Dinsberg

Louise Leterriera ještě drželi na řetězu a vyplatilo se. Francouzský Michael Bay ještě nestačil dozrát jako jeho americký jmenovec a ejhle zplodil takových skvost. Sice zkratkovité, značně černobílé, ale přesto tvořené s láskou.

Za takové kousky by se i Michaelu Schumacherovi platilo zlatem. Jason Statham je dělá za pár francouzských šupů. Zatím co první Transporter dokázal i sáhnout na srdce, tenhle je tak studený, že zamrzl monitor.

Předválečný Burian, nesmrtelný furiant. To co předvádí zde nelze srovnat s nikým před ním ani po něm. Dokonce ani s ním samotným. Král improvizace vždy dokonale vystihl postavu, kterou hrál a dokázal ji obdařit takovým temperamentem, že by mu záviděl i Chaplin. A podobně jako on za to musel tvrdě zaplatit.

Konečně se tento skvost dostal i k mým očím. Funguje jako celek i v jednotlivostech. Nic tu nechybí ani nepřebývá. Skvostná mi přišla hlavně scéna, kdy se zraněný Lauda snaží na popálenou hlavu ještě v nemocnici nasadit helmu. Přesto si myslím, že to není film, který kvalitativně snese srovnání s Přeletem nad kukaččím hnízdem. Chybí mu nadčasovost. No možná by se dala vidět souboji emoce x rozum, ale tenhle souboj je až příliš skrytý ve řvoucích motorech než aby tvořil stěžejní myšlenku. Nehledě na to, že trošku erudovanější divák ví, jak ten souboj dopadl historicky.

Shane Black je mistr nad mistry. To co dokázal z Iron Mana vyždímat by, troufám si tvrdit, nedal ani Steven Spielberg. Nejen že napsal kvalitní scénář o krizi identity a o duši obranného cynika, ale i úchvatnou režií vdechl život příběhu, který má svou atmosférou s komixem společného málo. Dramatizace tady ale neselhala jako v případě Temného rytíře nebo Spider-Mana. Shane Black se odklonil od koncentrace na oblek Iron Mana a přesunul pozornost přímo na Tonyho. Rozhodně se ale nejedná o kolovrátek příprava, akce, příprava, akce... Akce přichází někdy očekávaní, někdy nečekaně, ale téměř vždy bez přípravy a vždy s plným entusiasmem. A navíc důsledně nasnímaná pro přehlednost diváka. Žádný bayovský maglajz se nekoná. A proč by taky měl, že?

John Hyams zvládá akční sekvence na jedničku. Co ale naprosto nezvládá je tvorba vazeb mezi postavami nebo, nedej Bože, hutný příběh. Bohužel jsem se nechal opít rohlíkem, když jsem se kouknul na ukázku, ve které spolu zápasili Scott Adkins s Andreiem Arlovskim. Troufám si tvrdit, že to jsem asi viděl to nej z celého filmu.Scénář akci evidentně brání, tak z něho ukousali, co šlo. Aby mohl bratr Prznitele dinosaurů skočit z auta do obchodu se sportovním vybavením. Oslích můstků je tu tolik, že jsem pomalu začínal hýkat. Proč nadále znásilňovat Emerrichovu sice prostou, nicméně příjemně komixovou klasiku?

Kultovní hlášky jako "Taťka chce modrý" nebo "Já chci pistáciovou" už zlidověly. Líbila se mi snaha o situační komiku, nejen o tu fackovací. Hráčské prostředí ústřední dvojici navíc maximálně pomohlo a vyždímala jeho potenciál do mrtě.

Chuck Norris odvádí jen svůj "supermanský" standard. Billy Drago je však démonem na svém místě.

Dvojice Spencer-Hill má na svědomí lepší kousky. Určitě by si zasloužili lepší derniéru. Ale i tak jim to pořád fackuje.

Přeplácanost a nabubřelost jde ruku v ruce se Stevenem Spielbergem. Ovšem tady se to dá omluvit výpravou prostředí. Země Nezemě je fantastický svět, kde všechno má své místo a nic nemá svůj smysl. Originální bylo nechat Pertra Pana vyrůst a nechat vzpomínat na zašlé časy fantastických her, v kterých nic nebylo nemožné. Ostrý kontrast mezi fantazií a drsnou realitou dneška odráží postavu Petra Pana/Beninga, která o svou fantazii přišla a musí ji hledat. Její nalezení je jediným východiskem z bezvýchodné situace.