neo93

Další mimořádně zvláštní, ale výborný kousek od Davida Ondříčka. Jiří Macháček jako pohodový smolař, který prostě věří, že všechno zlé se jednou v dobré obrátí, Ivan Trojan jako otec dvou dětí, ovšem také jako vyšinutý a chladný podivín a Marek Taclík jako ještě podivnější a primitivnější do party. A všechny tyto zmíněné postavy a mnohé další si vložte do absurdních dialogů, bizarních a komických scén a máte snímek, který jste ještě neviděli. Jasně, podobnost s lepšími Samotáři je jednoznačná, což není divu, když za nimi stojí téměř identický tým. Ovšem zábava je to znovu skvělá, alespoň pro mě.

Velmi netradičně pojatý, ale nakonec zajímavý snímek. Začátek filmu vyznívá dost depresivně a negativně, když sledujeme, jak Ben, student umělecké školy, se vypořádává s rozchodem se svou holkou, což má za následek až nespavost a stres. Jelikož v noci nespí, najde si noční brigádu v místním supermarketu, aby alespoň nějak využil nabitý čas. V něm se seznamuje s dalšími různorodými postavami. Potrhlou dvojkou mužů, Berry a Mattem, kteří nejraději jezdí v obchodě na koloběžce nebo provádějí jiné bláznivé nápady, nerudným šéfem Jenkinsnem nebo pohlednou prodavačkou Sharon. V nové práci se probouzejí jeho fantazie, při nichž dokáže malovat nahé a náhodné ženy. Mezitím také pozorujeme jeho první dětské milostné vzplanutí pro opačné pohlaví. Na to, že jsem od filmu vlastně nic moc nečekal, tak mě příjemně překvapil a zároveň i pobavil. Zvláště některé scény jsou hodně podařené, jako třeba fotbalový zápas, pasáže z dětství, malování žen nebo večírek. A nakonec i samotný závěr snímku potěšil. Za mě rozhodně stojí za to, aby se na něj člověk zkusil podívat.

Vynikající thriller v titulní roli s Dustinem Hofmannem. Pomalé, ale napínavé tempo, atraktivní a nepředvídatelný příběh, stupňující se atmosféra, nečekané zvraty, znamenité herecké výkony. To vše zdobí tento snímek z roku 1976. Film se docela pozvolna rozjíždí, postupně však nabírá na otáčkách. Stejně jako dějové linie, které dlouhou dobu jen sledujeme a pouze čekáme, kdy a jaký způsobem se v danou chvíli protnou. Ovšem poté, co se některé spojí, se již nezastavíme, resp. především hlavní hrdina, na první pohled nesmělý student přezdívaný Babe, kterého okolnosti svedou až k holému boji o vlastní život. První polovina snímku si přesně buduje půdu pro druhou část filmu, jenž je opravdu nabitá skvělými scénami. Od nekompromisního výslechu, zběsilého útěku, přes přestřelku v domě, až po závěrečnou pasáž s diamanty. Maratónec je bezesporu výborný film, u kterého mi však něco chybělo, abych mohl na plný počet hodnotit.

Další z výborných krátkometrážních snímků z britské dílny Aardman Studios. Laskavý vynálezce Wallace a jeho věrný psí společník Gromit tentokráte vyrábějí a rozvážejí svůj vlastní chleba. Nechybí tomu zase vtip, napětí ani akce. A ačkoli je příběh třeba předvídatelný, bavil jsem opět královsky, a proto nemám problém dát plné hodnocení.

Vynikající maďarský snímek, jenž obsahuje neskutečně silné kouzlo. Takové, které nelze jednoduše popsat, musí se prožít. Ovšem na to abyste dokázali intenzivně vnímat toto filmové dílo, samozřejmě musíte být správně naladěni, což v mém případě se přesně stalo, ačkoli jsem v podstatě netušil, o co se jedná. Přitom začátek filmu nevypadá na nějakou působivější a hlubší podívanou. Zvláště, když si vezmeme, v jakém prostředí se téměř celou dobu odehrává. Nestává se příliš často, vlastně vůbec, že děj snímku probíhá na jatkách jako v tomto případě. Nicméně způsob jakým se nahlíží na tento netradiční prostor je podstatnější než samotné místo. Detailní záběry na dobytek těsně před usmrcením, věšení na dopravník, automatické ale i ruční sekání různých částí těla nebo čištění zbytků jejich krve. Naprosto dokonale jednotlivé scény vytvářejí velmi hutnou atmosféru. Je proto s podivem, že zrovna na takovém to pozadí se děje spletitý příběh dvou různorodých lidí, kteří si postupně najdou k sobě cestu. Na jedné straně Endre, ekonomický ředitel, jenž i přes svůj handicap, nepohyblivou jednu ruku, zastává vysokou funkci ve firmě. Jenže ve svém osobním životě se mu již tolik nedaří, jelikož nedokáže najít partnerku, která by s ním dokázala zůstat, ač na sexuální zájem ze strany žen si nemůže stěžovat. A na straně druhé sledujeme Máriu, novu kontrolorku kvality, která je svým vzděláním a povahou precizní a dokonalou pracovnicí, avšak v soukromí trpí fobii ze sociálního i tělesného kontaktu s druhými. Ojedinělé spojení dvou postav, které se s každou přibývající minutou zintenzivňuje a to až do samotného závěru, jenž je velmi podmanivý. Zatím čtyři, ale nechám si prostor pro další opakované zhlédnutí.

