Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Akčný
  • Dráma
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenzie (3 625)

plagát

Blood (2022) 

Většina z nás sála v dětství maminčino mateřské mléko. A leckteří později občas pili mamince i krev. Tedy obrazně. Ale tenhle film vypráví o pití maminčiny krve doslova. A nejen její. A nejen o tom. A co myslíte - zasviní rejža závěr tohohle povedeného fláku nějakým mrzkým happyendem? Nechte se překvapit. Já jsem tedy překvapený víc než příjemně. Po návratu z dovolené jsem totiž hrábnul po prvním novém horroru, který mi přišel pod ruku, i když jsem už předem frflal, že to určitě bude "zase nějakej šablonovitej bejbyhorror". No a světe div se, tohle je překvapivě ten nejlepší "bejbyhorror" za posledních... hodně měsíců. Neradostný, temný, s dobrým hereckým výkonem matky, Owena (občas digitálně vytuněného) a hlavně nezdravě vyhlížející paní Osgoodové. A zdejší hodnocení je opět úplně mimo mísu.

plagát

Třináct životů (2022) 

Silný příběh, dle rychlého pátrání na netu nijak zásadně scénáristicky "nevylepšený", tzn. nezprasený. Věrohodné realistické zpracování, výborně zachycená celková atmosféra události, nejenom v samotné jeskyni a při ponorech, ale i v jejím okolí na povrchu. Jen mě trochu mrzelo, že se režie víc nevěnovala členům uvízlé skupinky, zvlášť v prvních devíti dnech před jejich objevením, které by byly určitě zajímavé, ale ze kterých divák bohužel neuvidí ani vteřinu. Pro zajímavost po téhle záchranářské anabázi prý stoupla roční turistická návštěvnost jeskynního komplexu Tham Luang ze 40.000 na 1,3 milionu lidí. Naprosto chápu, být někdy v severním Thajsku, taky se tam určitě budu chtít podívat.

plagát

Niekto klope na dvere (2023) 

Po čase (respektive po Času) další páně Šajmalanův pokus o návrat do mojí pomyslné filmové první ligy. Který se ovšem opět tak úplně nepovedl. Jednak proto, že dva teplouše s podvodně osvojeným děckem nepovažuju za rodinu. Proč probůh tahle retardovaná rovina (už v knižní předloze)? Úlitba božstvu úchylnosti naší zdegenerované západní společnosti, nebo zdegenerované části obecenstva? A mimochodem příběhu by mnohem víc vyhovovala rodina normální, tedy s matkou, otcem (pardon všem "pokrokářům" za ty ohavné šovinistické vulgarismy) a jejich vlastním potomkem. A druhak mě trochu zklamal závěr. U Šajmalana jsem zvyklý na nejrůznější finální zvraty, nebo aspoň na překvapivá odhalení, zatímco tentokrát se vlastně vůbec nic překvapivého nestalo, nepočítáme-li tedy pravdivost tvrzení čtyř "jezdců", což ovšem nebylo překvapení (a není ani spoiler), protože to naznačuje už úvodní anotace. Na druhou stranu mě hodně bavil neanderthálec Bautista předstírající jemnocitného učitele (i když bez těch jeho bezduchých komerčních kérek by byl důvěryhodnější) a přímo senzační výkon pak podala malá Kristen Cui.

plagát

Infinity Pool (2023) 

No jo, jablko starýho Cronenberga nepadlo daleko od stromu. Kromě něho jsem v tom občas viděl třeba i Lynche nebo Kafku a kdoví koho a co ještě, ale popravdě si příště radši na odreagování pustím nějaký polopatický lobotomizovaný béčko, pozérský filmy tohohle typu už mě totiž nějak přestaly bavit. Tváří se hrozně elitářsky a záhadně a rafinovaně a jinotajně, chlubí se psychedelickými scénami a rádoby intelektuálním nábojem, a přitom jejich pointa, poselství, respektive pocity/nálady/myšlenky, které se snaží v divákovi vyvolat, jsou už jen stokrát vymlácená sláma. Existenciální plytkost. A po Possessorovi docela zklamání. Příběh je v rámci žánru celkem fajn, nápad s dvojníky je fajn, ale strašně mě nebavila ta skupinka "perverzních hédonistických turistů", příšerní kašpaři. A mimochodem Mia Goth má teda zatraceně nepříjemnej hlas, husičkovitej, vulgární až primitivní, když nemluví, tak se mi líbí mnohem víc. A na role typu vamp nebo femme fatale by si měla ještě tak deset let počkat, dozrát na ně. Ale úvodní i závěrečný titulky jsou parádní, to jo.

plagát

Čarodějnice ze Zugarramurdi (2013) 

Z celé téhle crazy "komedie", u které jsem se ani jednou nejen nezasmál, ale ani nepousmál, mi v paměti zůstane jen neustálé bezobsažné mletí pantem všech zúčastněných, neustálé otravné hulákání jednoho na druhého, scénáristický galimatyáš a naprosto nezajímavý a nezáživný děj se smrtící stopáží. Měl jsem za to, že půjde ten typ horrorové parodie, jaký mám rád a baví mě, ale tohle fakt nebyl můj šálek. Dokoukáno až na několikátý pokus a jen s utrpením a sebezapřením, protože šlo o tip od jednoho místního spřízněného kolegy.

