Vitason

Tak už vím, jak to vypadá, když si Korea hraje na Hollywood a rovnou říkám, že to není žádný zázrak. D-War se snaží být za každou cenu cool a tak vykrádá, co může. Brnění dračích vojáků a místo závěrečného souboje, jakoby z kamery vypadlo Pánovi prstenů a příběh filmu se zase možná inspiroval v galaktických dálavách Hvězdných válek, kdy jsem při všech těch proslovech o temných a světlých/nebeských hadech a faktu, že hlavní hrdina ve svém prvním životě zradil světlou stranu kvůli lásce, čekal, že ty obří ještěrky vytáhnou každou chvílí světelný meč a uzavřou kruh po jediovském způsobu. K tomu zde pobíhá korejská verze Lorda Raydena, jehož druhou reinkarnaci si střihl čínskou polévkou srkající Robert Forster.To, že je to podle korejské legendy, je mi docela fuk, protože film má neskutečně nudnou první hodinu, kdy jsem zvažoval, že ho vypnu. Pak sice přichází akční půlhodina, která má ale zase špatné triky a střih. Kameře chybí větší chuť experimentovat a nabídnout nějaký průlet bojištěm. D-War není tak špatný, aby se u něj člověk smál, ale není ani tak dobrý, aby se člověk u něj bavil. Prostě jen další hloupý pokus o pořádný blockbuster za celkem malý rozpočet.

S dětmi je kříž. Rychle se unaví, nic je dlouho nebaví a pořád by jedly. A jak by určitě nezapomněl připomenout Willy Wonka, jsou tak malé a na nic nedosáhnou. O tom všem se přesvědčí kráska Gloria ve filmu Sidneye Lumeta, kdy musí s jedním takovým děckem utíkat v minisukni před rozzuřeným gangem. Na tomto snímku zřejmě nejvíce překvapí právě účast režiséra Sidneye Lumeta, který musel po scénáři skočit bez jeho přečtení, jen protože zahlédl něco o zkorumpovaných policistech a doufal v druhého Serpica. Gloria je celkem nudný film, který vytváří dojem auta bez motoru, které někde pracně roztlačil z kopce. Prakticky tu není žádná akce a ani na závěr se nic velkolepého neděje. Sharon vypadá pořád slušně, ale už to není ta sexy dračice ze Základního instinktu a tak ani ona neodláká pozornost od scénáře, které sice nabídne pár slušných dialogů, ale je plný nelogičností (gangster čeká na Glorii v klidu u auta, i když ví, že je ozbrojená a tak jí velice šikovně předá svůj vůz). Jestli chcete vidět Sharon Stone, jak zmateně pobíhá po městě a pronáší tvrdé hlášky tak prosim, ale jedině na vlastní nebezpečí.

Jo nebyl to špatný nápad podívat se na Tarzana právě na Nový rok, když mi za krkem seděla pěkná opička o rozměrech King Konga a zuřivě mě bušila do hlavy. První polovina snímku, kdy nám jsou předkládány epizody ze života vlčího... teda opičího dítěte, které musím přežívat ústrky jednoho ošklivého opičáka z kmene a ignorování od svého adoptivního otce, je velice zdařilá. V této části filmu se režisér ukájí v tom, že umí kreslit krásné obrázky, kdy velice efektně pouští sluneční paprsky skrz koruny stromů. Jenže jak už tomu logika velí, pak přichází druhá polovina, kdy se čas vleče hůř než na nedělní návštěvě u babičky. A to měl režisér k dispozici dobře hrajícího Lamberta, Holma a mladičkou MacDowell. Jenže scénáři, který se snaží prokreslovat psychologii postav, chybí pořádný tah a tak je zajímavý příběh rozmělněn ve zbytečně natažené spotáži. Tak Tarzan zjistil, že není člověk a já zjistil, že nejsem milovník dlouhých filmů, kde se toho tolik neděje.

