PetrPan

Přihlouplé, ale přesto kouzelné kultovní béčko o zabijáckých zmutovaných piraňách. Atmosféricky slibný začátek bere poměrně rychle za své  a vrháme se po hlavě do zběsilé plavby zdivočelého hejna ryb, jenž je vždy o krok dál než jejich natvrdlí náhončí. Tam na kost oberou  nohy staříka, tu sežerou tatínka a přes dětský tábor neomylně zamíří do právě otevřeného aquaparku na nedalekém jezeře vedeném naprostým debilem. Škoda, že s přibývajícími oběťmi pirani asi ztrácí chuť a místo pořádné obíračky většinou všechny jen tak přátelsky oždibují. Neurážející trojhvězdí.

Poprvé jsem viděl ve věku, kdy jsem měl o ženách výhradně romantické představy a svůdná Regina mě tak nechávala vcelku chladným. To se pochopitelně časem měnilo a po několika dalších zhlédnutích pokládám Julii Carmen za jednoho z nejlepších filmových vampů vůbec. Svůdná a manipulativní mrcha, navíc s tisíciletými zkušenostmi. Kdo by se nechtěl nechat... ehm, vysát? I po letech jsem se báječně bavil, dokonce víc než u prvního dílu a i ten Roddy  McDovall mi tu už seděl. Výborných nekřečovitých hororových komedií není mnoho, a tak je dobře, že je kam po nich sáhnout. Zpočátku jen jemně, pátravě a až po chvíli... ach, ta  pětihvězdičková Regina.

"Meč a sandály" mě k většímu průzkumu nikdy moc nelákaly, ale občas je fajn zabrousit i do opomíjených hájů a tak jsem si dal tento dlouho odkládaný snímek. A marná sláva, Leone se evidentně našel až ve westernu.  Nemastný a neslaný Rory Calhoun v hlavní roli stejně nemastného a trochu nesmyslného a přeplácaného příběhu o zradě a povstání, kde mi osudy všech byly naprosto ukradené. Zaujaly jen vcelku povedené šarvátky  a závěrečné zemětřesení se zkázou kolosu. Klasická šedivá trojka.

Dokonale eskulínský a docela cimický part pro pamětnice z Bambini di Praga aneb co bude až tady nebude rozkošně mile zvrácená příjemně úchylná šou...

Aneb jak natočit film s přímočarým poselstvím a napínavým a smysluplným příběhem. Po dlouhých letech jsem si připomenul dnes už velkou sci-fi klasiku a poprvé v prodloužené verzi. A vida! Valná většina stopáže navíc byla velmi silná protiválečná propaganda, která zřejmě v době skomírající ale stále živé Studené války nebyla in.  Čili rozměr navíc a nemůžu říct, že by se mi nelíbil, zejména hrozba obrovské tsunami byla báječně vypjatá. Ve zbytku jsem si zase užil fantastické podmořské dobrodružství, chemii mezi přitažlivou a oduševnělou Mary Elizabeth Mastrantonio a  chlapsky sympatickým Edem Harrisem a nejen na svou dobu skvělé triky.  Tady není moc o čem špekulovat a vyložit pět hvězd.

Vadila mi francouzština v českém tématu a čekal bych lepšího Urválka. Kupodivu  na první jsem si vcelku rychle zvykl a pochopitelně chápu, co, jak a proč a to druhé nemá valný význam. Zpočátku jsem pak trochu bojoval i se silně uměleckým pojetím, které korespondovalo spíš s pocity zadrženého Artura Londona než s faktickým záznamem oné události. Ale tady zase počítám, že se Doznání drží své předlohy, kterou jsem nečetl, ale po zhlédnutí tohoto filmu mě dost zajímá. Navíc s příchodem vyšetřovatele Kohoutka se evidentně v Londonovi něco zlomilo a celé vyprávění je již mnohem souvislejší a odtažité. Osobně pak tento posun z odstupu vnímám jako přirozený vývoj událostí, kdy se v zpočátku zmateném a odmítajícím Londonovi postupně láme veškerý odpor, a to přes  jeho snahu udržet si zrnko naděje na svou chvíli spravedlivého povstání, která ale samozřejmě nepřijde.  Což je také forma doznání, upřímného a lidského.   Setkání s Kohoutkem po letech pak reflektovalo nikoliv zrůdnost jakéhokoliv totalitního zřízení a jeho stoupenců, to je samosebou, ale zejména tisíce let přetrvávající podstatu lidské povahy. Nejlépe se umíme omluvit sami před sebou, a ti nejhorší jsou v tom nejlepší.

