Radek99

Filmová adaptace komiksu Jaroslava Rudiše a Jaromíra "99" Švějdíka je atmosferický vizuální skvost, čistě poetická zastávka v deštivých Jeseníkách, jíž ale chybí jedna podstatná složka, totiž kvalitní scénář. Snímek objektivně fungující - výborné je postižení šedavého bezčasí bývalého prostoru Sudet, tedy míst daleko od civilizačních center, kam z metropolí doléhají dějinné události jen jaksi mimoděk a s velkými zpožděními a kde jízdní řád je konstantou běhu života, tajemná postava introvertního Aloise Nebela, kolem něhož se sice neznatelně, ale přece valí dějiny, motiv pomsty i temné stránky duše některých postav. Zdaleka nejvíc tak Alois Nebel upomíná k minoritnímu proudu českého filmu spjatého s tvorbou třeba takového Ivana Vojnára, zejména k jeho Cestě pustým lesem. Šumava s Jeseníky mají leccos společného nejen v době civilizačních zlomů... Co ovšem tomuto ambicioznímu projektu uškodilo, tomu se v kostce dá říci nedostatečný dějový oblouk (byť v komiksové předloze je dosti výrazný), smysl, jenž by se měl na konci snímku vyjevit a k němuž celý tenhle rotoskopický cirkus směřuje, coby divák však v průběhu filmu ani v samotném finále ono zamýšlené nějak nenacházím, tvůrci prostě šetří s dějem a zápletka se vlastně ani nezaplétá, vždyť největším dějovým zlomem je, že Květa se po příjezdu do Bílého potoka vydala v bouři po zelené turistické značce... Nevím, možná byl záměrem tvůrců pokus o vyprázdněnou naraci, leč dle mého názoru si filmový Alois Nebel nějaký výrazně silnější příběh zasloužil...pak bych se možná dočkal i očekávaného diváckého transu, ke kterému jsem měl takhle opravdu na míle daleko...

Slepá ulička České nové vlny...

Milionář z domku na předměstí aneb katechetická agitka Dannyho Boylea. Zatímco ve filmech určených pro dospělé dokáže míru moralizování (a že je morální status quo jedním z leitmotivů Dannyho děl, o tom asi netřeba vést debatu) udržet pod únosnou mezí, ve filmu pro děti se tato míra náhle stává bezbřehou...

Řídká televizní cibulačka z dávno prošlých ingrediencí.

Typicky britské (vyzněním, výstavbou, nasazením...) drama o životě fotbalových ultras, které režisér Nick Love pojal jako trochu širší zamyšlení se nad hodnotovou krizí muže v současné západní společnosti a vlastně i jako možnou anglickou odezvu Fincherova Klubu rváčů. Hlavní hrdina, třicátník, kterému se nelze realizovat v práci a jehož neuspokojuje maloměstský způsob života ani s tím související soubor životních hodnot, se nedokáže vymotat ze stereotypu životního cyklu, v němž v podstatě jen celý pracovní týden přežívá v očekávání víkendu a zvláště sobotního fotbalového zápasu, který je jedinou adrenalinovou aktivitou v jeho životě. Generace dědů, ke kterým se stále ještě vzhlíží jako k hrdinům, si adrenalin aktivovala ve druhé světové válce, generace otců si své nízké pudy mohla stimulovat v dosud politickou korektností nesvázaných 70. a 80. letech minulého století, dnešní generaci zbyly jen rvačky před fotbalovými zápasy. Fenomén hooligans stojí sice na samém okraji společnosti, ale výše nastíněný problém má obecnější platnost - současná generace mužů je ve skutečné krizi, stejně jako hrdina tohoto filmu...

Ten, který oprášil zašlou slávu němé grotesky a znovuobjevil magickou sílu gagu. Muž, jehož tvář a mimika jsou nedocenitelnou obchodní značkou...

Policie New York, Policie z New Orleans , Policie Hamburk, Policie Modrava...ta sestupná tendence je, doufám, zřejmá...

Tak slabé zpracování si tak vynikající námět nezasloužil. Celá tahle selanková televizní tvorba vyznívá přesně proti duchu románu manželů Škvoreckých - formální podprůměrnost tu zabíjí obsahovou závažnost a vytříbenost. Něco zachraňují herecké výkony, Pavel Liška coby detektiv je ale střela zcela mimo terč. Režisérka Němcová by se napříště žánrem detektivky neměla zabývat a měla by zůstat vprostřed poklidného televizního mainstreamu... PS: Potencionální třetí hvězdičku neuděluji za Škvoreckého jindy tak obvyklý a funkční leitmotiv, totiž saxofon, který paní režisérka ztvárnila do takové podoby, že jsem měl při každém objevení se šíleného dívčího kvarteta na obrazovce sto chutí její film okamžitě vypnout, tak rušivý element to byl...

Televizní politická publicistika se v našem prostředí asi dnes nedá dělat lépe, PhDr. Václav Moravec je profesionál se vším všudy, navíc splňuje všechna základní kriteria, jaká má mluvící televizní hlava mít - má silné charisma, nepopiratelný intelekt a všeobecný přehled podpořený důkladnou přípravou a sběrem dat (vůbec rešerše jsou v Otázkách na neobvykle vysoké úrovni), tolik potřebnou asertivitu a oplývá i neobyčejnou pohotovostí. Přesto se na Otázky Václava Moravce nedá dívat a nelze jim udělit absolutní hodnocení. Důvod je nasnadě - kvalitu pořadu určuje i celkový kontext politické scény v dané zemi a vše kolem politiky se odehrávající - panující blbá nálada a celkový marast naší politické reprezentace diskvalifikuje i tenhle tak profesionálně dělaný pořad. Pane Moravče, jste skvělý profesionál, ale odpusťte, má všechno tohle vůbec smysl? Rýpete se v žumpě...

Asi bych měl taky natočit nějaký vlastní film. Dneska už může vlastně každý...