Porno se pomalu stává otravným mechem na stromě jménem internet, do něhož zapouští svoje kořeny. To já na porno stránky nechodím, takže můj účet zkoušet nemusíte. Dobře, tak jednou mi tam nějaká naběhla, aniž bych o to stál:-) Nula od Nuly pojde je velice zdařilá černá komedie o dvou chlapících, kteří chtějí opustit peklo telefonní ústředny a tak začnou vydírat místního reverenda. Jenže, jak už to tak ve filmech chodí, nic nejde podle plánu a mrtvoly se kupí rychleji než v Total Recallu. Scénář je docela vynalézavý a nabízí spoustu morbidních situací, rozhovorů a navíc má pěkný závěr. David Schwimmer ukazuje, že umí zahrát i něco jiného než vztahového smolaře z Přátel a Simon Pegg je komediální jistota, takže se film honosí i dobrými hereckými výkony a příjemnou délkou. Nula od Nuly pojde je příjemná a svižná černá komedie ve stylu Mělkého hrobu, u které nemůžu udělat nic jiného, než ji doporučit.

Chcete znát kouzlo věčného mládí a krásy? Režisér Jaume Collet-Serra na něj přišel. Ten trik je ve své podstatě velice jednoduchý. Naložte se do vosku. Prostě si dopřejte lázeň v rozteklých svíčkách. Má to jeden drobnější háček. Nejspíš se pak nebudete moci pohybovat, ale vrásky už nebudou mít šanci. Originál neznám, takže nemám s čím porovnávat, ale nová verze Domu voskových figurín je další z řady tupých vyvražďovaček, kterých jsme již mohli vidět stovky. Film alespoň trochu povznáší celkem zajímavá vizuální stránka, ale atmosféra je ta tam, protože záporák je neskutečně nudný. To samé se dá říci o úmrtích, které nejsou moc vynalézavé a působí spíš komicky (ušmiknutý prst, loupání z vosku nebo smrt jedné, tupé blondýny, kterou nebudu jmenovat, aby se nejednalo o spoiler:-)), ale právě za to, že jsem se u snímku docela nasmál dávám jednu hvězdičku a další přidávám za krásky Elishu a Paris.

Lidé stráví spánkem až třetinu života (já možná i víc), což je docela dost, ale na druhou stranu je to nejlepší způsob, jak si dobít baterky. A tak musí být určitě nepříjemné trpět nespavostí. Převalovat se na posteli sem a tam. V noci bloudit prázdným městem, nebo vzít brigádu v místním supermarketu, kde se to podivnými lidmi, na kterých se asi také podepsal nedostatek spánku, hemží. Hned na úvod musím říct, že jsem od snímku který, už obalem láká na kozy, vůbec nic nečekal a možná právě proto jsem toho tolik dostal. Tohle zamyšlení se nad časem a krásou ženského těla mi naprosto sedlo do nálady i vkusu a tak jsem se skvěle bavil u krásného scénáře. Nechal se dojímat skvělými záběry při efektním zastavování času, protože tenhle snímek je skvělý jak po technické stránce tak po té vypravěčské, kdy má vtip, skvělou romantickou linku a hlavně má co říct. Atmosférou mi to trošičku připomínalo Nauku o snech. Filmu, který mě naplnil energií a optimismem, nemůžu dát jiné hodnocení a až budu jednou mít hodně špatnou náladu, tak už vím po jakém filmu sáhnout. ,,Nechceš zajít do mýho pokoje? Dáme si popcorn a sex."- ,,Ne." -,,Co? Ty nemáš ráda popcorn?"

