Midar

Jelikož jsem Na západní frontě klid nikdy nečetl, veškerá má očekávání byla založena jen a pouze na našlapaných trailerech, které slibovaly audiovizuálně dechberoucí válečná jatka. Očekávání tak rozhodně nebyla zrovna nízká. Věděl jsem sice, že se jedná o produkci Netflixu, zároveň se mi ale nechtělo věřit, že by se snímek s tak skvělými trailery nakonec nepovedl. Bohužel se ale opět ukázala devastující síla Netflixu, které v podstatě všechny potenciálně zajímavé projekty nakonec stejně podlehnou. Na západní frontě klid se tak sice může pyšnit opravdu fantastickým vizuálem, díky kterému patří scény ze zákopů k těm nejsilnějším a nejlépe natočeným válečným scénám vůbec. Na intenzitě a potenciálu zarýt se vám hluboko pod kůži jim nicméně extrémním způsobem ubližuje slabý scénář. Ten totiž žalostně selhává nejen ve vyprávění samotném, ale také v budování vztahů k a mezi postavami. Snímek tak sice trvá ubíjejících 148 minut, ani za tak dlouhou dobu si ale bohužel nedokážete k postavám vybudovat jakýkoliv vztah, ba spíše naopak ve většině případech si dokonce ani nezapamatujete jejich jména. Tak špatně a chaoticky je příběh Na západní frontě klid ve snímku uchopen. Na papíře jednoznačně dojemná úmrtí jednotlivých hlavních postav tak často působí pouze mdlým a nic neříkajícím dojmem, který už jen podtrhuje onu bezradnost celého scénáře. To přitom zamrzí o to víc, když vidíte, jak se všichni zúčastnění herci opravdu extrémně snaží do svých postav ponořit a obětovat jim opravdu vše, co je v jejich silách. Alespoň z hlediska hereckých výkonů se tak jedná o velice povedenou podívanou, která ale bohužel nedokáže přebít ostatní do očí bijící nedostatky, kterými tato adaptace trpí. Úžasně natočené a audiovizuálně dokonalé válečné scény podtrženy skvělými hereckými výkony jsou tak nakonec absolutně pohřbeny příběhem, který si vytírá zadek nejen s dramaturgií, ale pravděpodobně i se samotnou předlohou, a je to opravdu velká škoda.

Pár na první pohled nesouvisejících příběhů tvoří dohromady extrémně originálně pojatý a suverénně natočený horor, v němž se postavy chovají uvěřitelně a racionálně, děsivé scény jsou opravdu děsivé a atmosféra by se dala v některých momentech přímo krájet. Tak chytře napsaný a dravě natočený horor s nenásilně prodanými myšlenkovými přesahy tady dlouho nebyl.

Halloween končí je nakonec absolutně nezvládnutým zavržením trilogie a celé ságy, ve kterém ze sebe tvůrci sypou jeden špatný nápad za druhým, některé dialogy opravdu hodně bolí, logika si nejspíše vzala dovolenou, herci stojí za starou belu a nějaké vraždy či gore, těch se tu v podstatě vůbec nedočkáte. Opravdu začínám mít vážné podezření, že David Gordon Green ve skutečnosti nechtěl tuto série vrátit na pomyslný piedestal slasher žánru, ale jen se na ni pořádně vychcat.

DC vrací úder, do kin totiž posílá jednoho z nejsilnější superhrdinů vesmíru, a to navíc s tváří nejpopulárnější hollywoodské hvězdy současnosti. Tvůrci se v rozhovorech rozplývají nad tím, jak se Black Adam povedl a jak z něj budou diváci unešení. A samotný Dwayne Johnson? Ten se přímo tetelí blahem nad tím, že nám konečně může představit svou vysněnou postavu tak silnou, že by se měl i samotný Superman mít na pozoru. Měl by být ale na pozoru i konkurenční Marvel? Povedlo se v DC skutečně nastolit nový řád a rozjet tak povedenou várku opravdu zábavných komiksových filmů? Ačkoliv vám Johnson a spol s úsměvem na tváři řeknou, že stoprocentně ano, ve skutečnosti se Black Adam něčemu, co by se dalo považovat za povedené či alespoň zábavné, ani nepřiblížil. Místo převratné komiksové jízdy, která by DC vesmír konečně nakopla tím správným směrem, jsme tak nakonec dostali jen sterilně odvyprávěnou a natočenou blbinu, kterou si, pokud vám je méně než patnáct let, možná dokážete bez problémů užít, další den si z ní ale nebudete pamatovat téměř vůbec nic. O Johnsonovi je sice známo, že spíše, než na kvalitu se soustředí na kvantitu. Něco tak extrémně nezvládnutého a špatného jsem ale ani od něj vážně nečekal. Opravdu si tak nedokážu představit, jak se s tímto průserem studio Warner Bros v budoucnu vypořádá. Už teď sice oznamuje velkolepý návrat Supermana s tváři Henryho Cavilla, vážně ale pochybuji, že o něj po příšerném Black Adamovi někdo skutečně stojí. Více zde.

Extrémně lidské a hlavně nehollywoodské zpracování dělá z Třináctí životů jeden z nejnapínavějších a nejlépe natočených snímků tohoto roku. Tleskám všem zúčastněným.

