Midar

Já mám vlastně dvojku Predátora pořád docela rád. Jasně, že jedničce nesahá ani po kotníky, i tak se ale pořád jedná o dost slušný akční thriller, který pár opravdu skvělých scén rozhodně má. Ať už si vzpomenu třeba na likvidaci gangu, rituální zabití souložícího týpka, dekapitalizaci krále podsvětí či třeba perfektní scénu v metru. Ten film má prostě i po letech, co nabídnout. Když si k tomu všemu navíc přičtete slušně vystihnutou atmosféru zkaženého města, permanentně naštvaného Dannyho Glovera a stylově natočenou brutalitu. Dojde vám, že se vlastně jedná o dost důstojné pokračování.

Má cenu k tomuto snímku ještě vůbec něco dodávat? Jedná se prostě o absolutní akční klasiku, ve které si to jednotka elitních vojáků v čele s neohrožených Dutchem v podání namakaného Arnolda Schwarzeneggera, rozdala s tajemným zabijákem, jež má na své straně kromě mnohem vyspělejší technologie také nevyzpytatelné prostředí džungle. Režisér John McTiernan se tu přitom opravdu vyznamenal, když přímo perfektně vystihl, jak strach z neznáma, tak nejistotu z toho, kdy se tajemný nepřítel znovu objeví. K tomu si navíc připočtěte správně kulervoucí akční scény, perfektní finále a akční klasika je na světě.

Perfektně natočené akční scény, přesní herci, litry krve a stylová hudba to vše dělá z dvojky Bladea naprosto skvělou akční hlínu, která se s klidem vyrovná, a dokonce v mnoha ohledech ještě předčí už tak výbornou jedničku. Tvůrci si prostě plně uvědomují, že jde pořád "jen" o akční výplach, nad kterým se nevyplatí moc přemýšlet. Právě proto nás tak neustále zasypávají zběsile natočenou akcí, díky které nemáme vůbec čas nad filmem uvažovat a prostě se jen tetelíme blahem nad tím, jak efektně a stylově je vlastně všechna ta akce natočena. Více zde.

I přes pár opravdu fajn momentů a vzpomínek na dětství se nakonec nemůžu zbavit pocitu promarněné příležitosti, ze které se jednoznačně dalo vytěžit mnohem více. Já osobně tak Lucu na podruhé nejspíše vynechám a raději dám přednost klasikám jako jsou Příšerky s. r. o., Toy Story nebo Úžasňákovi. Přece jenom jsou tyto pixarovky mému srdci mnohem blíž a upřímně řečeno jim Luca nesahá ani po kotníky. Více zde.

Troy Duffy sype z rukávu jeden nápad za druhým a servíruje nám tak kulervoucí akční pecku plnou efektně natočené akce, geniálních hlášek, skvělé muziky a perfektních hereckých výkonu v čele s Reedem, Flanerym a hlavně Dafoem. Kdo neviděl, měl by to okamžitě napravit a kdo viděl, nevidím důvod, proč by si to neměl pustit znovu. Takové filmy už se dneska bohužel netočí. Více zde.

Po svěží jedničce přichází docela zbytečná dvojka, na které jde bohužel extrémně vidět, že bylo jejím jediným cílem vydělat nějaký ten dolar navíc. Nic zásadního či kulervoucího se v ní nestane, děj se nikam neposune, a kromě pár napínavých momentů a perfektního Cilliana Murphyho, prostě a jednoduše nemá moc, co nabídnout. Pokud se vám však líbila jednička, je dost dobře možné, že se vám bude líbit i dvojka. Pořád se totiž jedná o poctivé řemeslo, které si zaslouží pozornost. Z hloubi duše nicméně doufám, že už se ke trojce Krasinski přesvědčit nenechá. Byla by totiž obrovská škoda, kdyby se z Tichého místa postupem času stala, podobně jako v případě Saw, jen další dojná kráva na peníze bez špetky smyslu a nápadu. Více zde.

Od Armády mrtvých jsem rozhodně nečekal žádné zázraky. Jen jsem tak nějak opatrně doufal, že když už se Snyder po tolika letech vrací zpět k zombie filmu, bude to stát za to. Bohužel jsem se ale šeredně spletl. Místo správně krvavé, hravé a stylově natočené akční pecky jsme se tu totiž dočkali jen neskutečně odfláknutého braku s debilním scénářem, a ještě debilnější režii/kamerou. Pokud se tak nemáte rádi, rozhodně si neváhejte ten film pustit. Pokud si však svého času přece jenom alespoň trochu vážíte, pusťte si raději Úsvit mrtvých, Vlak do Pusanu nebo třeba Zombieland. U Armády mrtvých na vás totiž nic dobrého nečeká. Více zde.

Dnes už možná trošku zapomenutý hit z roku 1993 je i po skoro 30 letech od svého vzniku pořád skvěle natočené komediálně laděné akční béčko, ve kterém se tehdy debutující režisér Marco Brambilla ukázal ve vrcholné formě a naservíroval nám přesně to, co od podobně laděných filmů očekáváme. Je to svěží, je to absurdní, je to vtipné, je to akční, je to prostě všechno, co to má být, přičemž to funguje přesně tak, jak to má fungovat. Více zde.

Bez výčitek je jen marným pokusem o to, stát se něčím víc než jen dalším filmem o cestě za pomstou. Právě snaha, být něčím víc, mu však paradoxně uškodila nejvíce. Kdyby se totiž tvůrci vykašlali na nějaké politické přesahy a soustředili se více na akci, mohlo z toho vzejít alespoň ucházející béčko. Takhle je to však pouze nesourodý spatlanec, který neví, čím chce vlastně být. A i když pár slušných scén má, vedle takového Johna Wicka či nedávného Nikdo, se na něj hodně rychle zapomene. Velká škoda, tak snad nám to ten Sheridan za ty dva týdny vynahradí. Více zde.

Za mě to teda byl docela průser. I přesto, že nejsem kdoví jak velký fanoušek herní série, trailer se hodně povedl a já se tak na to vážně těšil. Kromě těch úvodních sedmi minut, kde to táhne především Sanada, to ale prostě nemá, co nabídnout. Ten děj mi přišel i na to akční béčko prostě hrozně prázdný a trapný. Navíc se to celé bere až neskutečně vážně a nebýt těch několika Kanových hlášek, kde jde vidět alespoň nějaký náznak určitého nadhledu, nejspíše bych to už v půlce vypnul. Kromě Sanady, který tam teda bohužel vlastně ani moc nebyl, je ten casting dost tragický, na druhou stranu, až tak špatné herecké výkony si taky zaslouží určitou dávku uznání. A ten příšerný střih u soubojů radši ani nebudu komentovat. Aspoň, že té krve se tvůrci nebáli, takže těch pár brutálních fatalit docela potěšilo. Za zmínku pak stojí maximálně ten závěrečný souboj Sub-Zera a Scorpiona, ve kterém si asi střihači zrovna vzali dovolenou, díky čemuž se v něm divák dokáže výjimečně docela dobře orientovat. Kdo si však chce ušetřit čas i trápení, měl by radši zůstat u skvělého traileru a po těch úvodních sedmi minutách to vypnout. No nic...tak snad příště