NiWi

Spojit 10 let plánování, desítky rozličných postav a několik různých stylů v jeden film je neskutečně těžký úkol. Aby každá, opravdu každá postava měla čas hodný svojí důležitosti, aby přirozená komedie dokonale vybalancovala emocionální momenty a vážné dějové linky, to je neskutečně těžký úkol. Aby interakce mezi desítkami postav, které se setkávají poprvé, byla tak dokonalá, tak přirozeně humorná a zároveň z ní byla cítit vážnost situace a jednotlivé cíle postav, to je neskutečně těžký úkol. Stvořit spoustu digitálního materiálu, prostředí, předmětů a především postav tak, aby vše skvěle fungovalo a člověk se tam chtěl vydat, to je neskutečně těžký úkol. Důstojně zakončit mnohaletý maraton tak, aby se z toho nestalo klasické superhrdinské klišé, aby hlavní záporák dostal ty dobré na kolena, ale zároveň jim nechal zoufalou naději a nic jiného než to, to je opravdu těžký úkol. A pokud všechny tyto přetěžké úkoly máte zájem vidět perfektně zvládnuté ve dvou a půl hodinách a během filmu zažít škálu emocí, pak se podívejte na Avengers: Infinity War. Superhrdinský masterpiece, který bude ještě hodně dlouho ceněný v rámci nejen svého žánru.

První díl seriálu Legion vůbec neztratil kouzlo první řady. Ideálně nás uvádí do děje, který se odehrává celý rok poté. Herci si opět hraní svých postav užívají, Dan Stevens jako David Heller dále pokračuje ve výkonu na úrovni, i když neměl tolik šancí se v v prvním díle projevit. Vše se pomalu ale jistě rozjíždí, pokládají se otázky do dalších dílů a vše si zachovává to příjemné tajemství, které divák prostě chce rozluštit sledováním dalších epizod. A samozřejmě skvělá taneční scéna a spoustu dalších podivností, které dělají z Legiona opravdu originální a velmi zajímavý počin.

Šíleně prázdná a nezajímavá romance, kde vztahy mezi postavami působí uměle, a samotné postavy se chovají naprosto dementně aby to sloužilo příběhu, který zachraňuje akorát tak hezká tvářička (a tělo) Alicie Vikander. Škoda zajímavých jmen.

Další pokus o herní adaptaci se tentokrát po všech různých pokusech vydařil. Tomb Raider dokáže vykreslit realisticky a uvěřitelně všechny postavy, včetně hlavní kočky Alicii Vikander. Ta je opravdu přirozená a skvěle se na ní kouká. Příběh jako takový nenabízí nic nového. Je to klasický origin, obsahující několik klišé a předvídatelných situací. Jelikož se však jedná o dobrodružný akčňák, jenž se snaží akci rozhodit po celém průběhu filmu, tyto příběhové nesrovnalosti a chybičky jsou zakryty. Tomb Raider tak řadím mezi nejpovedenější herní filmy po bok Silent Hill a (pro mě) i Warcraftu.

The Shape of Water je trochu nesourodý film, který celé první dvě třetiny buduje něco, co se v té třetí nešikovně scenáristicky rozpadne a v divákovi zanechá pocit, že to šlo ukončit daleko lépe. Stále se však podle mě jedná o jeden z výraznějších del Torových filmů, ve kterém vyčnívají silné stránky režiséra v podobě kouzelné dobové atmosféry a silných hereckých výkonů (především Michael Shannon), které doprovází krásná Desplatova hudba. V oscarovém souboji se Třemi billboardy bych si však více vsadil na snímek Martina McDonagha, i když moje srdce lne k Shape of Water.

The Gifted je poměrně povedený komiksový seriál, který oplývá přehlednou spoustou postav, dobrým zpracováním a příběhem, který dokáže docela spolehlivě vyplnit délku epizod a nepůsobit unaveně a natahovaně. Kde seriál ztrácí, jsou zbytečným patosem zavánějící dialogy ve druhé polovině série, nejasně a poměrně neschopně vyprofilovaná záporná strana, a také akčně nezajímavé a trošku odfláknuté finále. Rozhodně však seriál položil dobře základy pro další sérii, a zajímavě propojil děj s již vytvořeným xmenovským vesmírem. A nesmím zapomenout na skvělou a sexy Natalie Alyn Lind.

Sterilní výplach, který jen ukazuje, jak moc technologie ovládají děti a okrádají je o vlastní osobnost.

The Punisher je skvělá akční jízda s výborným Jonem Bernthalem, který nám ukazuje nejlepšího hraného Punishera ever. Jak je již u Netflixu zvykem, nevyhneme se lehkému natahování děje a konverzačním epizodám, které však do příběhu šikovně zapadají a divák nemá pocit, že je to jen pouhá vata. Kromě akčního nářezu se řeší také současné otázky v podobě vlivu služby v armádě na člověka či zkorumpovanost tajných služeb. Tyto dvě otázky se seriálem postupně prolínají, zapadají a ovlivňují ústřední příběh, takže nejsou do člověka tlačeny na sílu. Daredevil je stále top, ovšem Punisher se v mých očích zařazuje na 3. místo hned za něj. Skvělé akční scény, syrová a brutální realita, šikovně vystavený děj který neotravuje a skvělý Jon Bernthal.

Edit: Po zhlédnutí Zackovy původní vize to snižuji na 2 hvězdičky. Je vidět, že tohle byl opravdu studiový slepenec naprosto neschopný udržet jakoukoliv formu na základě toho, jak byl projekt zamýšlen. _______ Za poslední dobu jsem jako nezaujatý divák nenarazil na film, o kterém bych tak moc nevěděl co si myslet, jako je Justice League. Jsem teď v prvních dojmech z filmu, které jsou tak nějak napůl pozitivní napůl negativní, zapůsobil na mě a neviděl sem v tom tak velkou katastrofu jako jiní. Když však víc zauvažuji, napadá mě tolik věcí, které jsou ve filmu špatně, zbytečně a schizofrenní... opravu těžko hodnotit. Plusy jsou jasné - utíká to dost rychle, akční scény jsou přehledné a skvělé, postavy jsou relativně cool (Aquaman), sexy (Diana), vtipné (Flash) nebo správně ironické (Alfred) a druhá potitulková scéna, která ve mě zanechala víc jak většina scén ve filmu. Bohužel jasné jsou i mínusy - zmateně sestříhané, kdy přeskakujeme z nesouvisejících scén do dalších a dalších, záporák je relativně nudný, digitální a nerozvinutý, děj je v některých místech až moc zjednodušený a zkrácený a vše působí jako ruští Zashchitniki. Je to velká škoda, jelikož DCEU mě baví stejně jako MCU a všechny propojené vesmíry jsou mi jako projekty sympatické. Warneři se bohužel stále hledají, finančně je to bída a tak se opět musíme upínat k Aquamanovi jako ke světlu naděje, místo toho, abychom se těšily na další parádní a cool film.

To je taková kravina, až je to vlastně dobrý.