Vitason

David Cronenberg opustil ,,obyčejné" lidi z Dějin násilí a vydal se do multikulturního Londýna, aby konfrontoval až naivně jednající zdravotní sestřičku s otrlými gangstery ze Sibiře a opět ve skvěle vybroušeném režijním stylu, kdy se Cronenberg opět nebojí (no jako by se někdy bál) ukazovat explicitní násilí, kdy třeba taková scéna v sauně stojí opravdu za to. Tady by asi stálo za zmínku, že si zde Mortensenův penis (né že bych ho musel vidět) nehraje na schovávanou jako ten Beowulfův, což dodává scéně na realističnosti. K výbornému výkonu Cronenberga se přidali všichni herci a podali skvělé výkony, ze kterých nejvíce vyniká Vincent Cassel a obnažený Viggo Mortensen. Jenže skvělému filmovému zážitku láme prsty jednoduchá zápletka, která je rozvíjena předvídatelnými zvraty. Východní přísliby jsou technicky a herecky skvěle odvedené řemeslo, kterému chybí lepší příběh, ale i přesto se mi líbily víc než Dějiny násilí. Přesto oběma filmům dávám stejné hodnocení.

,,Neptejte se, co může váš domov důchodců udělat pro vás, ale co můžete udělat vy pro něj." Zvláštní lidé, tihle důchodci. Celý den se jen tak povalují a přemýšlejí nad tím, jak jim život utekl mezi prsty. A tak jsou rádi za každé rozptýlení v jejich fádním životě. Ať už je to pohled pod sukni mladé dívky, nebo vraždící mumie z dovozu. Bubba Ho-Tep je šílená komedie, kde si Bruce Campbell vysloveně vychutnává Elvise v důchodovém věku, který trousí jednu hlášku za druhou a po boku černošského JFK si to rozdává s egyptskou mumií v temných uličkách domova důchodců, které mi nejvíce připomínaly motel z Bartona Finka. Film má příjemnou hudbu, triky a dobré herecké obsazení v čele s již zmiňovaným Campbellem. Jenže filmu vykopává hrob pomalé tempo, které se společně se slabší kadencí vtipů vleče stejně jako život ve zmiňovaném domečku. Takže mi z toho nakonec vychází slušný průměr. ,,Nikdy neser krále." Btw. Stáří působí ve filmu jako větší zlo než nemrtvá reklama na obvazy.

,,Neber stopaře, neber stopaře, nebo z toho umřeš." Jenže, co dělat, když jede napříč celou Amerikou a balancujete na hranici vědomí a spánku, tak doufáte, že vás záhadný cizinec alespoň rozesměje. Jenže co když se vás snaží rozesmát od ucha k uchu, ale nožem? Stopař je technicky poctivý thriller, který má slušnou kameru, povedenou akci (samozřejmě nechybí největší klasika té doby: útok na policejní stanici) a hezkou výpravu, ale chybí mu pořádný scénář. Scénárista zřejmě chtěl z lidí dělat blbce a tak spíchl horkou jehlou příběh, který vám vůbec neřekne proč se tak děje a někdy ani jak. Dialogy jsou docela hloupé, jednání některých postav mi bylo také někdy záhadou a hlavně film několikrát naznačí, že se na závěr dozvíme motiv, jenže pak před vámi běží závěrečné titulky a kde nic tu nic. Navíc se Rutger Hauer, který je na roli správně charismatický, ale svým výkonem mě nějak zvlášť neohromil, zjevuje všude jako Deus Ex Machina, což v podání příběhu vyznívá trochu jako supermanská práce. Za pochvalu rozhodně stojí C. T. Howell, který se svém role zhostil opravdu dobře. Takže ve finále za 3*.

Tam za vodou v rákosí na malém ostrůvku zvaném Nový Zéland žije prapodivný pán kulatých tvarů, který má ještě prapodivnější smysl pro humor. A nebojím se říct, že jeho smysl pro humor je extrémně zvrácený. Protože Braindead je zvrhlý, nechutný, odporný film, ale na druhou stranu je proklatě zábavný. Kde jinde jste mohli vidět nemrtvého kněze souložit s mrtvou zdravotní sestřičkou, aby pak studená slečna během jednoho dne porodila, kde jinde jste mohli vidět, jak chlapík boxuje mimino do ksichtu? Odpověď je jasná: nikde. Kromě hromady gore efektů, hektolitrů krve a černého humoru se film může pochlubit rychlým střihem, který podporuje atmosféru a podmanivou kameru, která velice ráda nahlíží na dění ze zvláštních úhlů. Pochválit ještě musím ústřední herecké duo. Pokud máte silný žaludek (u pudinkové scény mi bylo fakt blbě) a smysl pro šílený humor, tak je Braindead jasná volba.

