ledzepfan

Druhá série je rozhodně lepší... Sice co se zkoumání úchyláků týče, je to pořád dost neuspokojivé, ale ve vykreslování charakterů to začíná jít hezky do hloubky. Navíc je tam fajn mansonovské intermezzo, hodně oceňuju ty byrokratické klacky pod nohama (to fakt zavání hyperrealismem), působivá je linka Tenchovy rodinné krize citelně zasahující do jeho práce... Prostě jo, tentokrát čisté 4 a velká nasranost, že zase rok budu muset čekat abych pak ve třetí sérii zase jen o kousíček poodhalil jak to je s tím úchylem který to celé rámuje...

První polovina je čiré utrpení ve kterém se dvě ochotnické herečky snaží popasovat se svými rolemi v příběhu jehož naivita by byla roztomilá a osvěžující kdyby šlo opravdu o nadsázku a ne znouzictnost.. Jakš takš to vybalancovává humor a druhá polovina která alespoň sklouzne do poetického, melancholic-dramatu á la kitanův Hana-bi (akorát, že Hana-bi byl asi o 12levelů ve všech směrech působivější).... Fakt nevím kde je jaká drsnost a co mělo jako vyvolat nějaké emoce? Dětská prostituce tady vyznívá jako čistě vykonstruovaný problém moralistů, protože holky naráží na poměrně slušné týpky, sex si podle všeho docela užívají a jediný problém je jen v té věkové hranici stanovené zákonem. Jestli byl Kimův záměr být právě v tomhle kontroverzní (že tuhle problematiku nastřelí takhle ambivalentně), tak si domyslete možná jednu hvězdu navíc, ale osobně mám spíš pocit, že chtěl být varovný ale nedokázal to správně podat... Tentokrát prostě v kim Ki dukovi nedokážu najít cokoliv co by mě zásadněji oslovilo...

Obsahuje náznaky spoilerů!!............... I když to není filmový zážitek který bych musel ihned několikanásobně opakovat, musím asi uznat, že "Tarantino je zpět". Po předchozích dvou filmech, které byly o poznání slabší protože Tarantino upadnul do jakési manýry a všechny ty propižlané dialogy tam byly jen pro ty propižlané dialogy a vlastně přestaly plnit funkci rafinovaného posouvání děje vpřed, se tady Quentin znovu chytil a vrátil dialogům, vtipům a drobnostem zase ten zásadní příběhtvořící význam. Scéna s krmením psa je sice cool a vtipná, ale má svůj význam stejně jako scéna s Brucem Lee, tréningem s plamenometem, Sharon v kině, atd atd. Ve Djangovi by to byly jen cool scény a děj by se vyvrbil tak nějak sám od sebe bez ohledu na jejich obsah.. Tady do sebe ty dílky nakonec zapadnou a člověk zase cítí, že tentokrát to má pod palcem zase ten Tarantino, který svůj film vidí jako komplexní a přesně vybalancovaný celek..... Takže, za mě OK.. Není to bůhvíjaká řachanda.. je to poměrně nedivácké, ale má to srdce a jakoby mimochodem/nechtěně to funguje jako jakýsi psychomagický akt (pokud na to nahlédneme optikou A.Jodorowského) který pomáhá léčit americkou společnost z jednoho hluboko zakořeněného kolektivního traumatu.

Svět se asi fakt v kravskou piču obrací, když takový zástup lidí nedokáže poznat proč je tenhle miniseriál tím zdaleka nejlepším co se v brakoidním světě Critters za posledních 30let událo.. Nadhled, popkulturní odkazy, lehkost, nespoutanost, srdcařské fanouškovství.. Pořád nechápačka?Nic?! ... Osobně mě to bavilo dokonce více než první dva filmy, které si drží svůj status nedotknutelnosti jen díky sentimentem pokřiveným vzpomínkám z dětství (nás co jsme na to na začátku devadesátek koukali jako na svatý obrázek)..

