PetrPan

Po velmi dobrém Vzkazu v lahvi jsem se pustil do prvního příběhu detektivů Mørcka a Assada. A dostal jsem tedy o něco slabší norskou kávičku. Přitom eskapády a schopnosti zdejšího arcilotra jsou o fous uvěřitelnější než ty Antikristova džina v láhvi. Mørck a Assad  zase v pohodě, ale trochu ztrácím obdiv k jejich psychologickým profilům, holt Most je jen jeden a Sága Norénová měla mnohem přitažlivější složku.  O chlup lepší než Vraždy v Midsomaru, což je vlastně pořád pochvala, ale u této druhé návštěvy  už jsem poposedával. Třetí odkládám na neurčito a pro výstrahu si tu nechávám viset jen tři hvězdičky.

Svěží vítr do Stmíváním znásilněného tématu nezavál. Upířina nikoliv jako řemeslo od rakve, ale nákaza, možná i virová, není v tomhle žánru zase žádná velká novinka a když vás na celém filmu opravdu baví pouze několikaminutový zasněžený flashback, tak to prostě nemůže být ono. Němci umí být a jsou dost často světoví, ale tady jsem se nedokázal zbavit pocitu, že se dívám na nějakou jejich levnější televizní produkci. Od hororu se navíc rychle přesunujeme spíš k jakési lehce nadpřirozené variaci na Smrtonosnou past, ale té jaksi chyběl Bruce a Alan Rickman byl taky lepší Skopčák než tunajší pan Scheer. Bez nadšení, tři  takové ty zuby zahnuté dolů...

Klasické "No, ty vole, to snad ne!" a na konci ještě : "To mě poser!" Jinak nemám moc, co bych dodal. Zhlédnuto navíc s drahou chotí, takže  i inspirativní. Po Vánocích se jede na chatu... Pět, pět, pět.

Vcelku zběsilá a mrazivá jízda v dříve jen strašidelném zámku, dnes tedy navíc nepříjemně připodobnitelná jistým skutečnostem. Vzhledem k rozuzlení  pak doporučuji konspirativním teoretikům, praktikům a milovníkům špaget, orgasmus zajištěn. Já si povzdechl jen něco o kurvách šikmookých a skutečně se cítil podveden jen dramatickými veletoči kolem hlavního hrdiny smolaře, jenž je a není, je a není a někdy je a není schopen pro záchranu své rodiny obětovat vše.  Čtyři doušky.

Burtonův první Batman vyjma Nolanova Batman Begins je bezesporu jedním z nejlepších filmových komiksů. Keaton hraje velmi pohodově a Nicholson jako Joker, to je prostě paráda.  29.8.2006 Příjemná připomínka předbombastických filmových komiksů, kterou jsem původně chtěl začít velký výlet do těchto končin, ale zatím zůstalo jen u ní.  Burtonovsky ostré kulisy vyvolávající představu rozlehlého jeviště potemnělého divadla dodávají prvnímu Batmanovi naprosto originální punc nerealistického světa, který se dá bez problémů přirovnat k prostorovému leporelu a já s chutí otáčel jeden obraz za druhým. Akce není zrovna dechberoucí, ale veškerou zábavu stejně obstarává naprosto skvělý Jack Nicholson aka Joker, a tak ani po letech nemám důvod měnit své původní hodnocení.  - někdy koncem října 2021

Snesitelný duševní voyerismus, milovníci ševelivých povrchností ruce pryč. Smutné, intimní, ale trochu příliš učebnicové.

Rozhodně tuhle sračku nemíním nadhodnocovat proto, že se jedná o jakýsi pokus vzkřísit  kdysi slavný a mnou milovaný slasher, když se to absolutně nepovedlo a slečně Janiakové bych doporučil, aby se pro příště věnovala něčemu jinému, ale určitě se nesrala do hororu.  Začnu ale tím dobrým, hudba, ta se opravdu povedla a na devadesátky parádně odkazuje. Nebýt jí asi bych to nikdy nedokoukal. Slibný byl i začátek s první vraždou, zvrhle vtipně podanou a já se díky tomu začal těšit na další průběh a lá devadesátky a třá Vřískot... A místo toho jsem dostal hromadu keců, lesbickou lásku,  narcistického honibrka , lesbickou lásku, kecy, kecy,  sem tam i žvásty a nesmím zapomenout na lesbickou lásku. Horšící náladu trochu vylepšoval ten povedený soundtrack a nakonec i pětiminutový masakr v úplném závěru.  Jinak krávovina v křišťálově čisté formě. Další díly vynechám, tam tuším, by ta  tunajší hvězdička byla i moc.

Merenda je štramák a docela mu sednou role jednoduchých akčních hrdinů, jakmile má ale něco hrát, je to už trochu horší. V první psychologizující půli akčního dramatu o únosu dětí není naštěstí ponechán svému hereckému osudu a pomocnou ruku mu při emotivních scénách vždy podává živelný Vittorio Caprioli jako komisař Magrini. Přesto mi ta první půlka přišla zbytečně natahovaná a až nezvratně tragické vyústění ji v závěru dodalo trochu šťávy. A plynule přecházíme do druhé, akční polohy snímku a tady už Merenda předvede svůj pohodový standard drsoně.  Závěrečná odplata zločineckým šéfům pak ale patří k nejhůře natočeným masakrům, co jsem měl možnost v italském poliziotteschi zatím vidět. Že se zrovna Di Leo posere a celou scénu natočí bez jediné kapky krve, to bych opravdu nečekal. Zvláštní, že ve finálním souboji s vrahem Collelova syna se už té krve zase dočkáme. Jen neurážející průměr, bohužel.

"Trénujeme na slepicích, dokud nepřijdou ženský" Mistr bizáru v nejlepší formě a nic pro neosvícené aneb všechno, co jste nikdy nechtěli vidět. Úchylné naprosto ve všem a zcela bez hranic. Jít to pak do kin třeba s nálepkou rodinná komedie, mohl by z toho být i fenomén. Pět bratrů hledá lásku, jakéhokoliv druhu i věku...

Hodnej Žid, praktikující muslim a  pomocná ruka pro rasově různorodé puberťáky nad propastí. Vše zasazeno do vydírajícího a odzbrojujícího téma autistů. Jasný odpad! Nebo ne?  Rozhodně kurva NE! Hysterický antiaktivismus, který se v jistém procentu lidí probudí vždy, když uvidí duhu, hodného černocha, altruistického muslima či něco podobného je naprosto stejně trapný jako extremismus na opačném pólu, kde je taťka Šmoula hnusný rasista a šovinista a Deset malých černoušků je názvem na indexu.  Jděte prosím už konečně, oba tábory, tam kam patříte. Tedy do prdele. Výjimeční je prostě výjimečným filmem o výjimečných lidech s výjimečným pohledem na svět. Se znalostí tématu neotřesitelných pět a navíc to bylo vtipné i příjemně dojemné.