraelský režisér Amos Gitai se zjevně dovede ptát na palčivě ožehavé věci, každopádně jeho problém tkví ve zvolené formě a vnitřní dualitě vyprávění - pakliže potřebuje k ilustrování dekadentní vyprázdněnosti života hlavní ženské hrdinky z francouzské smetánky téměř hodinovou expozici, v níž se na diváka skoro dere dřímota, aby pak v kontrastu do druhé (bohužel skoro ani ne) poloviny filmu napěchoval všechno dramatično a vytvořil skutečně nosný příběh se závěrem plným emocí a skutečnou hloubkou, něco je špatně. Škoda, že tvůrci nevyvážili dramatický oblouk svého vyprávění nějak citlivěji směrem k izraelské části příběhu (a tedy směrem k divákovi), pak to mohl být až nezvykle působivý film. Ale jinak je ono dělení na francouzskou (iluze života falešného, zdánlivého a dekadentně vyprázdněného) a izraelskou (iluze života skutečného, opravdového a doslova hmatatelného) část zajímavým prvkem, který směřuje k jednomu jedinému - deportace židovských osadníků z pásma Gazy, na jejímž pozadí se odehrává silné osobní drama matky a odvržené dcery, v němž třetí vrchol trojúhelníku tvoří nevlastní bratr. Všechny ostatní prvky filmu jsou pak na úrovni, vypíchnout lze mizanscénu a barevné ladění snímku... Škoda promarněné šance... PS: Rada pro potencionální další diváky (berte to ale s nadsázkou) - když si v kinosále nastavíte budík tak, aby zazvonil asi za hodinu, nebo na DVD tu hodinu rovnou přetočíte, budete sledovat úžasný pětihvězdičkový film... :-)