troxor

Nápad je výborný, ale myslím Von Trier nedokázal jeho potenciál plně proměnit. Vznikla zbytečně dlouhá ani-ryba-ani-rak. Postavy se chovají jako Idioti stále, máme v nich vidět neskutečně křehkou hranici mezi normálností a idiocií, máme se v nich vidět... To se ale příliš nepodaří, protože tenhle autorův záměr čpí z každé scény na sto honů. Film bych rozdělil na 3 části: 1) komedie, plná gagů založených na vztahu idiot x společnost. 2) Vata - oblast kolem půlky filmu, která je jen natahováním, už se ani nesmějete, ani nemusíte myslet, protože film neklade závažnější otázky, prostě jen sedíte jako idioti 3) závěrečná dramatická katarze, která by měla divákem pohnout, ten však, pokud dával pozor, tenhle závěr předvídal...(a pokud ne, tak už je dostatečně otupělý koňskou dávkou nudy z fáze 2. ) Míjí se účinkem. Ne závěr, ale celý film.

Sled vtípků, které nepostrádají pointu. Balzám na duši.

Japonci jsou divní. Takashi Mike je moc divný i na Japonce. Co jiného si člověk může myslet o gangsterce, kde je šéfem Yakuzy student 2.A Obchodní akademie, mezi jeho pomocnicemi nechybí hermafroditka, ani obr, pod kterým když vybuchne motorka, skončí jen s pár šrámy... Čekal jsem film, který místo proudů myšlenek chrlí vodopády krve. V tomhle mě Fudoh nezklamal. Režisér doufá, že v tom šíleném tempu si člověk ani nevšimne, že děj do sebe moc nezapadá, ale co, hlavně když se střílí... Další otravností jsou rádoby cool sekvence, u kterých se divák akorát nudí. (proti akčňákům jinak nic nemám - na Terminátora nebo Leona se podívám vždycky, kdy můžu) No nic odkoukám Ichi the killer a uvidím, co Takashi změnil...

Allen stejný jako vždy, tentokrát se ale všechno nepodařilo na 100%. Vtipů je zde docela dost, některé jsou ale překvapivě trapné - reklama, přímé přenosy, puče a soud, kde jsem celou dobu čekal na pointu a ona mrška nepřišla. Ale jsou tu i dobré nápady - metro, trafika a nákup "trochy" toho jídla. Přesto -zklamání...

Beowulf je nádherná historická báseň ze starého severu, která inspirovala třeba Tolkiena k Pánovi Prstenů. Film se od své předlohy znatelně liší, což by nebylo na obtíž, pokud by se ve vetšině případů nejednalo o změny, které spíše atmosféře uškodily než prospěly. Co je tedy nového? Ty celkem dobré přídavky jsou postava mnicha (připomínal mi toho z Erika Vikinga), věštkyně (roubuje na příběh pseudo-morální poselství + sladkobolnost) a její dcera. Co ještě v knize chybí a ve filmu přebývá? Hlášky typu: "Stojí to za mroží hovno", "Zkurvený trollové (5x)" ,"Najdi si tam holku, naše ovce už toho maji dost" nebo "Halfdan, ten už spal asi s každym zvířetem pod sluncem, zkusil to i s mrtvým mrožem" + vyměšování si s trollem na dveře od domu/ doupěte. Představte si tam takovouhle hlášku - celá atmosféra, kterou si film horkotěžko vybuduje, jde hned do kopru... Jinak exteriéry jsou krásné, možná až trochu kýčovité. Dobrá mlátička na odreagování, ale jako adaptace básně rozhdně selhává.

Nevím, jak by se mi tenhle seriál líbil teď, na prahu mé dospělosti, ale faktem je, že jako dítě jsem Vorlíčkovy seriály nesnášel. Titulní song je navíc nesrovnatelně úděsný.

Krásný film o obětech, odvaze a ztrátě naděje a vlasti, natočený podle Gruzínské pověsti. Mnohovýznamové rafinované obrazy, krásná hudba a morální poselství... Dílo bohužel trpí některými pro Paradjanova obvyklými chorobami. Rozvleklost a hlavně zmatenost a nepochopitelnost (Dalo mi dost práce zjišťovat o co zrovna teď jde, ale pro Gruzínce, kteří znají původní pověst, musí být film ještě lepším zážitkem.) Přesto musím doporučit, protože mnoho takových filmů se opravdu nevidí...

Parajanovovo dílo je jediná nekončící obrazová báseň. Děj je bez znalosti arménských reálií a Sayatovy poezie ještě méně pochopitelný, než u jeho ostatních filmů. Tento film je něco jiného, něco, čeho bych nečekal původ SSSR a rok výroby 1969. Dechberoucí exotika.

Příběh prosťáčka, který neumí číst, psát a celý svůj život strávil zavřený u televize v domě, kde se staral o zahradu... Shodou náhod se dostává do "lepší" společnosti - boháčů, politiků, novinářů... Mezi nimi bezbranný Chauncey vynikne - říká vždy čistou pravdu, je naivně upřímný a pokud již neví jak dál, začne mluvit o zahradnictví. Jeho okolí ale jeho odpovědi překrucuje, chápe je po svém, jako ony velké PRAVDY, které lidé chtějí slyšet. Lidé mu přičítají své myšlenky. Ty mají obrovský mediální ohlas a o Chunceym zahradníkovi ví celý svět. Nikdo ale neví, kdo doopravdy je. Začíná se o něm vážně uvažovat jako o příštím prezidentovi... Nemusíme ani chodit daleko, abychom viděli, jak jsou Chaunceyho názory podobné "hlubokým" výrokům, před kterými, když je vysílá barevná bedna, padají lidé rádi na zadek, ani abychom viděli na lidskou nízkost - protřelí politikové nedokážou pochopit, že někdo něco činí jinak, než ze zištných příčin... Chauncey se rád dívá. "Lampou těla je oko. Pokud je tedy tvé oko prosté, celé tvé tělo bude jasné. Ale pokud je tvé oko zlé, celé tvé tělo bude temné. Je-li tedy světlo v tobě tmou, jak veliká bude tma? (Matouš, 6:22) Není potom divu, že Chauncey chodí po vodě, že?

Co by se stalo, kdyby žil Ježíš v současnosti? Lidé by jím opovrhovali možná ještě více než před 2000 lety. Stal by se předmětem klepů, protože tráví svůj čas s Máří Magdalenou? Byl by pronásledován novodobými farizeji? Nepochybně ano. A jak by se teprve k člověku hlásající dobro ke všem lidem bez rozdílu postavila katolická církev? To ve svém filmu ukazuje Luis Buňuel. Příběh se odehrává kolem roku 1900 v Mexiku, v chudinské čtvrti. Tam bydlí obklopen děvkami, chudáky a zloději kněz Nazarín, člověk vysokých mravních ideálů. Jeho snaha pomoci každému, obzvláště pokud je v nouzi - už z titulu svého přesvědčení, vyvolává nechuť jeho církevních nadřízených. Pokrytecká církev a pokrytecká společnost. Nazarín končí v okovech. Za film byla Buňuelovi udělena katolická cena - církev chtěla mít Buňuela na své straně. Odmítl ji a natočil Viridianu...