Strhující překvápko o kterém si ale nejsem úplně jistý, že může stejně dobře fungovat v dalších a dalších sériích. Tentokrát se dostavil whow efekt pramenící z poznávání charakterů a vlastně celého toho světa. Další série už se budou více a více muset držet děje, jako nosného prvku, a v tom by mohl být problém, protože už konec první série je dějově slabší.. Všechny ty nastřelené peripetie: syn, otec, ztracená žena, nepravděpodobné romantické duo atd.. mi podezřele zavání telenoveloidníma absurditama a jestli z toho tvůrci zase nějak překvapivě nevykročí, hrozí, že se budeme v tom parádním světě brodit pěknýma břečkama..... Uvidíme.. Jsem nadšený, ale díky tomuhle svému podezření si v rukávu -pro jistotu- tu poslední hvězdu ještě nechám.. EDIT: Po třetí sérii musím uznat, že seriál zatím dokázal po celou dobu udržet laťku poměrně vysoko a jakkoliv absurdní zápletka působí ve výsledku přirozeně.. Na druhou stranu, tvůrci nemají odvahu show včas ukončit. Druhá polovina třetí série nabízela veškeré příležitosti pro velké finále, ale na poslední chvíli tam The Boys zařadili zpátečku a stočili volant do čtvrté série, která bude muset přijít s něčím radikálně inovativním aby se to celé nezačalo točit v kruzích.

Úplně do pohody.. A kdo pindá něco o tom, že na staré dobré Critters to nemá, tak ty staré-dobré Critters viděl asi naposledy v deseti letech a pamatuje si to prostě jako pecku a ne jako roztomilý, laciný brak jakým to objektivně bylo.. Tohle není ani moc lepší, ani moc horší... Critters standard..

Ne, tohle neberu.. Málo nahoty. Násilí, polovičaté. Akce, minimum. Chemie 0. Pam Grier, do počtu. Příběh, odnikud nikam. Snad jen ta sadistická šéfová dozorců co vážila cca 30kg a měla na hlavě více vlasů než svaloviny na těle, byla správně ujetá. Sid Haig byl vcelku vtipnej.. A asi tam bylo pár momentů které naznačovaly jakýsi teoretický potenciál...

Platí víceméně to samé co jsem psal u filmu Coffy.... Pokud jde o nahotu Pam Grier (o níž tady pár lidí básní), tak je to tentokrát až překvapivě cudné (jedna nahá sekunda ve stínu a jednou ví vykoukne prso z pod košile (nebo jak se ten cár oděvu dá nazvat)...

Dávám sice tři rudé stárs, ale musím dodat, že to rozhodně není šedej průměr. Ten film překvapivě funguje a přes svou nepopiratelnou brakoidnost (naivitu, zkratkovitost, přímočarost, stylizaci..) je v mnoha ohledech zvládnutej tak, že by nejeden "Áčkař"mohl závidět (hlavně po technické stránce).. Pam Grier není krásná úplně na první dobrou, ale je v ní něco živočišně provokativního a s brokovnicí ji to prostě sekne.... Jinak potěší takové ty xichty jako Sid Haig, A. Arbus, R. DoQui.... Vždycky když na tyhle filmy koukám, tak je mi vlastně líto Tarantina, kterej pořád točí pocty a odkazy, ale v těch jeho rafinovaných onaniích (jakkoliv je to zábavné a kvalitní) se nakonec vždy tak nějak vytratí ta esence řízené blbosti, která z těchhle braků dělá ty magické kultovky..

Z hlediska smysluplnosti jednotlivých scén je to sice ptákovina, ale ten bodysnatcherovský koncept má v sobě něco tak instinktivně nepříjemného, že pokud to netočí úplný diletant, tak se to vždycky aspoň na ty tři rudé vytáhne. Jasně, viděl jsem to v už asi osmi různých variantách, ale pořád mě to baví.. ty náznaky v pozadí, odhalování, paranoia, frustrace, postupná izolace a většinou depkoidní konec.. To se neomrzí.