anais

Přiznám se, že jsem netušil jak moc je "misionářství" stále v kurzu, a kam až to může některé jedince dovést. Na první pohled jednoduchý příběh o pomateném člověku, který uvěřil bludu o vlastní důležitosti, je film také zprávou o naší civilizaci a její rozpínavosti, pokrytectví, nepochopení atp. Je to až děsivé, a ve své podstatě dost smutné. Není to dokument, který by svou formou chtěl sbírat nějaké ceny, ale poctivě vypráví silách, které se stále podílejí na chodu světa, i když jejich doba domněle dávno pominula...

Důstojné, chladné, překvapivě akční, trošku nuda, malinko patetické (ale na české poměry ani ne), ale ve výsledku vlastně vůbec ne špatné. Film nechává otevřené dveře divácké interpretaci, a nestaví se vyloženě na žádnou stranu.

Mijazaki už nebere ohledy na diváka, a vytváří relativně těžkou, i když zábavnou koláž surreálných výjevů jemně zasazených do japonského válečného traumatu. Těžko se to popisuje, musí se to vidět. Je to rozhodně pozdní dílo bez ambice zasáhnout diváky na první dobrou. Ale mám pocit, že kdo chce, ten bude ve filmu postupně odhalovat další a další vrstvy, které byste v jiných filmech těžko hledali. Film mi v něčem připadal evropský (bezčasí a hypnotičnost například Divoké planety) a jako by vznikl na přelomu 70. a 80.let. Je fascinující žít v době, kdy máme možnost vidět nová díla jednoho z největší vypravěčů v dějinách filmu. Každý by to měl vidět!

Pomalý, vtahující, vystavený na volných asociacích. Werner Herzog nedává žádný klíč k fenoménu sopek. Sám tak nějak fascinovaně přelétá mezi tématy rozkročenými mezi kulturně-politickým dopadem vulkánů na různých místech planety, a hypnotizujícími pohledy do vřící lávy. Není to klasicky vystavený film, ale klade na diváka i určité (těžko definovatelné) nároky. Důkazem toho je pasáž s výstředním vědcem hledajícím kosti našich předků v súdánské poušti. Na první pohled jen poťouchlá epizoda však ilustruje naši malost vůči titánským silám přírody ovlivňujícím náš svět, a naši nikdy nekončící snahu poskládat si z nahodile rozházených střípků alespoň nějakou představu o našem světě. A takový je i Herzogův dokument.

Zatímco v jiných Scorseseho filmech je zlo v lidech odhalováno postupně, a máme je vždy tak trochu rádi, Zabijáci rozkvetlého měsíce na to jdou jinak. Málokdo, ne-li nikdo, by si dovolil tak nekompromisní a zlou sondu do praktik naprosto odpudivých a zlých lidí. Je to opravdu nepříjemné sledování. Bez patosu, s přesností chirurga. Fantastická výprava, skvělá hudba, kamera, střih a vyprávěcí postupy skutečného mistra. Rozhodně historický film roku.

Godzilla-1.0 obsahuje jednu zásadní scénáristickou kvalitu, kerá film povyšuje přinejmenším nad všechny ostatní Godzilly, ale dost možná i další velké blockbustery letošního roku. Pokud byste si odmysleli titulní monstrum, ten film by pravděpodobně stále fungoval - emočně, jako sociální drama nebo prostě film o japonském vyrovnání se s traumatem druhé světové války. Tak moc dobré to je. A když se na těch pár okamžiků objeví Godzilla, je to už jen (naprosto drtivá) třešnička na dortu. Fantasticky dotažené scény destrukce - strach - trocha cynického humoru - dokořán otevřená pusa. A režisér Jamazaki se toho nebojí. Jeho Godzilla chvílemi působí jako člověk v gumovém obleku a skládá tak poctu nejstarším filmům série. A tak mě uprostřed jedné naprosto wow scény napadlo, jak můžu obdivovat například (letošní) Anatomii pádu a Godzillu -1.0 stejným způsobem? Kde je to rovnítko? Odpověď nemám. Ale asi po milionté jsem byl unešený láskou k filmu a ztemnělému sálu kina.

Zprvu mě bavilo prozkoumávat s Millsem planetu dinosaurů a představoval jsem si, že to je Cesta do pravěku se zbraněmi budoucnosti... A bavilo mě to relativně dlouho, jenže postupně se víc a víc odkývají zvláštní scénáristické berličky a boty (např. prokopávání tunelu v jeskyni) a struktura filmu začne být dost rozpačitá. V nultých letech v televizi, možná... Ale do kina? I tak se nedá říci, že bych se nudil...

Je to víc Argento než stále omílaný Hitchock. Ve své konstantní snaze vyprávět obrazem je to fascinující a dokonalé, ale taky malinko legrační. Dressed to kill je až béčkově přímočaré - ale skrz všechna ta zrcadla, split screeny, zrychlené obrazové záznamy, zamlžená skla - jako by De Palma pomrkával po divákovi, že to celé je jen rafinovaná, sebe si uvědomující hra na realitu - film.

Mrtvolný fotorealismus, který svým způsobem nesahá původní animaci ani po kotníky. Je fascinující vidět, co je dnes technicky možné, ale i děti mi řekli, že "ten kreslený" byl lepší...

Je mi to moc líto, ale tohle je Nolanův Benjamin Button. Získá všechna ocenění, ale po pár letech to bude málokdo chápat. První dvě hodiny jsou Nolan v nejlepší formě, třetí výslechová hodina je předvídatelná, patetická a tak nějak příliš chtěná - nestrhla mě, ba naopak, musel jsem to doslova přetrpět. A při hrdinské sebeobraně Emily Blunt během výslechu jsem se dokonce styděl jak moc podle šablony tohle Nolan zkonstruoval (sympatizující dědovo pomrknutí nakonec). I ta Downeyho role jakoby šustila papírem, a vůbec mě nezasáhla. Ale Cillian Murphy fantastický! A vůbec - 2/3 filmu opravdu důstojné až strhující vhlédnutí do naší děsivé minulosti/současnosti.