Colby Sawyer

Nejlepší film Jamese Gunna, po kterém nemůže být pochyb, že nový Superman je ve velmi dobrých rukou. Po Endgame drželi MCU jen Spider-Mani a jako o povedeném se dá mluvit o Shang-Chim, jinak to všechno byla vcelku průměrná až podprůměrná bída a čtvrtý Thor, kterého jsem si užil, protože mi Waititi až moc sedí. Třetí Strážci ovšem připomínají, proč ten Marvel mám tak rád. Má to akci, srdíčko a emoce. Scénář se pro jednou zase povedl a nabízí i kvalitního záporáka se smysluplnou motivací. Celé se to krásně uzavřelo a otevřelo nové dveře do budoucna. Moc nevím, co bych tomu vlastně vytkl. Je to pořád MCU, ne revoluce v kinematografii, ale jinak to má všechno, co by od toho člověk mohl chtít. Jo a Pratt nekecal, má to rozhodně nejlepší soundtrack ze všech dílů!

Sepsat pár slov o DnD je poněkud náročným úkolem. Na jednu stranu ve filmu všechno funguje dobře, ale v ničem se neexceluje, zároveň se nikde nic nepokazilo natolik, aby stálo za to to kritizovat. Trailery byly velmi transparentní a slibovaly přesně to, co film dodal. Je to zábavné a vtipné, akce je fajn a v určitých momentech tam je poctivá snaha o emoce. CGI je průměr, ale nebolí to. Fanoušek DnD si určitě užije kupu odkazů, ze kterých jsem já pochytil jen pár termínů a želatinovou kostku. Celkově příjemný film třeba z ranku Jumanji nebo těch Strážců Galaxie, nikdo si to asi nedá do oblíbených, ale všichni se rádi podíváme na dvojku.

Znáte ty memy s FBI agenty, které v podstatě implikují, že půlka planety jsou jen oni agenti? Tak takový je svět Johna Wicka. Je to svět, kde být nájemným vrahem, je stejně obyčejné povolání jako třeba číšník či prodavač. Neexistuje je v něm policie a vidět někoho schytat kulku do obličeje, je pro průměrného obyvatele asi stejně zajímavé, jako když si někdo vedle odkašle. Možná se otočíte, ale jinak na to nijak nereagujete. Bobtnající mytologie Stahelskimu a spol začíná být celkem přítěží, tu tam je realistický a stylový twist s hotelem pro zabijáky z jedničky. Naštěstí o ději to vůbec není, i když jednotlivé prvky jsou stylové a celkově je to všechno dost cool, aby příběhový oblouk příjemně uplynul. Celé to samozřejmě stojí na akci a to je skutečná poezie. Je nevídané, aby čtvrtý díl byl nejlepší, ale nový John Wick je této výjimky důkazem. Jestli je to nejlepší filmy ze série by se dalo zpochybnit, ale bezpochyby má nejlepší akci. Tři hodiny utečou jak nic a člověk se jen opájí tou kreativní parádou, co se děje na plátně. Strašně to šlape a po celou dobu je divák svědkem akčního vrcholu. Převelice mě bavil soundtrack, nevím, jestli je to tím, že podobné věci jedu v posledních měsíců na denní bázi, ale pro mě akci posouval minimálně o dva levely výš. Po audiovizuální stránce totální masterpiece. Tohle je skutečné umění. Keanu Reeves kosící desítky a desítky lidí sice není asi pro každého, ale to nic nemění na tom, že tohle je jeden z filmů roku.

Demon Slayer: Kimetsu No Yaiba - To the Swordsmith Village je pro mě především příjemným signálem, že bychom se s anime mohli v českých kinech setkávat do budoucna pravidelně. Po tom co Cinema City úspěšně uvedlo Sword Art Online a One Piece, se nyní přidal i Cinestar s Demon Slayerem, takže to máme tři filmy ve velmi krátkém sledu. Je fajn, že distributoři rozšiřují obzory i za české komedie, dětské animáky a blockbustery. Jako film je To the Swordsmith Village podivný paskvil, kde jsou na začátku všechny tři openingy, poté následují dva díly Entertainment District arcu (i s titulky) a poté prolog nového arcu. Vidět to na obřím plátně s top zvukem byl bezesporu příjemný zážitek, ale měli radši jít stylem Mugen Trainu než tvořit tenhle slepenec.

