Midar

Konečně jsem si našel čas taky na tuto komiksovou lahůdku a musím říct, že je to absolutní nářez od začátku do konce. Kirkman to má po celou dobu pevně v rukou, nikam nespěchá, dává nám čas, abychom jednotlivé postavy poznali a sami si k nim našli cestu a i když se mohou zdát některé dějové linky jako zbytečné, všechno to do sebe nakonec perfektně zapadne. Všechny zvraty přitom fungují dokonale, akce je přímo skvělá a ta všudypřítomná nekompromisnost je mnohdy až neuvěřitelná. Vážně si nepamatuji, kdy naposledy jsem měl o životy superhrdinů takový strach. Ti totiž dostávají na prdel častěji než byste čekali a než by asi chtěli. Kirkmanovi se pak také daří skvěle vystihnout tu frustraci a beznaděj z toho, že se jim prostě nikdy nepodaří zachránit všechny. A ten závěr? Ten je naprostou emocionální bombou, ve které se nikdo s nikým a s ničím nesere. Invincible je tak perfektní, netradiční a hlavně extrémně nekompromisní a osobitou podívanou, které se na poli komiksu jen tak něco nevyrovná. Už aby tu byla druhá série.

Jelikož je nabídka Netflixu čím dál tragičtější a kromě skvělých dokumentů o zvířatech tam v podstatě nic zajímavého či originálního není, dal jsem nakonec šanci tomuhle sakra už skoro deset let starému akčnímu béčku, no a výsledek? Upřímně jsem byl příjemně překvapen, jak dobře a nekompromisně je to vlastně celé natočeno. Fuqua je sice rutinér, akční scény má ale v malíku a o nic víc v tom filmu vlastně ani nejde. Když si k tomu navíc přičtete slušné tempo, solidního záporáka a Butlerovo charisma, nakonec vám z toho vyleze vlastně docela sympatické akční béčko, kterému jsem schopen všechen ten americký patos bez problémů odpustit.

Skvělé natočený dokument plný zajímavých informací a dechberoucích záběrů. Třešničkou na dortu je pak skutečnost, že nás dílem o lidoopech provedl Andy Serkis (Caesar, King Kong) a dravce si pro změnu vzal na starost Anthony Mackie (Falcon).

Po všech těch správně špinavých a nekompromisních trailerech jsem od tvůrce šílených, ale zároveň skvěle natočených atmosférických kousků jako je Čarodějnice či Maják očekával opravdu mnohem více než jen povrchní báchorku o pomstě, která navíc v mnoha ohledech vlastně nedává příliš velký smysl. Po řemeslné stránce se přitom Seveřanovi nedá prakticky nic vytknout. Herci se opravdu snaží, kamerové jízdy jsou nádherné a všechno vypadá přesně tak špinavě a autenticky, jak si doba snímku žádá. I přesto všechno má ale tento snímek jeden zásadní problém, a tím je scénář. Ten totiž nedokáže jednoduchý příběh o pomstě převtělit do něčeho opravdu dechberoucího a fungujícího, a po většinu času tak jen přešlapuje na místě a jednoduše nudí. Vztahy mezi postavami jsou navíc vrcholně nefunkční, logika si v některých momentech bere dovolenou a finální zúčtování je všechno jen ne napínavé či intenzivní. Jelikož dostal Eggers na Seveřana mnohem více peněz než na své předchozí snímky, viditelně se snažil natočit něco divácky malinko přívětivějšího a univerzálnějšího. Paradoxně se mu ale právě tento přístup šeredně vymstil a na místo komerčně alespoň neprodělečného snímku, natočil finanční propadák, který kiny prošuměl jako málo co. Nutno uznat, že mě to vzhledem k jeho kvalitám vlastně zas tak moc nepřekvapuje.

