anais

Nelze si nepředstavovat jaké by to bylo, kdyby film natočil Tarantino. Dal by si záležet na každém slovu, na každé scéně. Každý pohyb před kamerou by měl nějaký význam. Tony Scott to tak nějak odtočil - v ten moment měl ještě daleko do vizuálně vypravěčského mistrovství z Unstoppable, a jeho 80s estetika byla mimojiné i díky lidem jako Tarantino, už tak trochu přežitá. Z filmu vyniká hlavně vymazlená scénka Walkena s Hopperem.

Odlehčená zábava s parodickými hereckými výkony a dechberoucím staroholywoodským vizuálem nebo zamyšlení nad postavením ženy ve společnosti, povrchními vztahy, kapitalismem, hračkářským průmyslem... Je to tak trochu všechno... Film je oslavný i podvratný v jednom. Je to dokonalá reklama šířící produkt mezi lidi, kteří o Barbie do projekce nic neviděli, a vlastně ani nechtěli. Film je často až příliš doslovný až patetický, a jindy dokáže vyjádřit ty nejhlubší emoce jen pohledem (scéna na lavičce!!!). Není to dokonalý film, a stojí a padá se svou dokonale vysoustruženou, někdy až příliš rigidní strukturou. Ale je to rozhodně blockbusterové překvapení léta...

James Mangold neumí natáčet přehlednou akci, nemá smysl pro humor a evidentně se spokojí s opravdu špatným CGI. I přes to zachytil pár moc fajn momentů - nostalgických a dojemných. Baví mě scény, kde je Indy přiznaně starý (nebaví mě bizardní deep fake začátek a nebaví mě když jeho digitální avatar jede na koni po New Yorku); bavila mě Phoebe Waller-Bridge, ale štval mě ten neuvěřitelný zvrat v jejím chování a motivaci... Takových "yes, but" je v tom filmu bohužel hodně. Zaslouží si to dvě hvězdičky, ale nedokážu to Indymu udělat... (představuju si, že to natočil Spielberg - akce byla dokonale přehledná a vypointovaná, sem tam bych se zasmál a nehrozil bych se laciným provedením...škoda).

John Wick využívá (teď už) celou planetu, jako kulisu bez reálných obyvatel. Když je v Paříži, auta na kruháku kolem vítězného oblouku jako by neměla řidiče, tanečníci během večírku jsou jen rekvizitami pro dynamizaci záběru, na Montmartr při východu slunce nezabloudí žádný zamilovaný pár. Film nežene dopředu žádný příběh ani emoce. Jsou to jen akce rozhozené do atraktivních prostředí. Dívám se na to, a je mi to jedno. Sem tam ocením nápaditost (bitka v horním patře rekonstruované budovy záběrovaná nad stěnami...), ale jinak mi ta obrovská úspěšnost nejde na rozum...

Nejlepší scéna je ta se psem ve sprše - skvěle vypointovaná, vtipná akční sekvence. Ale pak už je to jen herní fan servis a skrytá reklama na všechny Mariovské produkty. Někdy je film celkem invenční právě v tom, jak slavné herní elementy včleňuje do děje , ale celek sráží snad až příliš primitivní děj.

Pokud si odmyslíte, jak špatné to celé je, nejde filmu upřít velká míra zábavnosti. Je to asi poprvé, kdy jsem si říkal, že by si nějaký film zasloužil remake, protože ústřední premisa skýtá celkem velký potenciál, který by s větším rozpočtem fungoval i dnes. Skupinka zločineckých slepců se rozhodne ukrást z banky 15 milionů USD. Aby to dokázali, předstírají, že vidí. Naučí se odkrokovat vzdálenosti v bance, naučí se, kde jsou místa k sezení a kde jsou přepážky. A jsou nemilosrdní - při každém zvuku jsou připraveni střílet. A je to přesně tak šílené, jak to zní. Film najdete na Youtube tady: https://www.youtube.com/watch?v=kYfOTPyvaDI&t=842s

Jakoby všechny ingredience byly správné (originální příběh, skvělí herci), ale to výsledné provedení je spíš jako jídlo z nějaké horší restaurace... Klame aranžérskou dovedností, ale k dojezení jsem se musel trochu nutit.

Vizuálně televizní devadesátková teenage slabota. Kam se to hrabe na 30 let starou Sommersovu “rodinu”. Ale silná stránka seriálu je v uchopení postavy samotné Wednesday, která projde naprosto neuvěřitelným - leč geniálním - dramaturgickým obloukem od odtažité sadistické potvory v empatický emancipovaný vzor všech ostatních studentů…a funguje to, a je to na konci i velmi (prvoplánovitě) dojemné…

Už navždy ve stínu obsáhlé filmografie svého režiséra se bude skrývat tenhle nenápadný klenot. Režisérovo vzpomínání na dětství mohlo dopadnout různě - pateticky, jako kýč, senilně, rádoby umělecky, opulentně (podobného úkonu se zhostil Fellini, Brannagh, Cuarón a další)...ale dopadlo jako komorní film o ne zcela konvenční rodině, problémech dospívání a složitém vztahu rodičů a dětí. A Spielbergovy filmové počátky jsou jen jakousi třešničkou na dortu. Už dlouho ve mně žádný film nezůstal tolik dní po shlédnutí a s touhou vidět ho znovu...

Trochu jsem se bál aby paralelní linka se Sempém a Goscinnym fungovala i na děti, ale odskoušel jsem to s klukama 4 a 7, a film je opravdu bavil! Krom toho - vypadá to fantasticky a dramaturgicky je to opravdu chytře vystavené - ať už prolínaní fikčního a reálného světa, příběhy a charaktery obou autorů (trochu zjednodušené, ale dostačující), ale i čistá groteska Mikulášových příběhů. Moc se to povedlo!