Morien

Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc dospívám k tomu, že pro mě takhle ne. Opravdu mne zasáhla jenom povídka s Mirandou Richardson od Isabel Coixet, pojetím mě zaujal samozřejmě Tykwer a jeho oblíbenec, úžasný Melchior Beslon, a trošku pobavil Vincenzo Natali a jeho stylizovaná rozprávka o pádu ze schodů. Jinak jsem dost poposedávala a víceméně očekávala konec. Celkově mě to sdělení, jak jsme všichni jedna šťastná multikulturní společnost, nechává docela chladnou, v umění a v životě hledám jiné zážitky. A ještě jsem vlastně zapomněla na Coeny, ale ti jsou kapitola sama pro sebe.

Jsem svalofobik. Nabušený hory svalů s krátkým sestřihem mě nezajímají a zajímat nebudou. A pokud celý film spoléhá na to, že v jedné části budu obdivovat tuto horu nabušených svalů a v druhé si sednu na prdel z těch úža príma kůl tričků a kotrmelečků kamer, tak mohu leda splakat nad neexistujícím dojmem z výsledného celku. Kdyby byl v hlavní roli někdo sympatický, nebudu film tolik zatracovat. Ale takhle jsem si pro sebe nemohla najít opravdu nic. Ralph zase hraje Voldemorta, akorát má dlouhý páčo. Ale aspoň je trošku stylovej, i když oproti bandě pozlacených pablbů z Olympu by byla stylová i černá propiska s logem společnosti prodávající ponožky.

Příjemná podpokličkózní vycházka do světa bezbřehé fantazie.

Taková škoda. Solidní nápad utopený v zelených sračkách. Nevím, proč u Gattacy mám celou dobu dojem, že vize budoucnosti je dokonale reálná, zatímco všechny ostatní filmy o blízké budoucnosti, na které si dokážu vzpomenout, Náhradníky nevyjímaje, jsou blbosti, ve kterých na druhý pohled (a často i na první) nemůže fungovat vůbec nic. Možná je to tím, že filmy, kde se zahraňuje svět, jsou z principu odsouzeny k neúspěchu, a jen málokdo z toho dokáže vybruslit s hlavou vztyčenou. Tohle není ten případ.

Dobrá psychoušina, když člověk uprostřed noci slintá na límeček a už neví, kam by v televizi přepnul.

V šesté třídě na základní škole nás paní učitelka navnadila, že jestli budeme celý druhý stupeň hodní, že nám v rámci rodinné výchovy pustí v deváté třídě porod. Nakonec z toho nějak sešlo, ale natěšení na to byli všichni dost dlouho. Kdybych já někdy byla učitelka rodinné výchovy, tak těm nadrženejm zvědavejm puberťákům pustím porodní scénu z tohohle filmu. Jo vole gou.

(1001) Cesta za pokladem. Pořád mě to dojímá. Jeden ze zástupců kategorie uměleckých děl, která ve mně vzbuzují touhu být chlapcem ve starém světě. Představuji si, že všechny filmy s dětmi jsou plné takhle dobrých dětských herců. Historka o soutěži v jezení koláčů, ach. Vern přinesl hřeben. A čím jsem starší, tím mi to přijde lepší. ♥♥♥ -"I knew the $64,000 question was fixed. There's no way anybody could know that much about opera! (...) Wagon Train's a really cool show, but did you notice they never get anywhere? They just keep wagon training."

Tento film expresivně vyjadřuje, proč se směji muzikálům a filmům pro děti. A zároveň také velmi jasně značí milník, kdy se mi naposledy líbilo něco z dílny Tima Burtona.

Jedna z mála výjimek, obvykle bývám k filmům s popěvky neobyčejně přísná a nepřátelská. Tady ne že bych řekla, že mi nevadí, tady se mi líbí, protože hudbu napsal Danny Elfman. (Například Sweeney už jde úplně mimo mě, tam je hudba děsná - protože ji nenapsal Danny!) Jinak také skvělá komedie.

Napoprvé a sám o sobě mě Ed Wood příliš nedostal, viděla jsem ho moc mladá. Když jsem se prokousala opravdickými klenoty opravdického Wooda, zestárla, zcyničtěla a zdětinštěla, můžu s klidem říci, že tenhle film je drahoušek a hračička.