EdaS

Já nevím - na jednu stranu jsem byl nadšený z multižánrového guláše, který začíná jako komedie, poté přechází do detektivky, thrilleru, dramatu, hororu a sci-fi. Je mi jasné, že tvůrci si s tématem vyhráli, ale nesežral jsem jim jejich krutost, resp. legraci ze scén mučení, které provádí hlavní hrdina. Chyběla mi taky možnost ztotožnit se s jakoukoliv postavou. Save the Green Planet je film chytrý, dobře natočený, zkrátka hodný obdivu, ale po stránce emocí mě úplně minul. Nevylučuji, že napodruhé bych názor změnit mohl. P.S. Vesmírní lidé Ivo Bendy musí mít z filmu radost.

Solidní osmdesátkové béčko, které je pořádně násilnické, krvavé i hloupé, přesně tak, jak jsme to tehdy měli rádi. I po letech se na něj dá v klídku po nedělním obědě dívat. Nejvíc mě nefascinoval ani tak titulní padouch jako spíš hlavní hrdinka, která ač policistka, tak pořád hystericky ječí, a která vypadá jako zmalovaná prostitutka i ve scénách, kdy už se za prostitutku nevydává. :o)

Vůbec to nebylo tak špatné, jak jsem čekal. Skvělá animace (zvlášt scény honiček, padání, klouzání, plavání - zkrátka akce), velmi dobrá muzikálová čísla (skoro Moulin Rouge na ledu a s křídly) a bohužel trochu moc roztahaný a okoukaný příběh. Ve scéně, kdy se Mumble poprvé vrací a v zádech mu zpívající Ramon rozjede španělskou verzi Sinatrovy My Way, mi vyhrkly slzy do očí. Víc takových momentů a byly by to čtyři hvězdičky. *** 1/2 P.S. Nevím, jakou verzi hrají u nás v kinech, ale můj DVD screener měl minut 108.

Únavně nechutné, hloupě překombinované a směšně rádobyvážné. Teenagerům to možná stačí, když na takové blbosti pořád chodí jak zjednaní, mně ale už ne. Jednička byla příjemným oživením žánru, dvojka ještě ušla, ale v třetím díle se koncentruje to nejhorší z obou předchozích dílů plus něco navíc.

Cronenbergova Moucha není remakem stejnojmenného filmu z roku 1958, ale oba tyto filmy jsou adaptací jedné povídky. Oba jsou to skvělé bijáky, ale fungují na úplně jiném principu. Zatímco snímek s Vincentem Pricem je spíše dramatickým varováním před pokusy na lidech, Cronenberga zajímá hlavně psychologická a fyziologická proměna člověka v mouchu. V osmdesátém šestém byly k dispozici samozřejmě nesrovnatelně lepší triky, ale ty by byly k ničemu bez výtečných hereckých výkonů Goldbluma a Davisové. Moucha má rozhodně mainstreamové parametry, ale svými šokujícími scénami vyvolává i nyní nepříjemné pocity v žaludku. Strhující a odvážný film.

Docela solidní, ale málo zajímavostmi oplývající dokument o slasherech. Vzhledem k tomu, že ty nejznámější mám nakoukány a těch opravdu dobrých je jen pár, ničím zásadním mě tenhle filmík nepřekvapil. Každopádně, kdyby mi bylo patnáct, určitě bych se po spoustě zde ukázaných krváků poohlédl. Dnes už to nemám zapotřebí. :o)

Vizuálně naprosto úchvatné drama ženy, která byla počata, zrozena a vychována pouze pro pomstu své matky. Tarantino si toho z Lady Snowblood do Kill Billa půjčil hodně - hrdinku, vizuální nápady i ústřední píseň. Už dlouho jsem nebyl z filmu nadšen natolik, abych si jej okamžitě pustil znovu.

Velmi modelový, křečovitý, hysterický a hlavně strašně negativistický pokus o zobrazení současnosti. Jednotlivé postavy jsou karikatury, není v nich skutečný život. Fascinuje mě, jak snímek od režiséra původně velmi hladivých a smířlivých filmů najednou kope na všechny strany. Všichni co neemigrovali jsou vylíčeni jako rasistické svině, ať už zjevné nebo skryté. Velmi špatný je Macháček s Duškem, přehrává i Tříska s Vašáryovou. Závěrečné paralelní prostřihy sparťanských fanoušků a černocha v dresu Sparty na pláži mi přišly jako z nějaké parodie na sociální dramata.

Volavka vs. Skrytá identita: Volavka jednoznačně boduje vizuálním pojetím, je modernější, dravá, běží zatraceně rychlým tempem (někdy až moc, člověk má dělat, aby pochopil, co se děje). Další body jsou určitě za Tonyho Leunga, který očima uhraje to, na co jiní potřebují kolem sebe mlátit rukama nohama (nic proti Leo). Scorsese na to jde jinak: nesoustředí se jen na odvyprávění děje, zajímají ho ještě víc postavy. Jednotlivé hrdiny (ať už kladné či záporné) poznáme mnohem lépe, vciťujeme se do jejich každodenních životů. Závěrečné zůčtování je proto mnohem emocionálnější. A taky je tu naprosto úžasná postava Marka Wahlberga, díky které jsem neskončil po projekci Skryté identity v depresích. Podtrženo a sečteno, asi záleží na naturelu každého, jaký přístup ke stejné látce mu víc vyhovuje. Já dám poslední dobou na emoce, takže mám radši Scorseseho remake. Ale jen o chlup.

Film tak neskutečně hloupý, že by mohl být považován za velmi sofistikovanou parodii. Člověk nestačí valit oči, když mu jeho jinak oblíbený režisér servíruje hned několik docela dlouhých flashbacků z prvního dílu (vzpomíná dokonce i pes!!!), hlavní hrdinové jsou banda tupců, kteří by měli mít na čele napsáno "ZAB MĚ!", jednou z postav je slepá krasavice (škoda, že celou dobu oblečená) atd... Nejlepší na tom ale je, že se na tu blbost docela dobře kouká (Craven zkrátka točit umí) a člověk se nenudí. Hodně zábavný trash. ** 1/2