Klasická delonovka, kterých je dvanáct do tuctu a stejně se nijak zvlášť neomrzí.  Delonův drsňák Darnay je přesně tím typem hrdiny, jakého fanoušci milují. Lehce zkažený, přesto spravedlivý, sympaťák, který má srdce v kalhotách jen v posteli s krásnou ženou. Nesmiřitelným mstitelem se stává až pod tíhou okolností, kdy mu zabijí jeho milovanou. Zvláštní je, že nejlepší hláška celého filmu zazní těsně před touto vlastně co do emocí nejsilnější scénou: Řekneš mi o co jde nebo mě necháš umřít blbou? Vůbec jeho vztah k ženám tu má pokaždé jinou podobu,  jednou je důvěryplný,  podruhé promiskuitní  a  nakonec i klasicky romantický.  V závěru překvapila krutá a chladná vypočítavost hlavního záporáka a vzápětí  trochu zklamalo podivné vypořádání s ním, ale celkový dojem i díky mladinké, nevinné ale setsakra přitažlivé Brutální Nikitě je velmi dobrý.

Viděl jsem už od dětství několikrát a vždycky bavilo. Svůj vliv má zcela bez pochyb i vynikající český dabing, a to  nejen v podání nedostižného Františka Filipovského, ale třeba Josefa Langmilera, Petra Štěpánka Miroslava Moravce a mnoha dalších hvězd českého dabingu své doby. V mých očích pak všech dob, a i proto mám tyto filmové návraty moc rád.  Pošetilost mocných pak navíc není žádným malým  dílkem, ale nákladnou podívanou, kde jen za výdaje na kostýmy by se dal natočit nějaký menší film.  A je-li skvělá výprava doprovázena dokonalým příběhem či v tomto případě vycizelovanou komedií s perfektně vypointovanými gagy, je o úspěchu předem rozhodnuto a naštěstí neplatí Sallustova slova o královně: "Je moc krásná, ale úplně blbá"

Československá televizní produkce a tak pochopitelně i slušná výprava či kostýmy. Po formální stránce není moc co vytýkat. Sestřih z původního seriálu pak profesionálně vytvořený a příběh je celistvý a dává smysl. Čepek, Hrušínský, Suchařípa, Poloczek, Kostelka, a to je jen krátký výčet hereckých hvězd, které se, jak už bylo v dřívějších dobách zvykem, účastnili podobných televizních projektů a byli zárukou minimální kvality.  Výborné a  české silně národovecké historické téma, která dříve (byť mnohdy lehce až více deformovaná) v televizní či filmové tvorbě rozhodně nechyběla. Tím ale výčet pozitiv, navíc spíše objektivních, končí. Tím co mne u Svědka umírajícího času doslova ubíjelo,  bylo akademické pojetí celého vyprávění a herecké recitály, zejména Hrušínského Rudolf II. byl v tomto ohledu přímo otravnou figurou. Mnoho scén jsem tak docela letargicky prosvištěl a teprve závěr s popravou českých pánů  paradoxně do té usychající směsi vlil trochu  živoucí tekutiny.  Takže tedy jen silnějších 1621 hvězdiček. (letopočet prosím ciferujte)

Jeden z těch filmů, ke kterým se lze opakovaně vracet a pořád se člověk skvěle baví. Nevím, zda je tento efekt způsoben čistě nostalgickým působkem, ale mám prostě pocit, že podobně jednoduše a přitom geniálně vystavěné snímky se dnes už netočí. Pierre Richard svou zbrklou komikou  od začátku lechtá bránici a Depardieu v nejlepších letech jej skvěle doplňuje. Jakmile se  pak objeví malá  Jeanne jde sice ztřeštěnost stranou, ale zůstává milá a prostá citová ždímačka, které se není proč vzpírat. Závěr je pak už sice možná až moc pohlednicový,  tedy i doslovně, ale co jinde působí lacině, sem patří.  Bez výhrad.