Dinsberg

Z války není možné vyjít jako morální vítěz. Když je agresor poražen, z bývalých obětí se stávají také agresoři. Metoda oko za oko, zub za zub je dlouhodobá, "osvědčená" a zdrcující. Copak tomu nebude nikdy konec? Klíčová otázka, která prostupuje všemi úseky příběhu stejně jako celou válkou. Paul Verhoeven se opět překonal a po nesmyslných hollywoodských propadácích si napravil pošramocenou pověst.

Master of disaster opět zaúřadouval a opět sračkou, která konkuruje Burtonově Marsu. Vizuální spektákl, který nemá co by řekl. Snad jen to, že člověk potřebuje nepřítele, aby se choval lidsky.

Nejsympatičtější z celého hereckého ansámblu je představitel vedlejší postavy a to je u monstrprodukce na pováženou. Jean Reno jako jediný dává své postavě charisma, které si zaslouží. Zvlášť když se jako Francouz hraje na Američana. A jediná výborná scéna je honička v taxíku, ačkoli ten taxík by projel i Afghánistánem. Emmerich nemá cit pro realitu a proto se zaobírá fantaziemi, které jsou nad rámec chápání a někdy dobrého vkusu.

Pro změnu se Bůh s tváří Mrogana Freemana rozhodl obdarovat toho, ke komu se v předchozím filmu zachoval tak macešsky. Jen ho neobdařil svými schopnostmi, ale rolí Noea. Dává mu lekci za lekcí. Zvlášť ta "Žádej a bude Ti dáno." vyznívá v dnešním světě dost utopicky. Steve Carell je co by komik docela zdatný, ale neměl by se snažit mimikou vyrovnat Carreymu. Jednak na to nemá a jednak má na víc než se jen pitoreskně šklebit. Jeho komika je mnohem úžasnější ve svém minimalismu. Dokáže totiž rozesmát svým uhrančivým pohledem (jako v Agentu Smartovi), stejně jako slovními gagy. Toho ať se drží a neprohloupí. Zbytek filmu je pak už jen přetrikovaná pohádka o tom jak kongresman k moudrosti přišel.

Božská role Carreymu jde, stejně jako akt pomsty v božském stylu. Tvůrci si mohli odpustit sladkobolnou agitku, kterou jako by opravdu přednášela Miss America. Co ale rozhodně stojí za vyzdvižení je obsazení Morgana Freemana do role Jeho. Bylo by mi ctí ho potkat.

První časoprostorové zklamání. Film má dvě dějové linky: hon na rozparovače a kritika moderní společnosti. Spojení obou linek nastalo v jediném bodě při větě: "V naší době jsem byl zrůda, tady jsem jen amatér." Pak už je společnost opuštěna a film se snaží o detektivní thrillerovou zápletku, říznutou sladkou romancí. Těch vjemů, impulzů a dogmat je tu už tolik, že zahlcují koncentraci a snižují schopnost sledovat hlavní postavy. Je z toho podivný slepenec žánrů, který už má problém oslovit jako celek. Přitom jen samotné setkání génia přelomu 19. a 20. století s drsnou realitou tehdejší Ameriky mohla být zajímavým námětem. A to by ani nemusel obsahovat třeskutý humor jako Návštěvníci. Škoda zahozené šance.

Remake dopadl podobně jako Total Recall. Prosím, nechte už osmdesátkové klasiky spát a dopřejte jim status kultu. Nesnažte se na nich parazitovat. Opět zde chybí symbolika, jen doslovné nípání se v současných problémech. Přemýšlíme o právech strojů a přitom nemáme jasno o vlastních právech. Originál byl a je pouze o lidské krutosti, remake se dotýká tolika nešvarů, že se stává plytkou satirou na současný svět. A přitom o něm nic neřekne.

Jacksonova prvotina. Amatérská, jak se sluší a patří. Na můj vkus je těch nechutností trochu moc, takže nebudu nijak hýřit hvězdičkami. Co si ale zaslouží obdiv je zapálenost všech zúčastněných. Rozhodně si jí cení víc než Pánů prstenů a Hobitů.

Při sportu by měla jít politika stranou. Přátelské měření sil by mělo probíhat v duchu družby sportovců a vzájemná rivalita by měla zůstat na sportovních kolbištích. Kéž by.

Nemám sice srovnání s Crichtonovým románem, nicméně film mi nepřijde tak hrůzný, jak ho dělá hodnocení a některé jedovaté komentáře. Je pravdou, že se nejedná o druhou Vesmírnou Odyseu. Zklamání tak plyne nejspíš z hýčkanosti filmografií Richarda Donnera. Námět je opravdu slabý, ale pozdvihuje ho časová linka, pro kterou mám v příbězích slabost. Samotná realizace je veskrze průměrná, nicméně herci zachraňují co mohou. Proto bych film neodsuzoval k zatracení. Chvalozpěvu ho ale rozhodně nečekají.