Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Krátkometrážny

Recenzie (2 456)

plagát

Květina (1971) 

Lars Trier byl jako tvůrce filmů sakra aktivní už v útlém věku, důkazem je tomu i tento kratičký filmík o lásce chlapce a jedné kytky. Přesto by to mohl být ještě kratší snímek.

plagát

Výlet do Squashlandu (1967) 

Za provedení a nějakou hodnotu bych dal *, ale s přihlédnutím k tomu, že bylo mladému Larsi Trierovi tehdy pouhých 11 let, přidám i druhou.

plagát

Temný prípad (2014) (seriál) 

True Detective splnil svůj potenciál na 1000%. Je mnoho seriálů, jejichž sledování diváka velmi baví, ale rozhodně není až tolik těch, u kterých se nemůžete odtrhnout a celou osmihodinovou stopáž zvládnete třeba za dva dny, tento mimořádný seriál však takový je. Perfektně zamotaný příběh o masovém vrahovi v zálibě v okultismu by sám o sobě takovou davovou hysterii nevyvolal, tou největší sílou celého projektu jsou samozřejmě oba hlavní protagonisté, které mám osobně oba velmi rád, a jejich podrobné psychologické vykreslení, které je v některých případech až překvapivě hluboké a podrobné. Matthew McConaughey se po rázné změně svého výběru rolí a jejich ztvárňování už definitivně posunul mezi ty nejlepší herce, které v současné době Hollywood nabízí (u mě top 3 třeba), a tak po právu této televizní minisérii se svou postavou těžko definovatelného a často mrazivě filosofujícího Rusta neohroženě vládne a ukazuje se tak jako velice progresivní herec. O osm let starší Woody Harrelson, druhý v řadě, se ze začátku drží v pozadí a jakoby sleduje McConaugheyho herecký koncert, ke kterému se ale postupem času velmi ochotně přidává a ukazuje tak, že není pouze skvělým bavičem a hercem vhodným jen do komedií, ale i kvalitním dramatickým hercem, jenž dokáže zahrát rozpolcený charakter podobně skvěle. Co se týče Michelle Monaghan, tak ta hraje velkou roli zejména v prolínání osobního a profesního života obou vyšetřovatelů, což poté oběma výrazně znepříjemňuje jak pátrání po vrahovi, tak i soukromé žití. Aby se nestálejší divák nestačil nudit, připravili si pro tento případ Fukunaga s Pizzolattem vyprávění hned ve třech časových liniích, které tak dokáží věrně popsat celý průběh sedmnácti let, které všem zúčastněným nevratně proměnili životy. A kdyby ani toto někomu nestačilo, tak je každý díl správně vygradován, přičemž nechybí buď zajímavé odhalení nebo perfektní akční scény, které snesou to nejpřísnější měřítko (černošská čtvrť, pronásledování pachatele v 5. díle, závěr ve zvráceném prostředí v 8. díle). Místo toho, aby seriál šel přímo a neohroženě za závěrečným rozřešením od prvního dílu přesně a bez odboček k osmému, naštěstí nabízí spoustu slepých dějových ramen, které alespoň zavaří závity pozorně sledujících, dvojitý konec, když první přijde již po čtyřech hodinách od úplného začátku, atd. Toto mistrovské dílo se bude jen velmi obtížně překonávat, a to ne jenom letos. ---------- V letošní letní seriálové sezoně mohlo být těžko něco více diskutovanější než druhá série jedné z nejlepších televizních sérií všech dob. Těch 8 dílů, které spatřily světlo světa v lednu a únoru 2014, už zřejmě navždy vstoupí do seriálových příruček pro příští generace. O to těžší (nemožnější) tak bylo pro Nica Pizzolata a šestici režisérů včetně Justina Lina navázat na dokonalost první série a přivést rovnocennou druhou sérii. S potěšením jsem kvitoval, že na první sérii se nenavazuje, příběh skončil, opona spadla a je čas na něco jiného. Na něco většího, nebezpečnějšího a mrazivě realistického. Druhá série True Detective je oproti té první, která byla při zpětném pohledu až překvapivě komorní, daleko rozmáchlejší. Začněme u toho, že ze dvou hlavních postav se zde staly čtyři, ten "temný" případ sahá do mnohem vyšších pater společnosti a okrajově i nepřímo se dotýká také o mnohem více lidí. Přes to všechno jde o konzistentní, napínavý a inteligentní seriál, který trochu překvapivě drží i herci, kteří i když nedosahují kvalit Matthewa McConaugheyho a Woodyho Harrelsona, přesto podávají své nejlepší herecké výkony vůbec. U Colina Farrella se to dalo celkem čekat, tomu tahle role sedí jako ulitá, ale na Rachel McAdams a Vince Vaughna jsem byl opravdu mimořádně zvědav.. a nakonec nadmíru spokojen. Potenciál zkaženého, prohnilého a hnusného města Vinci v Kalifornii naplněn dostatečně. Highlighty série jsou: konec 4. dílu, rozdělení příběhu na začátku 5. dílu, závěr 6. dílu a samozřejmě velké rozřešení v poslední epizodě. Nechápu ten hate, je to nesmysl čekat dvakrát to samé. Ale to se některým lidem prostě vysvětlit nedá.