Musím se přiznat, že jsem z kina vlastně odcházel celkem spokojený. Dostal jsem totiž přesně to, co jsem čekal. Tupou komiksovku s předvídatelným a děsně jednoduchým dějem, hnusnými digitálními efekty a nepřehlednou akcí. Když na ten film jdete s tím, že to vážně bude sračka a jste mentálně naladění na něco ve stylu Cageova Ghost Ridera, dokážete si Morbia bez problémů užít. Upřímně tak všechny ty nenávistné recenze a komentáře nechápu. Kde byli všichni tihle lidi u Venoma? Kvalitativně jde přitom o úplně stejné filmy s jediným rozdílem, Venom více tlačil na pilu, co se dementního humoru týče. To je ale v podstatě jediný jejich rozdíl, akce je stejně nevýrazná a nepřehledná a děj stejně plytký a nesmyslný. Paradoxně si navíc myslím, že Morbius díky své zkratkovitosti odsýpá mnohem svižněji než Venom, u kterého trvalo celou věčnost, než se začalo konečně něco dít. Těch 51 %, které Morbius momentálně na ČSFD má mi tak přijdou oproti 72 % Venoma, jako absolutní nesmysl.

Naprosto průměrná, roztahaná, ničím nezajímavá a místy až nudná romantická komedie, kterou drží nad vodou několikaminutová účast geniálního Brada Pitta.

Nejspíše byla trochu chyba, že jsem si Fallout pustil pár dní po našlapaném Bourneově ultimátu. V důsledku toho mi tak většina akčních scén přišla sice pěkně nasnímaných a natočených, nicméně slepených do kupy strašně nudným a nezáživným způsobem. Pořád je nicméně třeba ocenit všechny ty kaskadérské kousky a lokace, díky kterým se na Fallout opravdu krásně kouká. Jen ta zápletka je trochu překombinovaná a v některých ohledech se to celé bere až moc vážně.

Atmosféru má nový Batman opravdu fantastickou, každý záběr je vypiplaný do posledního detailu, hraje se tu s kontrasty a kamera je v některých ohledech přímo dechberoucí. Akce je navíc přehledná a vizuálně podmanivá, zvuk batmobilu přímo neskutečný a hudba Michaela Giacchina do toho po celou dobu příjemně buší. Reeves se toho ale najednou snaží říct strašně moc, kvůli čemuž se mu to začne hlavně v poslední třetině extrémně rozpadat pod rukama. I když to tak není ani zdaleka dokonalé, jsem za ten film vlastně extrémně vděčný a už se neskutečně těším, až se budu moct do tohoto světa opět vrátit. I přes všechny nedostatky, které má, se tu totiž Reevesovi podařilo načrtnout tak zajímavý svět plný potenciálně zajímavých postav, že by byla obrovská škoda, kdybychom v budoucnu nedostali další díl. Ve srovnání se všemi těmi sterilními a odlehčenými marvelovkami je tak nový Batman extrémně výjimečné, a hlavně svěží dílo, jež se nebojí, jít na to zase trochu jinak a nutno uznat, že mu to většinu času jde velmi dobře. Více zde.

Jde bez debat o pohodový snímek s hromadou skvělých nápadů, hvězdným obsazením a perfektní hudbou. Přesto se ale prostě nemohu zbavit pocitu lehkého zklamání. Krotitelé duchů tak sice poměrně rychle utečou a párkrát vás i rozesmějí, v konečném výsledku se ale taky rychle vykouří z hlavy, a kromě chytlavé hudby ve vás v podstatě vůbec nic nezanechají. Na jeden odpočinkový večer je tak samozřejmě mohu s klidem doporučit, žádné zázraky bych od nich ale raději neočekával. Pokud totiž nepatříte mezi lidi, kteří je viděli jako malí a mají k nim určitý citový vztah, může se klidně stát, že budete z Krotitelů duchů spíše než nadšení, malinko zklamaní. Více zde.

Nemohu se zbavit dojmu, že by tento Texaský masakr motorovou pilou fungoval zdaleka nejlépe jako parodie na daný subžánr. Kdyby tvůrci napsali sympatičtější a vtipnější postavy, jednotlivé vraždy by, co se týče krvavosti a brutality, dovedli do absurdity a celý snímek protkali našlapanou a trefnou hudbou ve stylu písničky „Run“ od skupiny Awolnation, mohlo jít o zábavnou jednohubku. Takhle jsme ale dostali jen další absolutně dementní slasher postrádající jakoukoliv logiku, atmosféru, sympatickou postavu, hlášku či zapamatovatelnou scénu. Průměrnému divákovi Netflixu to možná stačit bude, mě už ale začínají všechny tyhle krvavé debility lézt krkem. Více zde.