Hned od začátku vykresluje David Cronnenburg idylické městečko, kde žije naprosto spořádaná rodina a úvod kdy všichni přiběhnou uklidňovat vyděšenou dcerku je velice laciný a skoro se mi z něj dělalo špatně, ale to všechno má svoje opodstatnění v prokreslování psychologie postav a jejich jednání. K tomu slouží například i milostné scény, kdy ta první je jemná a hravá a ta druhá po útoku gangsterů, kteří jsou tak drsní, že se nebojí ani šestiletou holčičku střelit do ksichtu, je živočišná až agresivní. To samé platí o chování Mortensenova syna. Celé to na mě působilo, jako by snímek chtěl být studií násilí a fascinace jím, ale na to podle mého nemá. Přesto funguje jako sonda do života jedné rodinky, o které se nedá zrovna říct, že by se jí násilí vyhýbalo. K tomu má film dobré herecké výkony, solidní hudbu a docela umírněného Cronenburga, takže dávám za čtyři, i když mi přijde, že si film hraje na něco, čím není.

Šedá zóna obytných domů. Stesk po rozpadlém přátelství. Temný stín minulosti. To všechno Temná řeka obsahuje, aby vykreslila tíživou atmosféru, která je obestřená kolem hlavních hrdinů. Film má sice hloubku, ale chtělo by to lepší scénář. Protože ten, který Tajemná řeka dostala vás celou dobu navádí k tomu, aby jste podezřívali jedinou postavu. Nevím jestli je to mnou, ale když se mě film snaží celou dobu tahat za ručičku k jedinému řešení, tak v tom většinou čichám pěknou čertovinu a očekávám jiné zakončení a to u Tajemné řeky platilo dvojnásob. Navíc je vyústění případu docela laciné, ale alespoň to vede k závěru, který je katarzní, jak pro diváka tak pro postavy. Největší štěstí pro film je povedený výběr herců, kteří předvádějí dobrý výkon. Jmenovitě se jedná hlavně o Seana Penna a Tima Robbinse. Ale nemůžu si pomoc. Tohle stačí na slušné 3*

Někteří lidé jako třeba já mají hlavu jen na to, aby jim nepršelo do krku. Některé lidi jejich hlava živí a tim teď nemyslím přijímání potravy, ale vynalézání, přemýšlení a takové ty další věci, které já neznám. No a někteří lidé (jestli se jim tak dá říkat) hlavy sbírají. Ospalá díra je pohádkový horor, který sice neobsahuje snad jedinou lekací scénu ,ale místo toho kolem vás spřádá mrazivou atmosférou, kdy je Burtonův rukopis cítit na každém kroku a to hlavně na vizuální stránce, která je tentokrát trochu chudší na barvy, ale o to více vynalézavější. K atmosféře přispívá skvělá hudba Dannyho Elfmana který se opět předvedl jako veliký frajer a rozhodně ještě musím pochválit dobře zvolené a skvěle hrající herecké obsazení. Johnny Depp a jeho detektiv, který se půlku filmu tváří, že vůbec neví co dělá, je naprosto okouzlující. Škoda jen, že Christopher Lee a Martin Landau nedostali více prostoru

Hláškomat (vhoď miliony, vypadnou hlášky) Shane Black se po delší odmlce vrací a premiérově usedá na režisérské křeslo. Shane si pro svůj režisérský debut napsal to, co mu jde nejlépe. Tedy buddy movie plnou skvělých hlášek. Jeho hrdinové tentokrát nejsou zlý a ještě horší policajt, ale buzík a zlodějíček z New Yorku. Oba řeší velice zamotaný případ, takže hrozí, že to člověk všechno na poprvé nepobere, ale Kiss Kiss Bang Bang rozhodně stojí za druhé zhlédnutí, protože je to film plný humoru, akce je tu sice poskromnu, ale když už tak stojí za to a navíc Black přihodil příjemné narační hrátky s vypravěčem. Je to tak za 4*, ale já mám slabost jak pro Blacka, tak pro Kilmera s Downeyem. A Michelle Monaghan je i s tim pavoučkem k sežrání, takže za 5*. Start vyšel Blackovi na jedničku. Už teď se těším, co vymyslí příště.