Bavit lidi a zabíjet je si může být někdy dost podobné. Třeba vtipy Petra Novotného mívají často vražedný potencionál. Confessions of a Dangerous Mind je první film z pera ,,geniálního" Charlieho Kauffmana, který přišel se mnou do styku. Musím říct, že ze začátku mě Coenovsky laděný scénář plný černého humoru opravdu chytil, ale postupně mu začal docházet dech, protože se utápěl v šílených nápadech. Takže nejsilnější složkou filmu pro mě je skvělá režie George Clooneyeho (ano některé triky, už jsem viděl jinde, ale co je na tom), která si skvěle hraje s kamerou a střihem, kdy postavy přecházejí z jednoho pokoje do druhého a objeví se na úplně jiném místě. Takhle výbornou kameru, která vytváří parádní jízdy, jsem opravdu dlouho neviděl. Ale to všechno by bylo samoúčelné, kdyby film neměl skvělé herce (Barrymore, Roberts, Hauer a samotný pan režisér) a nad všemi těmito jmény se tyčí vynikající Sam Rockwell, který si svého televizního zabijáka vysloveně vychutnává. K tomu má film zajímavá camea, kdy se ale takový Pitt a Damon dají opravdu promrknout. Confessions of a Dangerous Mind nám ukázal, že Clooney není jen skvělý herec, ale i skvělý režisér a já se díky tomuto snímku určitě brzo mrknu na Dobrou noc a hodně štěstí.

,,You dont have to do it." Je to již jedenáct let, co roztál led z Farga a nyní nám bratři Coenové servírují další drsný příběh o kufru plném peněz tentokrát podle geniální předlohy Cormaca McCarthyho a hned na úvod musím předeslat, že se ve své podstatě jedná o docela otrockou adaptaci, kdy Coenové do filmu nic víc ze sebe nepřidali. Je jen na vás jestli to bude považovat za plus nebo mínus. Já osobně zůstávám někde napůl cesty, protože McCarthyho kniha mě odzbrojila stejně tvrdě, jako Anton jedná se svými obětmi, ale na druhou stranu jsem veliký fanoušek povedených brášků. Příběh se tedy od originálu prakticky neliší. Byla jen vyškrtnuta jedna přestřelka, pár dialogů bylo zkráceno (škoda že právě Chigurh vs. Wells) a zbytek jsou jen detaily. A možná je to trochu škoda, protože právě proto film občas ztrácí tempo. Ovšem v momentech, kdy se něco děje, je atmosféra tak hustá jako Bardemova kštice a to dusno vám nedovolí vydechnout. Technicky se Coeni také dokázali skvěle přiblížit předloze. Protože McCarthy neztrácí čas popisem krajiny, nenahlíží svým postavám do hlav a myšlenek, jen prostým až hrubým jazykem popisuje nejnutnější dění a této strohosti se Coeni dokázali skvěle přiblížit tím, že úplně vypustili hudbu a k tomu přihodili úspornou kameru, kterou se jim povedlo natočit parádní akční scény. Myslím, že hned jednu s prvních, kdy si to Lleywelyn rozdává se psem si budu pamatovat hodně dlouho. Ono těch pamětihodných scén je tu hned několik a některé z nich se určitě zapíšou do zlatého fondu kinematografie. Stejně jako výkon Javiera Bardema, který dokázal ztělesněného ďábla Antona Chigurha zahrát s okouzlujícím šarmem, respektem a k tomu se vám za celý film vůbec neokouká. A ještě možná lepší výkon podal Josh Brolin v roli sarkastického Lleywelyna Mosse, jehož chladnokrevné chování, kdy se okamžitě rozhoduje a vždy s chladnou hlavou, se moc neliší od toho Chigurhova. Nejmenší prostor tak zbyl na Tommy Lee Jones, kdy byly vypuštěny knižní proslovy jeho postavy , což je velice dobře, protože to byla jediná věc, která mi na knížce vadila. A vysloveně mě potěšil Woody Harrelson, kterého jsem si původně přál do hlavní role. No a co se týká toho tolik propíraného násilí. Tak je No Country for Old Men určitě násilnější než Fargo, ale zase knížka byla mnohem krvavější. Na závěr musím říct, že tenhle moderní western je skutečně parádní film, ale přece jen jsem trošičku zklamán, protože rtuť v mém očekávání-měru hrozila výbuchem a no prostě čekal jsem víc, i když asi je asi nesporný fakt, že jsem toho možná nemohl ani víc dostat. Takže zatím hodnotím za 4*. Uvidíme, co s tím udělá druhé zhlédnutí, které bude jistojistě brzy.

