Colby Sawyer

Mandalorian krásně šlape i ve druhé epizodě, která nabízí skvělou akci a svižné tempo s malou dávkou zelené roztomilosti. Tvůrcům se pěkně daří mísit moderní westernovější přístup s dobře známými prvky Star Wars univerza. Pedro Pascal sice ještě nemohl pořádně ukázat své herecké schopnosti, ale hlavní postava se zdá i v helmě dostatečně charismatická, aby bez problému mohla táhnout seriál i nadále.

Ford v Ferrari je přesně ten typ filmu, na který se člověk nějak zvlášť netěší, v podstatě ani moc neví, že vzniká, ale po jeho zhlédnutí převládne pocit, že tohle je přesně ten film, na který se čeká celý rok. Nejsem žádný automobilový fanoušek, ani milovník aut jako takových a právě díky tomu na mě tento snímek zapůsobil ještě více. Děj pro mě byl daleko méně předvídatelný než jsem čekal a způsob, jakým je film natočený, no to je prostě nádhera. Celý snímek má skvělé tempo, dialogy odsýpají, jsou úderné, vtipné a výstižné. Charaktery se neplácají v balastu, nezatěžují diváka pojmy a termíny, které laikovi stejně nic neřeknou. Celou dobu se jede na plný plyn, jak v dialozích, stejně tak v akčních pasážích. Ve filmu vše šlape na plné obrátky, převodovka stejně jako brzdy, Mangold celou dobu vede snímek pevně a sebejistě k cílové čáře. Zároveň je to jízda plná emocí, chvíli se člověk směje, chvíli se bojí nebo tají dech a když je dost citlivá duše, jsou tu i momenty vhodné pro ukápnutí slzičky nebo dvou. Příběh o přátelství Kena Milese a Carrolla Shelbyho je tím, čím by měl být každý životopisný snímek. Je to precizně natočený zábavný a emotivní film, u kterého se prostě nedá ani vteřinu nudit. Tady prostě není o čem 10/10!

Mandalorian ve svém úvodu nezklamává a nabízí svěží pohled do Star Wars universa. Pilotní epizoda vypadá naprosto fantasticky a atmosféra temnějších zákoutí galaxie působí, že bude mít velký příslib do budoucna. Dialogy sice nemají to správné tempo a stopáž by mohla být delší. V konečném důsledku však první díl působí jako to pravé Star Wars se správnou dávkou inovace a posunu, což je přesně to, co má Mandalorian nabídnout. Spokojenost.

Z tria Alien, Predátor a Terminátor je robotický zabiják pro mě tou nejméně sledovanou sérií. Na Dark Fate jsem se netěšil, bídná kampaň a ten pocit “další na nic terminátor” mě odrazovaly od návštěvy kina, ale kladné reakce mě nakonec přesvědčily a byl jsem mile překvapen. Šestý Terminátor je zábavné akční sci-fi, které nedělá značce ostudu. Má super akci, příjemné hrdinky a Arnieho. Pravda, logika i fyzika pokulhávají a zaporák mohl být obsazen lépe. V konečném důsledku jsem se však bavil a o to mi šlo především, takže palec nahoru.

Luxusně natočené historické drama, které nenudí a audiovizuálně je pastvou pro oči i uši. Tady se nesází na velké hrdiny a epické bitvy, kdepak tady král Henry, v podání skvělého Chalameta, není žádným opěvovaným hrdinou, nýbrž mladým mužem, který podědil s trůnem jen problémy a starosti. Musí se vypořádat s Francií, svoji rodinou a většinou nespokojenného poddanstva. The King nepřekvapí scénařem, ten už před mnoha lety vyspoilovali historici, ale tím jak vypráví a i když tu jsou souboje, které jsou surové bez špetky krásy či hrdinství, tak primárně je to celé o Henrym a jeho cestě. A to mě bavilo. Hodně!

Nejméně Burtonovský Burton a díky tomu zřejmě nejlepší Burton. Neuvěřitelně kouzelný příběh s nemalou dávkou romantiky. Celý děj a atmosféra prostě člověka zahřejí a nechají ten příjemný pocit ze zážitku v člověku kolovat ještě nějakou dobu.