plagát

Rod Draka (2022) (seriál) 

Když překousnete blonďaté černochy a nějaké to teplajznické cicmání se, nejsou tyhle nové "Trůny" o nic horší než první. Ale ani o nic lepší. Takže stejně jako dřív - vynikající výprava, působivé exteriéry, místy dobrá (i slušně krvavá) akce, zajímaví málo známí/neznámí herci, no a do toho kopec dialogové vaty a dvorních pletich a intrik. Jen mě dost nepříjemně rozladila výměna představitelů několika hlavních rolí po pátém dílu, třeba princezna čubka Rhaenyra byla "za mlada" mnohem šmrncovnější. Takže mými favority zůstávají už jen temný albín Daemon a jeho starší sestřenka Rhaenys, Queen Who Never Was.

plagát

Little Dixie (2023) 

Čistokrevně béčková braková gangsterka, s tunou nesmyslů a nelogičností ve scénáři, s digitálními krvavými cákanci po výstřelech a s trapně volným řetězem na Grillově motorovce, kterou se chystá řezat hlavu guvernérovi. Ale zároveň je to ohromná hlína. Třeba když Grillo bez rozdílu kosí poliše, grázly i náhodný svědky jak na běžícím pásu a tváří se u toho tak nezaujatě a flegmaticky, jako kdyby v práci házel lopatou. Nebo jak se Grillo producíruje na veřejnosti s krví nasáklou brašnou, ve který má hlavu guvernéra. Nebo když si s ní povídá v autě. Nebo když hlavu v motelový koupelně balí ještě do igelitky, aby tak nebarvila. Nebo celá ta úchylácká WTF pasáž s psychopatem Cucem a se starým vrásčitým tranďákem, něco tak ujetýho se fakt jen tak nevidí. Popravdě bych tomu dal nejradši čtyři, ale zase když se podívám, jakým filmům obvykle dávám čtyři... Ale co bych nedal, ten biják je tak špatnej, až je vlastně dobrej. A tuze zábavnej, i když často nechtěně.

plagát

Los parecidos (2015) 

Tedy nápad je to skvělý, režijní styl neotřelý, mexické prostředí ušmudlané mexické čekárny věrohodné, ale sakra proč se všichni ti lidi museli měnit zrovna v tak ošklivého zarostlého opičáka? Jasně, asi to bylo nejjednodušší pro maskéry, tak proto. Ale sehnat herce s dlouhými vlasy snad problém být nemohl, tak proč tam nechali šaškovat toho údajného brýlatého studenta v tak příšerné paruce?! Tenhle detail mi sledování filmu otrávil natolik, že čtvrtou fakt dát nemůžu, navíc když ještě většina herců tak strašlivě přehrává. Ale psychárna to je opravdu nadprůměrně slušná.

plagát

Musa (2017) 

Tak pozor, tenhle film si zasluhuje SPOILER, protože dělat z diváka pitomce a snažit se mu namluvit, že ta nesympatická Rumunka, šeredná jako půlnoc sama, je jednou ze sedmi Mús a tím pádem dcerou samotného Dia, je nebetyčná drzost a smrtelný hřích proti estetice. Prý "ta, která vzbuzuje vášeň", no to určitě, leda žaludeční nevolnost. A ta nekonečně trapná a dementní zápletka s jejím synem, achich ouvej. A vůbec celá "músická" mytologie je totálně zprasená, ti španělští ptáci ji zprznili snad ještě víc, než by to dokázali ptáci hollywoodští. Celý štáb za trest svrhnout na věky do Tartaru. Ale circa první dvě třetiny jakž takž průměrné koukatelné béčko, i když po skvostných úvodních titulcích jsem si od něho stejně sliboval mnohem víc. Jediná zajímavá scéna byla nakonec ta s pojídající se Frankou, ale režie tenhle slibný motiv vůbec nevyužila.

plagát

Mayday (2023) 

Velký bílý macho muž s ještě větším černým macho mužem, za pomoci dalších tří velkých macho mužů (bílého, černého a žlutého), zachraňují bílé, černé i žluté pasažéry zříceného letadla, unesené odpornými žlutohnědými hajzlíky. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděl tak skvělý akčňák. Oldschoolový, mozkovýplachový, takřka bezchybný. A navíc ještě obohacený o vynikající složku katastrofickou, pasáž s nouzovým přistáním letadla je myslím lepší, než jakákoliv jiná pasáž o nouzovém přistání letadla, jakou jsem ve filmu dosud viděl. Vysoce nadprůměrná je pak i akční složka, zvlášť práce s palicí velkého černého macho muže se mi tuze líbila. Nebo když žlutý macho muž kosil žlutohnědé hajzlíky průbojnými střelami skrz auto, to jsem taky žral. A patos se drží na vcelku snesitelné úrovni, takže v návalu momentálního kvalitního diváckého uspokojení nemám problém zaokrouhlit nahoru. Jen by mě zajímalo, jak a kam se velký černý macho muž plánoval dostat z ostrova Jolo, ale to už by byla jiná pohádka.