Dinsberg

Předzvěst Prota. pohled na svět očima naivního dítěte, které vnímá svět naprosto nesobecky až panensky. Tak by se dala vyjádřit podstata postavy Starmana, který ač je ve výzkumu Země časově dost omezený, nehodlá ztratit ani vteřinu pro poznávání slastí i bolestí tohoto světa. Všechno to poznává skrze banální situace, nad kterými se dnes už ani nepozastavujeme jako například barvy na semaforu. Přesto, viděno nevykoukanýma očima, děláme naprosté hlouposti, kterými se snažíme si obohatit náš život. Bohužel to obnáší i hamižnost, zlost a touhu po moci.

Belmondo jako skutečný profesionál, které mu byl dán rozkaz zabít nepřátelského diktátora. Nic na tom nemění ani zrada nadřízených, ani pobyt v africkém vězení ba ani fakt, že z nepřítele se stal spojenec. Splnění rozkazu totiž sám možná vnímá jako vrcholný akt pomsty vůči svým tehdejším spojencům, kteří se naopak stali nepřáteli. Závěr je pak aktem smíření se s vlastním osudem. To vše podmalováno hudebním motivem, který události nakopne k nebeským výšinám. Rambo by mohl být jakousi analogií.

Divadlo Sklep vždy dokázalo nastudovat vážný kus a vdechnout mu život vlastním pojetím. To vše se beze zbytku podařilo. Tomáš Hanák, mnoho násobný držitel tituly Nejpřitažlivějšího muže ČR, zde dokonale zahrál lidskou trosku, veš v kožichu armády. David Vávra mu však zdatně sekunduje a ve společných scénách ho jasně překonává. Ze spousty situací se pak hodně cituje v běžných konverzacích. Ztřeštěnost všech postav jakoby odpovídala obrazu ČSLA. Ještě štěstí, že jsem neměl tu čest.

Možná ten člověk ve vysílačce měl zůstat bez tváře. A NEBO se ti dva mohli setkat tváří v tvář. To by byl epilog.

Jako by španělsky mluvící režiséři měli talent na komorní drama o jednom herci, který je zajatcem. Zatímco v Cotrésově Pohřben za živa šlo o prostor dosti stísněný, tady autor nemohl zvolit větší vězeňskou celu. Oba se přitom spoléhali na jednu postavu, která je celý film na plátně a divák jí vidí skoro do duše. Ačkoli to tak může vypadat vzhledem k vizuálu, nejedná se o žádný akční film typu Hvězdné brány ani film o záchraně a lá Apollo 13. Tady je hlavní hrdinka odkázána jen na sebe. Silně agorafobický dojem pak záběry z dálky na orbitální stanice a velký modrý koláč v pozadí, který je naším domovem. Je to krásná podívaná, která ale nevěstí nic dobrého a navíc drtí člověku ego. Stává se nicotným. o to víc bych měli naši hroudu milovat.

Jsme pány svých osudů nebo jen figurkami na obří šachovnici? Toť otázka. Doslovné vyznění filmu je notně nesmyslné, protože cesty Páně jsou zde prezentovány jako firma OSUD s.r.o., jejíž "zaměstnanecké" smlouvy o životě nás nutí k poslušnosti. Když to ale vezmeme přeneseně, pak v takovém světě opravdu žijeme. Jen páni s kloboukem neumění zmizet za nejbližšími dveřmi. Moc nad našimi životy mají možná větší než Ti "nahoře". Žijeme v otroctví a už jsem natolik líní to vnímat.

Naivní, ale nestárnoucí klasika, po které si hlavní představitelka dost pošramotila pověst. Je to vlastně jakási romantická verze Bílé paní. Jen po ní nikdo nechce aby postavila vodovod. Spíš naopak od každého kolem sebe něco chce. Střet moderního života s obdobím feudalismu však jako nosná myšlenka přišel trochu zkrátka. Nic však nevadí soudobému plejboji Oldřichu Novému.

Kdysi jsem k Majoru Zemanovi napsal do komentáře, že by bylo zajímavé převést seriál do dnešní doby. Tím nebylo myšleno, sledovat jak politika zasahuje do policejní práce, i když i to zde má své místo, ale spíš o zachycení soudobých kriminálních případů. Jsem rád, že se moje úvaha neukázala jako lichá, protože seriál má po 5 odvysílaných dílech zatím velmi slušné skóre a získává si renomé. Jsem rád, že česká detektivka nezemřela.

Romance jak má být. Ne moc cukru, ne moc pepře.

Návrat do dětství ve stylu dospělých. Kombinace témat "Rodina je nejdůležitější" a "Rodiče jsou v životech svých dětí první, kdo šlapou po jejich snech". Někdy mám pocit, že ti nejúspěšnější svůj úspěch podřídili snaze dokázat svým rodičům, že se v nich mýlili. A to do té míry, že jsou pak k úspěchům svého potomka naprosto lhostejní. Ačkoli závěrečná scéna shledání otce a syna tomu nenasvědčuje, pohádkovost do skutečných rodinných vztahu bohužel nezasahuje. A to i přesto, že mnozí potomci předstihly své rodiče v jejich očekávání. Proto nikdy se neohlížejte na nikoho, ať už se mu cítíte být povinováni sebevíc. Vaše sny jsou jej vaše. Nenechte si je vzít, protože pak Vám už nezbude nic.