Nevkusné, zdlouhavé, doslovné, prázdné a hlavně úmorné ždímání emocí...dosud nejhorší díl.

Kdybych ne přimhouřil, ale rovnou zavřel obě oči, mohl bych napsat, že zůstal Jan Žižka někde na půli cesty. Znamenalo by to, že se sice na historické spektákly jako je Statečné srdce či Království nebeské ani v nejmenším nechytá, i tak se ale jedná o povedenou historickou řežbu se skvělými akčními scénami a vesměs fungujícím příběhem. On se však Jan Žižka nedostal ani do té půlky. Ve skutečnosti totiž zůstal někde na začátku neschopen se odtamtud jakkoliv dostat. Jedná se tak bohužel o extrémně nepovedený snímek, ve kterém jde sice konečně vidět alespoň nějaká snaha o vyrovnání se zahraniční konkurenci, nic to však nemění na tom, že bude za pár let ne-li měsíců nadobro zapomenut. Ačkoliv je přitom dvacet miliónu dolarů na nějaký větší film pořád zatraceně málo, většina z nás čekala alespoň řezničinu ve stylu Templáře či Centuriona. Ani toho jsme se ale bohužel nedočkali. Jan Žižka je tak sice nejdražším českým filmem všech dob, tím nejlepším ale bohužel není, a to ani náhodou. Pokud se tedy dá něčím perfektně vystihnout, bude to nejspíše tato věta. Pokud nemáte talent a zkušenosti, dobrý film ani za všechny prachy světa prostě nenatočíte. Více zde.

Výsledný dojem je nakonec velmi pozitivní. Predátor: Kořist se sice nedá označit za dokonalou podívanou, za povedenou ale stoprocentně ano. Klady tak nakonec poměrně bez problémů převažují nad zápory. Haprující tempo, místy nelogický scénář a slabší efekty, vem to čert. Jedná se o povedený snímek s našim oblíbeným Predátorem v hlavní roli. Po tragické Evoluci jsem už pomalu ani nedoufal, že budu moct zase někdy v souvislosti s Predátorem použití také slovíčko „povedený“. Právě díky Kořisti mi to ovšem dopřáno bylo. Ačkoliv se tak ve mně pořád ozývá ten nepřejícný škarohlíd, palec nahoru jednoznačně dávám. Více zde.

Zběsile natočená akční komedie plná ztřeštěných nápadů, trefného humoru, přesných herců, dravých akčních scén a odlehčené atmosféry, díky čemuž baví od začátku do konce. David Leitch si tady viditelně zavzpomínal na natáčení Deadpoola, kterého Bullet Train připomíná mnohem více než bych čekal. Jestli je to dobře, si musí každý posoudit sám za sebe. Za mě to ale fungovalo naprosto skvěle. Podobně stylových a dravě natočených akčních komedií je totiž v poslední době čím dál méně. Leitch tak opět dokazuje, že má řemeslo v malíku, akční scény jsou přesně tak stylové a brutální, jak byste od něj čekali a scénář, často připomínající Guye Ritchieho, do toho pořádně šlape už od samého začátku. Možná proto je ale trochu škoda, že mu v poslední třetině malinko dojde dech. Finále tak působí oproti nadupanému úvodu poměrně utahaně. Výsledný dojem nicméně zachraňuje potitulková scéna, která mě opravdu upřímně rozesmála. Co se herců týče, jsou samozřejmě všichni naprosto dokonalí. Kromě jako vždy skvělého Brada Pitta mě přitom nejvíce zaujal Aaaron Taylor-Johnson, sakra ten chlap má tak brutální charisma, že s ním měl kolikrát i samotný Pitt problém držet krok. Hodně potěšil také Hirojuki Sanada, který se postaral o jeden z nejlepších monologů z celého snímku a já jsem opravdu hodně rád za to, jak často jej teď v různých projektech vídám. I když se tak rozhodně nejedná o nějak přelomové či dokonalé dílo, je nakonec Bullet Train povedenou stylově natočenou akční podívanou, která díky zběsilému tempu nestíhá nudit, herci si své role viditelně užívají a když už jednou za čas dojde na nějakou tu akci, je se opravdu na co dívat.

The Gray Man je ve všech ohledech jen další průměrnou netflixovskou jednohubkou, která sice na jeden večer bez problémů zabaví, další den si z ní ale nebudete pamatovat v podstatě vůbec nic. Když vezmu v potaz to, že šlo o projekt za 200 miliónů, jež měl navíc papírově všechny předpoklady pro to, stát se podobně velkou značkou, jakou je Mission Impossible, John Wick či Jason Bourne, je mi z toho vyloženě smutno. K tomu, aby konkuroval Ethanu Huntovi mu, ale chybí Tom Cruise, Christopher McQuarrie a tým kolem nich. Na Jasona Bourne zase nemá dostatečně chytrý scénář a dravou režii Paula Greengrasse. No a na Johna Wicka se vůbec nechytá, co se šikovnosti a zkušeností tvůrců týče. Nakonec se tak sice jedná o lepší snímek, než jakým byl příšerný Red Notice, za rámeček si ho ale Netflix rozhodně nedá. Kdyby na to dali 50 miliónů takovému Michaelu Bayovi, možná by udělali lépe. Nebylo by to sice tak rádoby rozmáchlé, stoprocentně by to ale bylo zábavnější. Více zde.