Morien

Vaření z vody. A co všechno se dělá z vody? Napadá mě čaj, kafe, kapučíno, různý polívky, knedlíky, šťávy, i chlast, vlastně i obrazy, no prostě docela dost věcí se dělá z vody a nikdo se na ně skrz prsty nedívá.

Má to sice různé übercool vychytávky jako dvojčata usměvavá, dvojčata klidná, dvojčata akční, dvojčata rozzlobená (a bohužel i dvojčata vypařená), ale taky to má silné světově-spasitelské tendence, což už není úplně můj šálek kávy.

Tráva je tak zelená, nebe tak modré, Spectre je bezva.

-"Co se nám to asi snaží říct?" Postupem času si začínám myslet, že tento film je klenot v procesu broušení.

Ohnivý Antonio ve svých nejlepších letech, vášnivá Salma ve svých nejlepších šatech (a samozřejmě i bez nich). Dalo by se říci, že toto je film, díky kterému jsem začala mít ráda Quentina Tarantina.

Ách jo, ách jo. Ách jó. Kdyby jen tenhle opravdu špičkový film neprosazoval tolik ten americký sen. Ovšem větu "Tak proč to zrnění trvá 18 hodin?" mám děsivě ráda.

"I know I can do it," Todd Downey said, helping himself to another ear of corn from the steaming bowl. "I'm sure that in time, every bit of her will be gone and her death will be a mystery... even to me." ♥♥♥ Takhle by mělo vypadat béčko nové generace. Nabité kvalitními herci, opírající se o krále divných knih, podkresleno výraznou hudbou. Čvacht. --- 2024: A teď, co jsem si přečetla předlohu, ještě mohu s klidem prohlásit, že to je fantastický příklad skvělého převodu literárního díla do filmové řeči. I že preferuji filmovou verzi nad knižní. King je nejspíš naštvaný, že to není tolik o psaní jako ta novela, ale mně to celé včetně konce přijde ucelenější a čistější. Filmaři se správně rozhodli, které věci ignorovat a které posílit, ať už proto, že by to na plátně nefungovalo tak jako v knize, nebo proto, že to lépe slouží jejich revidovanému příběhu.

Film postavený na špíně, Deppovi a krvi, z čehož překvapivě nejčastěji se nám dostává Deppa, člověk by přece jenom čekal víc té krve. Pro mne mýtický snímek, který jsem měla od rodičů kvůli násilnostem dlouho zakázaný. Ach, je možné, že jsem kdy byla tak nevinná?

Byla jsem jednou dotázána, jestli existuje nějaká romantická komedie, co by se mi líbila. Bylo to myšleno jako narážka na to, že zřejmě neexistují žádné romantické komedie, co by se mi líbily. Inu, tato dokonce velmi sladká rozprávka o indiánech, Venušiných bradavkách a tančících maminkách prokazuje opak. Speciální pochvalu myslím film zasluhuje za to, jak vedle velkého plánu věnuje také důkladnou pozornost drobnokresbě. Byl to také jeden z prvních filmových soundtracků, který jsem zařadila do svého výběru poslechové hudby, ne-li zcela první. A poslední půlhodinu přirozeně pokaždé brečím non-stop. -"Don't you dare pity me."

Film, který je natolik postavený na hlavu, že už ho zase vidíme na nohách. A z toho pramení můj problém: Nejsem si úplně jistá, jak přesně mám snímek uchopit.