Cením, že tohle vzniklo. Myšlenka slušná, provedení mnohem horší. Je škoda, že se tvůrci rozhodli jít směrem k rádoby hororu s lacinými lekačkami. Celé je to strašně předvídatelné, Tiché místo sice taky nebylo Oscarové, ale furt to bylo o pár tříd někde jinde. 65 docela slušně vypadá, místy má pěkné nápady s kamerou, stejně tak to i přes velmi střídmou stopáž stačí nudit. K hrdinům si člověk jakýkoliv vztah nevytvoří a akce není nijak nadprůměrná, aby to člověka bavilo kvůli ní. Jako celek za mě ok šedesátka, jsem rád, že něco takhle oldschoolového může ještě vzniknout. Zamrzí, že z toho žádná klasika nebude.

Klidná a melancholická dovolená, která pomalu ale jistě plyne. Nic neříká napřímo, jen tiše a klidně naznačuje. Nedá se říct, že by Aftersun při sledování nabízelo nějaký strhující zážitek, pod kůži se dostává velmi pomalu a s rozvahou. Závěrečné Under Pressure je pěkným zakončením, ale pravým finále jsou až nejisté pocity, které se dostavily až po konci závěrečných titulků.

Dechberoucí stejně jako manga, akorát v podání MAAPY to celé působí ještě mnohem hrůzostrašněji. Není co dodat, AoT dostává přesně takový konec, jaký si zaslouží.

Jako čekal jsem to teda horší, jasně, dobrý to rozhodně není, ale ani první dva díly nebyly žádné zázraky. Člověk musí ocenit, že to aspoň není příliš dlouhé, ale to je s Kangem jediným kladem filmu. A i ten Majors to má těžký, když hraje postavu, jejíž power level se mění ze sekundy na sekundu, jak se bezradným tvůrcům hodí, a tak je z něj chvílemi idiot, přesto jsem mu fandí víc než hmyzí famílii. Aneb když mocného záporáka porazí síla rodiny bez jakékoliv logické zákonitosti, Vinu Dieselovi musela slza ukápnout. Jinak je tu spousta věcí ke strhání. Technologie s obrazovkami potvrzuje, že to je cesta do pekel, protože je to celý hnusný až běda, ale levelu Black Adama to naštěstí nedosáhlo. Herci většinu času nevědí, jakou scénu hrají, a tak to celé furt vypadá hrozně nepřirozeně. Pfeiffer s Douglasem si to evidentně neužívali a Murray to měl úplně na háku. Scénář balast, Peyton Reed je furt průměrák a akce zcela nudná bez nápadu. Jo a nesmím zapomenout otřesný design MODOKa, ten skutečně bolí. Au. Slovy klasika „viděl jsem i větší sračky“, ale začátek Kangovy ságy je to vcelku ubohý, to měli toho Lokiho radši udělat celovečerního.

První série byla velká pecka, i když kolem ní nebyl takový buuu jako u Invincible. Druhá série jde ještě o stupínek výš a servíruje parádní jízdu. Nechybí smysluplný vývoj charakterů, worldbuilding i klasické hlášky. Je pravda, že se tu s ohranými klišé nešetří, ale Vox Machina si je toho vědoma, a tak je servíruje s grácií. Velká škola pro Netflix, jak dělat animovanou fantasy.

Audiovizuálně opulentní freska s přepálenou stopáží. Po režijní, výtvarné a produkční stránce se jedná o film té nejvyšší jakosti. Chazelle už několikrát ukázal, že na režisérské sesli patří k naprostým špičkám svého řemesla a v Babylonu to opět dokazuje. Tři hodiny pere do diváka jednu nabušenou scénu za druhou, přičemž je má vždycky do detailu vypiplané. Herce si taky vybral parádní. Pitt exceluje jak v komediálních, stejně tak i v dramatických polohách. Diego Calva je příjemný objev a Margot Robbie není jen hezká tvářička. Stopáž je přestřelená, ke konci už se přeci jen mele z posledního a někde to holt chtělo ubrat. Jednotlivé osudy "zaměstnanců" továrny na sny jsou poutavé a jako celek fungují náramně, bohužel v dílčích aspektech jsou leckdy velmi předvídatelné, někdy dokonce postavená na ohraných cliché. Hlavní romantická linie, která provází celým dějem napříč několika lety, bohužel nefunguje, protože postava Margot Robbie je tak protivná a nesympatická, že ji člověk za celou dobu nedokáže fandit, a tak není ani zainteresovaný v celé romanci. Zároveň musím podotknout, že se zde bravůrně balancuje mezi komedií a dramatem. Scény jsou vtipné, když mají být. Naopak ty dramatické fungují stejně, jako by v celém filmu nebyl jediný vtip, nikdy se to netluče, což také není zrovna běžný úspěch. Masy Babylon úplně neosloví, polarizované reakce jsou pochopitelné, ale mezi nejpůsobivější filmy novodobé kinematografie to rozhodně patří, což mi dělá velkou radost!