V rozmezí dvou let natočil Nicolas Cage tři výborné akčňáky. V porovnání se současnou aktivitou tohoto herce je to až skoro neuvěřitelné. Cestopisný film Con Air o partě vězňů, kteří si vyrazí na menší výlet, je velice silným členem této ,,trilogie", který já osobně řadím těsně za Skálu. Con Air je klasický, patetický blockbuster, který se může pochlubit výborným hereckým obsazením (Malkovich jako charismatický záporák vyhrožující plyšovému králíčkovi, Steve Buscemi jako masový vrah, kterého si ihned zamilujete a i Cage svýma smutnýma očkama sem dobře zapadá). Navíc má film dobrou hudbu a režisér se vysloveně vyžívá v tom, že dokáže kreslit krásné záběry. (Co na tom, že v každém prostřihu má nebe úplně jinou barvu?) A největší pochvalu si zaslouží skvěle natočená akce (scény na letišti v poušti nemají chybu. V Las Vegas už je to trošku horší). Con Air není sice tak správně patetický jako Skála, ale na druhou stranu je vtipnější a po technické a akční stránce se jí vyrovná.

Ještě než začal Neo tancovat před rojem letících kulek, které ve zpomaleném záběru hezky plachtily vzduchem a také dříve než začal Edward Norton svůj fuckovací proslov do zrcadla ve 25. hodině, tu byl Kuffs, který oboje obsahuje a přesto mu ke stylovosti dost schází. Svobodomyslný hrdina, kterého si s chutí zahrál mladý Christian Slater, má kromě nic nedělání velice zvláštní hobby: pořád mluví do kamery. Některé proslovy jsou vtipné některé méně. Film se ještě může pochlubit mladou Millou Jovovich, která je tu vysloveně jen kvůli hezké tvářičce. Kuffs má také zajímavý hudební motiv, ale jeho problémem je, že se pořád opakuje a k dramatickým scénám se vůbec nehodí. Kuffs je velice průměrná krimi komedie se zabijákem, který má takový vkus na oblečení, že by udělal lépe, kdyby chodil nahý, které víc jak 2* nemůžu dát.

Zastírací manévr je stejně starý jako lidstvo samo a každý ho snad alespoň jednou použil. Když jsem například přišel jako malý školáček s poznámkou domů, že jsem zase něco provedl, tak jsem první mamince řekl, že jí to sluší, nebo se snažil odvést řeč jinam. A teď si představte, že by někdo rozjel válku, aby tak odpoutal pozornost. Co když třeba Napoleon a Hitler vytáhli na válečná tažení, aby odvedli řeč od svých malých penisů a místní slečny se tak musely bát o své drahé místo toho, aby se jim posmívaly :-) Vrtěti psem je velice inteligentní komedie, které nechybí kritický pohled, švih ani vtip. K tomu se De Niro i Hoffman se svým ,,To nic není." své role vychutnali a ani herci jako William H. Macy a Woody Harrelson se na relativně malém prostoru nenechali zahanbit. Tento snímek ukazuje, jak s námi média dokážou manipulovat a rozhodně ho doporučuji všem, kteří všemu v televizi slepě důvěřují. ,,Je to pravda. Bylo to v televizi."

Mohlo by to být fajn stát se animákem. Z každé rány do hlavy byste vyšli s dočasnou zmateností a nějakými těmi hvězdičkami, které by vám jako bonus zatančily kolem hlavy, ale na druhou stranu by déšť vašim barvičkám zrovna neprospěl a nebo by vás mohl někdo vygumovat. Tak teď babo raď… Technický inovátor Robert Zemeckis si se svým kamarádem Steven Spielbergem ukousli veliké sousto, když chtěli propojit animovaný svět s tim hraným v době, kdy byla ještě počítačová technologie v plenkách a cucala elektronické mléko a povedlo se jim to náramně. Zvlášť když si uvědomím fakt, že je Králík Rodger stejně starý jako já a čas se na něm vůbec nepodepsal, tak se mi to zdá skoro neuvěřitelné. Obrovskou výhodou tohoto snímku je, že nevsadil všechny karty jen na technickou stránku a tak se nám dostalo i dobrého příběhu, který míchá klasické animované grotesky s noirovou detektivkou, kde nechybí detektiv, který chodí spát jedině s Jackem Danielsem a femme fatale, jejíž křivky ale nekreslil šéf nahoře nýbrž šikovný animátor. A k tomu všemu má film úžasného Boba Hoskinse, který se dokázal přizpůsobit nové technologii a vyzkoušel si reagovat na neexistující figurky jak v reálném prostředí tak v prázdném prostoru (scény v Kreslounově). Také mě potěšil šílený Christopher Lloyd. ,,Mam chuť jako padesátiletej a pindíka jako tříletej."