Velmi netradiční akční podívaná. Sledujeme atentát na amerického prezidenta ve španělské Salamance během summitu západních a arabských velmocí proti terorismu a to z šesti různých pohledů. Na útok nahlížíme skrz zpravodajský tým, osobního strážce, místního policajta, náhodného amerického turisty, postřeleného prezidenta, tak i samotných atentátníků. Vždy se jedná o přibližně stejně dlouhý úsek, který se v určitém okamžiku ukončí a přetočí na začátek a my začínáme dění pozorovat znovu, tentokráte ovšem optikou jiné postavy. Tento formát je vcelku zajímavý, pokaždé zjistíme jinou skutečnost a také se příběh vždy více posune kupředu. Snímek je rovněž docela rychlý, než se člověk naděje, věnuje se film už odlišné postavě. Zejména pak v poslední části, kdy je tempo velmi zběsilé, ve kterém třeba nechybí divoká automobilová honička v bournovském stylu, třebaže není tak dobře zpracovaná. Samotný závěr však příliš nepřekvapí, což je trošku škoda, ale nakonec to moc nezkazí celkový dobrý dojem z filmu.

Krotitelé duchů jsou zpět. A i druhý díl přichází se všemi původními postavami zpět, aby se opět postavili nadpřirozeným bytostem nejen ze záhrobí. A znovu je to povedená zábava. Jen škoda, že film nenabízí příliš mnoho nového a v některých momentech se také dost opakuje. Třeba v dějové linii, kdy hrdinové znovu zachraňují celý New York, tentokráte před nebezpečným slizem, ale až poté, co vedení města dojde k závěru, že není jiného řešení než povolat Krotitele duchů. Jinak např. dítě je zajímavým zpestřením a rovněž sledovat pohybující se Sochu Svobody se nevidí každý den. I přes některé nedostatky je pokračování zdařilým kouskem do duchařské série.

Legendární sci-fi komedie z 80. let. Velmi dlouho jsem tento snímek neviděl, ale i přesto mě film dokázal znovu skvěle pobavit. Bill Murray a jeho partička vědců vyjíždí pochytat ve svém speciálním voze všechny prapodivné tvory rozprostřené po celém New Yorku. A máte o zábavu postaráno. Navíc přitažlivá Sigourney Weaver a komický Rick Moranis, prostřednictvím svých postav dávají snímku ještě vetší grády. Vše korunuje nezapomenutelná hudba, která je snad úplně nejslavnější na celém filmu.

Nakonec velice zajímavý a povedený film, pojednávací o komplikovaných vztazích mezi rodiči a jejich dětmi, mladistvými, samotnými manžely a partnery. Ovšem není to pouze o vztazích, ale také o spoustu jiných podstatných problémech. Sledování porna, stalking, závislost na počítačových hrách a sociálních sítích, anorexie, a další. Na to, že snímek pracuje s tolika různými tématy, je velmi přehledný a zároveň stále přitažlivý. Velmi snadno mohl film spadnout do nic neříkající nudy či zmatené směsice dějových linií, ve kterých by se nikdo nevyznal, naštěstí se to nestalo. Je to určitě zásluhou dobře napsaného scénáře, který poskytuje někdy velmi interesantní momenty, tak i samotnými postavami, které zažívají odlišné životní cesty. Rozhodně se ještě někdy podívám, na tento velmi dobře zvládnutý film, na pomezí komedie a drama.

Vynikající thriller Ridleyho Scotta. Válka s terorismem v jeho nejčistší a nejpůsobivější podobě. Na jedné straně nebezpečná organizace, která dokáže zúročit každé nabídnuté chvilky k útoku na své odpůrce, přičemž pro zničení daných cílů neváhá použít jednoduchých, ovšem velmi efektivních zdrojů a to těch lidských. Na straně druhé rozmanitá společnost poskytující ty nejmodernější technologické a datové nástroje, které neustále využívá ve svůj prospěch, ať už se týká sledování či likvidace nepřítele; ani jejich progresivní metody však naprosto nezabraňují ke zmíněným útokům. Dokonalá informační nálož mě úplně pohltila a vtáhla do děje. Jedním z klíčových faktorů, díky kterému jsem se neztrácel, ale naopak ještě více ponořoval do příběhu, byl Leonardo DiCaprio. Svou roli prvotřídního agenta CIA, který figuruje jako klíčový voják v boji proti teroristickým frakcím, zvládl bezchybně. Skvělé tempo, které neustále nutí diváka k pozornosti, na mě přesně zapůsobilo. Přitom ale není matoucí či nepřehledné, jen je potřeba snímek správně vnímat. Rovněž výtečná hudba mě pomáhala k intenzivnějšímu zážitku. A v neposlední řadě hrálo také roli, že jsem film už dlouhou dobu neviděl. Labyrint lží si každopádně zase někdy moc rád zopakuji.