plagát

Blade: Trinity (2004) 

První scéna v Blade: Trinity - zikkurat. Říkám si, co se to sakra děje, snad se do této vcelku povedené komiksové sérii o polovičním upírovi nezačne cpát překrucovaná historie a podobné kraviny. A bohužel je tomu tak, hrabě Dracula jako mýtický posel z minulosti, jenž byl uctíván všemi kulturami, vždy pod jiným jménem, a který se vrací do současnosti, jen z toho důvodu, že už málo undergroundovým upírkům vadí Blade? Až takovej bullshit jsem nečekal. Hrozivý scénáristický průser, nudnou režii a nekoherentní naraci pak zachraňuje jen stále cool Wesley, docela hezká Jessica Biel a hlavně nejlepší postava filmu, Hannibal King v podání Ryana Reynoldse.

plagát

Faunov labyrint (2006) 

Laberinto del Fauno, volné pokračování (jak sám Guillermo řekl), velmi povedeného Espinazo del Diabla, které jednoznačně překonává, definitivně potvrdilo del Torův režisérský talent, protože pokud někdo po shlédnutí tohoto filmu ještě pochybuje o režisérských kvalitách Guillerma del Tora, zřejmě by se měl léčit. Po vizuální stránce nejde filmu v žádném případě nic vytknout, kamera, výprava i masky jsou na dokonalé úrovni, proto Oscaři naprosto oprávněně. Třeba mě film tolik nedostal jako ostatní, ale přesto je to hlavně díky vynikající režii a nápaditému provedení vysoce nadprůměrný a těžko žánrově zařaditelný film, který na pozadí frankistického Španělska během války vypráví pohádkový příběh o jedné nekorunované princezně s lehce "deus ex machina" faunem v totálně nepohádkovém provedení. Pojídač děti absolutní top.

plagát

Blade 2 (2002) 

Blade se vrátil, silnější, efektivnější a stylovější, to vše za vydatné pomoci Guillerma del Tora, kterému jako kdyby nedělalo žádné potíže velmi s přehledem strčit první díl do kapsy. Wesley Snipes je ještě drsnější než v devadesátým osmým, přesto nezapomíná svůj pověstný úšklebek, Kris Kristofferson je tentokrát tajemnější, ale přesto si pořád udržuje své napůl humorné herectví. Co se týče mého oblíbence Rona Perlmana, tak ten mě opět mile překvapil, protože zde byla jeho postava zahalená pořádnými tajemstvími, což se mu povedlo zahrát opět skvěle, například ten jeho chladnokrevný způsob zabíjení, na ten byla radost se dívat. Pokud jste pražští patrioti, nemá cenu tomuto filmu odolávat, i když tu Praha zas až takovou roli nehraje, je vždycky milé vidět jí v nějakém hollywoodském filmu. Další důvody jsou samozřejmě také to, že se ne každý den povede slyšet zařvat Marka Vašuta: "Kurvapiča", zjistit o Karlu Rodenovi, že je to právník, ne člověk, dozvědět se kde je v Praze Dům Bolesti a v neposlední řadě i vědět, kam si na Pařížské zajít pro krev. Jednoduše nejlepší del Toro.

plagát

Blade (1998) 

Blade je napůl upír, který jezdí v parádní Americe, nosí matrixovský úbor a hraje ho taky pořádnej drsňák. I když jsem nikdy Wesleymu Snipesovi na chuť nepřišel, tak minimálně v roli Bladea mi sedí skvěle. Problém je zde trochu v záporákovi, protože Stephen Dorff mě moc nebavil, což ale na druhou stranu zase vylepšila správně napůl humorně pojatá postava Krise Kristoffersona. Mimochodem, vždycky jsem chtěl na pořádnou kalbu s upírama v devadesátkovým stylu, jen mě trochu odrazuje ta případná sprška..

plagát

Most přes Wadi (2006) 

Odvážný - zdá se - realistický pohled na izraelský konflikt tak nějak z obou úhlů pohledu. Alespoň také ukazuje, že rasistou se nikdo nenarodí.

plagát

Diablova chrbtica (2001) 

Duchařský horor zasazený do prostředí španělského sirotčince uprostřed polopouště v době Francovy občanské války. Espinazo del Diablo (jiný překlady se mi nelíběj) má mimo jiné zajímavé složení hereckého obsazení. Od lety protřelých herců jako Marisa Paredes či Federico Luppi, přes zajímavé postavy jako Eduarda Noriega, tak slušně zahrané dětské role, což rozhodně nebývá zvykem. A tak protože se Guillermo nebojí zabíhat do kontroverznějších záběrů a vytvářet docela zajímavou atmosféru, přestože nemám horory rád a ani tento mě příběhově nijak nezaujal, tak díky bombě uprostřed záběru dám filmu lepší 3*

plagát

Mimic (1997) 

Brouci, všude samý brouci, boj brouků proti broukům a občas i proti lidem. Tohle fakt nemusím a to mi ani brouci nijak extra nevaděj. Nudný, ničím extra nezajímavý sci-fi horor od Guillerma del Tora, jehož tvorba mě zejména v jeho začátcích vážně moc nebrala.