kubilov

"Ty sbíráš zbraně?" Jeden z vrcholů filmové tvorby uznávaného režiséra Pedra Almodóvara a stejně tak celé španělské filmografie, která jen těžko může hledat lepší komedii než jsou Ženy na pokraji nervového zhroucení. Tato klasicky barevná, zamotaná, prdlá a hlavně neurotická komedie, kterou Pedro definitivně filmařsky dospěl, se tentokrát obešla bez veškerých homosexuálů či transsexuálů a vystačila si s několika zmatenými ženami, v čele s režisérovou oblíbenou a neobyčejně obyčejnou Carmen Moura, a jedním starým proutníkem. Tato originální spletitá síť různých více či méně vtipných a bizarních scének si mě dostala téměř ihned, proto nemohu hodnotit jinak, než maximálně.

Homosexuálové a transsexuálové, klasické prostředí raných filmů Pedra Almódovara. Poměrně úspěšný režisér a spisovatel, jeho žárlivý a manipulátorský přítel (Banderas - nejlepší role ve filmu), transsexuální začínající herečka, její pubertální "dcera" a nakonec i zcela vedlejší muž, jenž se stane obětí žárlivosti. Panoptikum Almodóvarova Zákonu touhy je rozhodně velmi zajímavé, jenže i přes to hlavně díky slabému scénáři zůstane mezi dalšími režisérovými filmy utopen v průměru, ze kterého ho vytahují jen úžasně nadčasové a takřka futuristické přilby místních policistů. Kdyby měl někdo tip na koupi, rád štědře odměním.

Matador byl úplně první film, ve kterém uznávaný španělský režisér Pedro Almódovar zamířil do dramatičtějších a celkově vážnějších vod, přesto je však stále znát jeho charakteristický rukopis, což se krásně projevuje už u první, lehce šokující, scény s masturbací u televize. Poprvé také dává větší prostor svému hereckému objevu - Antoniu Banderasovi, který se mu za důvěru odměnil velmi kvalitním ztvárněním velmi nelehkého a podivného charakteru v pokřivené vražedno-sexuální hře plné mrtvol, sexu, lhaní a všemožného matení. Ačkoliv mě jako celek film až tolik nezaujal, jde vidět jasný progres co se týče Almodóvarovy režie, která už byla líbivější a přirozenější.

Pedrovo oblíbené madridské prostředí a šíleně bizarní postavy v komedii Co jsem komu udělala?. Věřím, že v Dahlově předloze nebyly postavy až tak podivné, jaké z nich nakonec udělal ve filmu Almodóvar, protože rodina sestávající se z agresivní feťačky, líného hulváta, dětské kurvičky, rozcuchaného dealera a ultralakomé babičky v chudobném panoptiku uprostřed madridského sídliště se mi úplně nezdá jak Dahlův styl. Jinak jako celek je film vzhledem k filmografii tvůrce v hlubokém průměru.

Tak tady si mě Pedro totálně dostal! Černá roucha jako klášterní recese v hlavní roli s jeptiškami Močkou, Špínou, Krysou kanálnicí a Zmijí, kterým není cizí fetování (koks, herák, LSD), chovají tygra a velmi často myslí dokonce i na sex. Bezvadná satira na církevní i klášterní způsoby a nesmyslná dogmata od toho nejpovolanějšího. Už na první pohled při přečtení režisérova jména je jasné, že nepůjde o jen tak ledajaký Příběh jeptišky, takže být věřící, tak z tohodle filmu dlouhou dobu neusnu.

Druhý film Pedra Almodóvara, první film Antonia Banderase, pečlivě odvedené řemeslo, bizarní postavičky (gay komunita, do které samozřejmě Pedro rád zabrousí) a i trochu nezbytného humoru. Jako celek není Labyrint vášní bůhvíjaké veledílo, ale co se týče detailů, tak už tehdy bylo vidět, že má Almodóvar jasný obraz kam chce směřovat. Jako bonus si navíc připravil dost vtipné cameo sám pro sebe.

Šílená prvotina režiséra, který se toho nikdy nebál. V tom taky problém není, problém je v naprosté nekoukatelnosti (stylisticky a herecky). Všem postavám naprosto chybí prvky sebekontroly a i přesto, že se znají krátce, už si svěřují své nejniternější touhy, to mě trochu zarazilo, i když je otázka, jestli to tak Pedro náhodou nemyslel. Každopádně ta ženská s chlupatym ksichtem to zastřelila maximálně.

Věčná otázka, že který western z těch dvou nejpopulárnějších je ten úplně nejlepší, je pro mě jednoznačným rozhodnutím - Hodný, zlý a ošklivý. Není to o tom, že by se mi Tenkrát na Západě nelíbilo, jen kromě toho, že westerny pokud možno vůbec nevyhledávám, tak mě spíše baví ty komediálnější a ne tak strašně vážně pojaté, i proto tak u mě vítězí Leoneho starší kousek. Příběh o třech mužích a jedné ženě mezi nimi není vymyšlen vůbec špatně, jen jsem se v něm kvůli velice rozvláčnému brzy ztratil, abych se zorientoval až asi o hodinu později, kdy už byl film v plném proudu. Nejzajímavější postavou pro mě byla samozřejmě ta Claudie Cardinale, protože není příliš obvyklé, aby měla žena ve westernech takto významnou roli a mimo to si mě získala tím svým uhrančivým pohledem, což se o zbytku filmu říci nedá. Mírné zklamání, které třeba někdy napraví další projekce.

Ellen DeGeneres dokázala překvapivě kvalitně zvednout poněkud upadající každoroční oscarovou ceremonii hlavně svým vtipem a celkovým projevem plným entusiasmu, výsledky naprosto očekávané (i když ta Lupita mě fakt nasrala), skvělá živá vystoupení, lehce přepálená délka, ale i nezapomenutelné momenty jako pizza, hvězdná selfie a speache Jareda a Matthewa.

Po řemeslné stránce nejde o nic převratného, ale natočený je to dokument pěkně, problém totiž spočívá v obsahu. Chorobný rodičovský komplex v podobě manažera dívčí skupiny je v některých momentech až děsivý, stejně tak jako hudba samotných 5Angels nebo jejich kámoše Michala Davida. Jak hluboko dokáže člověk klesnout, aby zneužíval (ne sexuálně proboha) mladé puberťačky a ždímal z toho velký prachy, přitom ony z toho nemaj nic?