anais

V pomyslné tabulce nejlepších dobrodružných filmů nejsou první "piráti" liga Indiany Jonese, ale s přehledem a lehkostí předbíhají první Mumii a například Zorra. Geniální Depp, zapamatovatelný Zimmer, sympatické vedlejší postavy. Instantní klasika s vypointovanými dialogy, a hlavně mistrovským Verbinského timingem akčních sekvencí (přehlednost, spousty vizuálních vtípků nijak nebrzdící hlavní akci), který nemá daleko ke Spielbergovi. Škoda, že se další díly rozmělnili v chaosu a délce vyprávění... Filmu bych vytkl snad jen určitou překombinovanost a snahu doříct všechno. Ale jinak opravdu perfektní zábava. (a dabing ubírá Deppovu výkonu 50%!!!)

První půlka se znuděnou želvou a ještěrem Leem v akvárku je skvělá. V momentu, kdy film opustí princip "jeden víkend - jiné dítě", tempo a zábavnost trochu vymizí. A nebavili mě písničky, které děj nikam neposouvaly. Mám pocit, že do současných animáků už prostě moc nepatří, zvlášť když se film tváří jako soudobá, lehce nekorektní komedie, která čerpá spíš ze sandlerovsky uhozené komiky než klasického Holywoodu. Ale i přes těch pár nedostatků je to od Netflixu skvělý vánoční dárek pro děti

Baumbach tematicky trochu navazuje na Sépii a velrybu. Rozklad manželství vyprávěný tentokrát z trochu větší dálky. Woody Allen bez humoru, nebo v poloze Manželů a manželek. Tentokrát mi to v některých momentech přišlo trochu "indie za každou cenu", ale některé situace mezi postavami a momenty jsou zase skvěle odpozorované a napsané.

Pocitový, svérázný, nekonvenční, lehce allenovský, skvěle zahraný. Moc mě bavilo, jak film ukazuje dopad rozvodu na děti, ale i vliv obou rodičů na utváření jejich charakterů. V některých aspektech je film na povrchu jakoby až moc doslovný a nechutný (vulgarismy, sperma), a přitom to celé slouží ke křehkém popisu, hemingwayovskému "mezi řádky"... krása.

Takhle má vypadat moderní dobrodružný velkofilm! Tato kdovíkolikátá verze stejného příběhu má skvělý casting, důraz na postavy, vychytané jednozáběrové sekvence soubojů, fantastickou výpravu, hudbu lehce inspirovanou zimmerovsko-nolanovsky napjatým tepem a prostě skvěle se na to dívá. Jsou na tom vidět peníze, láska k národnímu literárnímu pokladu. Je to prostě - moc fajn.

Pocta holywoodskému Egyptian Theatre, poskládaná ze střípků slavných filmů a pár mluvících hlav do dojemné kompozice. Egyptian Theatre se rekonstruovalo za podpory Netflixu. Vlastně to ani nestojí za vidění, ale když si člověk uvědlomí, že i v Kalifornii bojují za záchranu starých jednosálových kin, má pocit určité fanouškovské pospolitosti:)

Skvěle zahrané a mistrovsky záběrované vyprávění, které se v poslední třetině až příliš spolehne na efektní obrázky a bizarní situace, díky kterým se vytratí jakýkoliv emociální dopad, soucítění a napojení na postavy. Z počátku mě film vedl a byl jsem ustavičně překvapován vývojem. Ve chvíli, kdy vám to všechno dojde (každému asi jindy), začne být všechno tak trochu jedno. Nemám problém s tím, že se jedná o variaci na Talentovaného pana Ripleyho - film je vyprávěný jinak, a v mnoha ohledech je originální. V jeden moment se však změní ve vyprázdněnou obrazovou exhibici, zatímco starší film se poctivě věnuje postavám a mnohem lépe zafunguje v emoční rovině.

V lacině digitálních kulisích inscenuje Branagh unylou přehlídku tu lepších, tu horších herců (Russeell Brand?). Bez napětí, v domělém pocitu vlastní důležitosti - jako by měl v rukách podobné zlato jako Bonda nebo Paddingtona, a měl pocit, že se to prostě nedá pokazit. Je mi to moc líto, protože jindy je Kenneth nejen skvělým režisérem, ale i hercem (Wallander!!!). Tohle se ale už podruhé moc nepovedlo. Fim se celkem zvedne v poslední fázi, když se vystupňuje napětí. Ale mám pocit jako by se tu moc spoléhalo na kultovnost látky a hlavního hrdiny, stavělo se na efektních záběrech (zpackaných v postprodukci), a tak trochu zapomělo, že nejde o knír, ale o vyprávění.

Druhý díl "Lucie". Stejně geniální obsazení jako v prvním filmu (děti i dospělí). Tentokrát je vrcholem piánová etuda s profesorem Hartmanem a bruslení v obývacím pokoji, které se změní až v jakousi grotesku, ve které přestávají platit pravidla reálného světa.

I dnes mi přijde působivé jak plynule se v příběhu prolíná fantazijní svět malé holčičky ("Jsem vládkyně všech moří!") a poměrně civilní svět dospělých a ostatních dětí. Přitom je to celé vyprávěné velmi úsporně s cílem efektivně vybudovat komické nebo fantaskní situace. Prakticky tu není vata. Což může být i tím, že se (asi) jedná o sestřih televihního seriálu.