Nevím kdy přesně byl Joker oznámený, ale bylo to někdy po fiasku jménem Justice League, DCEU byl tehdy v troskách. Od té doby uběhla nějaká doba, DC od té doby pozvedli Aquaman a Shazam, ale pořád to není zdaleka důstojný soupeř Marvelu. Na začátek bych rád řekl, že při oznámení, že Warneři chystají origin Jokera, který se bude odehrávat v osmdesátých letech a produkovat ho bude Scorsese, moje reakce byla prostě MEH. Opravdu jsem očekával průšvih, pak ovšem přišli první reakce a já jsem začal Jokerovi věřit a to byla CHYBA. Joker je totiž přesně tak špatný jak jsem čekal. Todd Phillips sice ukázal, že dokáže točit víc než jen OK komedie a velmi mu přeju do budoucna lepší nabídky. Phoenix je v roli Arthura skvělý, ale to mě vůbec nepřekvapuje, o jeho hereckých kvalitách nemá pochyby snad nikdo. Jokerův největší problém je, že v žádné své složce není plnohodnotný. Není to pořádná komiksovka. Celé to roubování na DC a komiksový originál je extrémně nucené. Charakteristické prvky (úlisný smích) jsou rušivé a naprosto zbytečné a zatahování Waynových do děje je vyloženě otravné. Film nefunguje ani jako thriller, protože má neuvěřitelně plytký a předvídatelný scénář, ve kterém se žádné napětí vskutku nevyskytuje. Joker nemůže být považován za psychologický film se sociálním komentářem, protože veškeré prokreslení končí u "lidi jsou zlí" a "s psychickou poruchou je život těžší", obě tyto věci jsou pravdivé a naprosto neoriginální, navíc ani v jednom případě film nejde do hloubky a jen tak rádoby klouže po povrchu. Celé to na mě působí jako: "Podívejte! Máme tu něco artového, geniálního a ještě podle komiksu a Vy si z toho sedněte na zadek." No, já jsem si teda z toho opravdu na zadek nesedl. Joker je typický příklad filmu, který chce Oscara, kritici ho vychválí do nebes a normální divák ho stěží zaregistruje, u Jokera je tato situace jiná jen a jen kvůli DC, bez něho by se jednalo o další film, který nikoho vlastně tak moc nezajímá. Holt skvělá režie, parádní herecký výkon v hlavní roli a ani stylové osmdesátky nedokážou Jokera vytáhnout z průměru, kam ho vrhá jeho velice bídný scénář.

Ad Astra je audio-vizuálně mistrovské dílo. Už jen úvodní scéna je dechberoucí a takovýchto scén ve filmu ještě několik přibude. Trailer lákal na poměrně blockbusterové sci-fi, reálně se však jedná o filozoficko-meditační film, který z 99% stojí herecky na Bradu Pittovi. Jestli se tomu dá něco vytknout, tak jedině finále, kterému chybí větší zvrat a překvapení, mám-li to srovnat třeba s Sunshine nebo Interstellar. Člověk přeci jenom od finále čeká něco extra a tady je finále velice přízemní, což mě osobně sedlo, protože to krásně podporuje celého ducha snímku.

Suma sumárum první série Carnival Row je nakonec velmi povedenou záležitostí. Seriálu nejvíce ubližuje jeho nevyvážené tempo, první dvě epizody se nic neděje, zatímco v posledních dvou je tolik kliček, zvratů a odhalení, že divák má pocit, jakoby viděl celou další sérii. Amazon na seriálu nešetřil a je to vidět, celý svět vypadá skvěle a hlavně stylově. Ústřední dvojice je sympatická a člověk jim nemá problém fandit. Možná by ještě pomohlo tolik nemixovat žánry a některým linkám dát větší smysl. Black Raven působí jako něco, co bylo v seriálu jen na vyplnění minutáže a linka pana Agreuse je sice zajímavá, ale děje se tak nějak mimo všechno ostatní, ale je možné, že S2 ji využije více. Každopádně jsem velmi spokojen, na Carnoval Row jsem se velmi těšil a jsem rád, že po první sérii můžu konstatovat: "Povedlo se to!"

Dvojka It není jen o trochu horší než jednička, ona je horší o jednu, možná dvě třídy. Jednak je to ukrutně a celkem zbytečně dlouhé, druhak je to prošpikované flashbacky, které jsou většinou jen příležitostí k jumpscaru. Jumpscarů je tam mnoho a většina působí velmi zbytečně. Diváka po chvíli i začnou nudit, ani já, velký posera, jsem se v druhé půlce už prakticky nebál a to je co říct. Dospělý Losers club už nemá tu chemii a Skarsgard už také tolik nevyniká, takže celkem bída.