troxor

Tak u těhle bych nakupovat rozhodně nechtěl! (ani použít jejich WC) Hodně nadprůměrná nezávislá komedie. Levná, černobílá , na koleně dělaná, ale zatraceně zábavná. Stylem humoru mi připomíná takového Červeného trpaslíka. Plusem jsou kultovní absurdní postavičky Jaye a Silent Boba. Na filmu je vidět, jak jsou lidé vlastně všude stejní - příběh se má odehrávat pár tísíc kilometrů od nás, v New Jersey, a přitom by se něco podobného mohlo stát i v tom krámku ve vedlejší ulici...

Utrpení Panny orleánské je neobyčejně silný film. Popisuje nezměrnou oběť hlavní hrdinky - mučednice, její nezlomnou víru, odvahu a odhodlání. Johanka, pronásledována jako štvaná zvěř záludnými otázkami prohnaných teologů, nachází často prosté odpovědi, ve kterých se jako v zrcadle odráží její víra, hlubší, prostší než u mnichů, prelátů a mistrů teologie, kteří se ji ptají. Ti opustili Boha a své přesvědčení, zradili vlast, kolaborovali s Angličany. o jejich povaze vypovídají dlouhé záběry na jejich tváře, které jakoby vypadly z obrazů Hieronyma Bosche. Rozhněvaný výraz v tučné tváři poživačného mnicha, nebo chladná nenávist temných očí, zasazených do lety vysušené tváře starce, to jsou obrazy, které se Vám vryjí do paměti. Naprostá špička mezi němými filmy - kamera, režie, herecké výkony i hudba Richarda Einhorna dotvářejí neobyčejně silný umělecký zážitek.

Těžké dospívání chlapce z rozpadající se rodiny v realitě komunistické Jugoslávie. Otec , vášnivý alkoholik, kuřák a komunista pomalu umírá na rakovinu. Jeho rodina už mnoho let čeká na přidělení lepšího bytu. Prostřední ze 3 bratrů poznává prostitutku Dolly Bell. Ta dočasně bydlí u něj ve stodole. Nejdříve se víc než o ní zajímá o hypnózu a autosugesci větou: "Každý den se v každém ohledu mírně zlepšuji". Později se do ní zamiluje... Smutný obraz periferie Sarajeva, myšlenkových pohnutek protagonistů, beroucí si hodně inspirace z české nové vlny. (Film mi připomíná Paskaljevičovu tvorbu - není divu, ten také studoval na pražské FaMu) Vtipné a zároveň moc smutné. Rozhodně velmi odlišné od pozdější Kusturicovy filmové tvorby.

Další z obrazů rozkladu společnosti. Církev, buržoazie, policie, fašisté, služebnictvo i jejich pánové, ti všichni dostanou další políček. Deník také analyzuje chování ženy, komorné, která stojí mezi dvěma společnostmi - vysoké, které slouží a nízké, odkud pochází. Buňuel její rozhodnutí nekritizuje, předkládá je k posouzení divákovi. Ten si podle mého názoru ale má uvědomit, že v jejím případě nemá právo soudit. Po úvodu, balancujícímu na hraně černé komedie, kde se nám představí francouzský venkov plný obskurních postaviček (stařík fetišista za všechny), dochází ke zločinu. Vyprávění zvážní. Konec (typicky Buňuelovský) je velmi skeptický k základním lidským hodnotám - vrah je na svobodě a kolaboruje s fašisty. Velmi temný pohled na předválečnou Francii.

Příběh o flašinetáři, který získá vytoužené varhany. Snímeček není špatný, ale Servais natočil i lepší.

Co se stane naleznete ženu - a ona to žena není? Co když je to harpyje, která zničí Váš život? V tomto filmu se výše napsané stane doslova, což ovšem vůbec nevylučuje jistou podobnost s reálným životem... Atmosférický zážitek. (PS. tohle jsem napsal a až poté jsem si přečetl komentář kolegy bierce, kde píše to samé. tak už jsme dva, co to vidí takhle...)

Film velmi podobný takovému Městu Bohů. Přeplněná věznice, nejhorší kriminálníci i nevinní, AIDS a drogy, násilí i přátelství, lidé dobří i špatní. Sud plný prachu, který musí vybuchnout. Vzpoura. Její krvavé potření. Konec. To všechno proběhne ve filmu v obrovském tempu a zanechá ve Vás nesmazatelný dojem...

Tenhle film Vám ukáže jediné - jak šla česká kinematografie v posledních letech do kopru... Jak mohl dostat jakékoliv ocenění kromě zlaté maliny? Nechápu...

Krásný a citlivý film o přátelství dvou postarších pánů. Místo v názvu slibovaných povídek nalézáme pouze jeden příběh. To ale vůbec nevadí, protože má všechno, co by měl filmový příběh mít. Jakási Švédská organizace pro kuchyňskou optimalizaci (asi variace na IKEA) provádí průzkum o chování starých mládenců v kuchyni. Výzkumný tým odjíždí do zapadlé norské vesnice, kde má sledovat vybrané obyvatele. Pozorovatelé sedí na vysoké židli v kuchyni a nesmí porušit jediné pravidlo - nesmí se s svými hostiteli bavit... Pokud čekáte konverzační komedii s tunou gagů, budete zklamáni. Humorným momentům se jen pousmějete, v druhé půli získává příběh tragický rozměr... Velké filmové překvapení sezóny 2003.

Zajímavá Allenovina. Jako základ posloužil japonský film jakosti C. Na něj Allen narouboval své tradiční hlášky, které vyzní dvakrát tak komicky, pokud vypadnou z úst šikmookého rádoby-Jamese Bonda. Boj o recept na nejlepší vajíčkový salát pod sluncem. Zájem o něj má každý, ale patřit může jen jednomu... Vypečené hlášky, nulové herecké výkony a Woodyho vstupy, to je jeho pravé koření. (filmu, ne salátu...)