classic

Závěrečná scéna během titulků je natočena na náměstí Piazza Navona.

Natáčelo se v pařížských ateliérech Billancourt a na lokacích po celém městě.

Ve filmu není žádná zmínka o víně Saint-Pourçain, které Maigret (Jean Gabin) v knize miluje.

Podle Jeana Delannoye ani on, ani Jean Gabin nechtěli natočit druhého Maigreta, přestože první díl byl úspěšný. Jejich neochotu nakonec překonalo až naléhání producentů.

Maigretův (Jean Gabin) příjezd do Moulins se natáčel na nádraží Vaux-sur-Seine na severozápadě pařížského předměstí.

Kostel se nachází v obci Gaillon-sur-Montcient v departementu Yvelines.

Navzdory rozšířenému přesvědčení nebyla žádná ze scén filmu natočena v kavárně Grand Café v Moulins. Podobná kavárna byla rekonstruována ve studiích Joinville nedaleko Paříže. Pečlivé porovnání záběrů ve filmu a skutečného interiéru Grand Café ukazuje, že tomu tak skutečně je: vnitřní balkonová mříž je v Grand café jemně opracovaná a ve filmu jednoduše industriální, poloha schodiště vedoucího na balkon je v Grand café vlevo a ve filmu vpravo, proporce dveří na fasádě je ve skutečnosti mnohem vyšší a rámy nástěnných zrcadel (které jsou ve filmu zastíněny) jsou zcela jiné.

Vesnice Saint-Fiacre byla inspirována obcí Paray-le-Frésil, která se nachází asi dvacet kilometrů severovýchodně od Moulins v departementu Allier. Právě zde Georges Simenon vytvořil postavu Maigreta.

Natáčelo se od 18. února do 15. dubna 1959. Interiéry se natáčely ve Studios Eclair v Paříži. Exteriérové záběry zámku Saint-Fiacre byly pořízeny v Courquetaine v Seine-et-Marne. Scény ve vstupní hale a na velkém schodišti byly natočeny na zámku Mesnuls v Yvelines, který je dnes památkově chráněn.

Interiéry filmu se natáčely ve Studiu Éclair v Épinay-sur-Seine (Seine-Saint-Denis).

Natáčelo se od 22. července do 28. září 1957.

Mezi filmem a románem je mnoho rozdílů. Postava Marcela Maurina (Jean Desailly) se v knize jmenuje Moncin. Několik postav má jiná jména a několik adres je odlišných. Mazet (Guy Decomble) v Simenonově díle není lump, ale bývalý Maigretův (Jean Gabin) kolega, a inspektor Lagrume (Olivier Hussenot) neexistuje. Neexistuje ani Mauricette Barberot (Paulette Dubost). O Yvonnině (Annie Girardot) dvojím životě není ani zmínka. Navíc v románu se vrah pohybuje v ulicích Montmartru, zatímco film se odehrává v Marais.

Během natáčení si Jean-Paul Belmondo (Nicolas) začal románek s Laurou Antonelli (Pauline), zatímco jeho partnerka Ursula Andress byla s ním v Rumunsku.

Některé scény revoluce byly inspirovány událostmi z května 1968, které se odehrály krátce před natáčením.Některé scény revoluce byly inspirovány událostmi z května 1968, které se odehrály krátce před natáčením.

Jean-Paul Rappeneau uvažoval o obsazení do role Charlotte o britské herečce Julii Christie, s níž se seznámil na jedné večeři a zjistil, že mluví bezvadně francouzsky. Schůzka byla domluvena o čtrnáct dní později, ale Julie Christie se dostavila v přítomnosti svého tehdejšího přítele, americké hvězdy Warrena Beattyho, který viděl scénář a snažil se projekt převzít, aby mohl natočit americký film, který by sám produkoval. Rappeneau uvedl: „Řekl mi: ‚Je to vynikající scénář. Zapomeň na Gaumont, natoč to v angličtině a já ti to pomůžu sestříhat v Hollywoodu.‘ V prosté angličtině to znamenalo: ‚Jestli chceš Julii Christie, musíš vzít i mě‘“. Z loajality k Belmondovi, na kterého od počátku myslel, a k Poirému Rappeneau tuto lákavou nabídku, která mohla znamenat zásadní průlom v jeho kariéře v americké kinematografii, odmítl. Alain Poiré nakonec navrhl svěřit roli Marlène Jobert.

Alexandre Mnouchkine, který již stál za filmy Muž z Ria (1964) a Les Tribulations d'un Chinois en Chine (1965), měl produkovat i tento film, ale po obdržení prvních odhadů od projektu upustil a předpověděl, že film bude příliš drahý. Film převzal Alain Poiré ze společnosti Gaumont. Poté, co Poiré požádal Reného Claira, aby natočil svůj film Les Fêtes galantes (1965) v Rumunsku, navrhl stejný princip i Rappeneauovi, aby měl přístup k velkým prostředkům, kulisám a komparzu s přijatelným rozpočtem, což by ve Francii nebylo možné.

Od počátku projektu měl hlavní roli hrát Jean-Paul Belmondo (Nicolas). Jean-Paul Rappeneau se podílel na scénáři k filmu Philippe de Brocy Muž z Ria (1964) a uvedl: „Chtěl jsem Belmonda vystřelit jako projektil do revoluce. Věděl jsem, že s energií, kterou vyzařuje, proletí tímto obdobím jako dělová koule.“ Scénář vznikal osmnáct měsíců, vycházel z osnovy, kterou vypracoval Rappeneau, poté ji přepracovali Claude Sautet, pak Maurice Clavel a nakonec Daniel Boulanger.

Ve filmu zazní také píseň „Ahi... le Hawaii“, kterou nazpíval Herbert Pagani a která byla vydána ve stejném roce jako film.

Některé záběry dvojice na plavbě byly natočeny na parníku T/n Raffaello. Na palubě téže lodi měl film světovou premiéru.

Římský domov hlavních hrdinů se nachází na Salita dei Parioli v Římě – v úvodní sekvenci filmu je zřetelně vidět Stadio Flaminio.