JASON_X

Knihu jsem sice nečetl, ale podle filmu soudím, že patří k těm Agathiným slabším. Překombinovaný a přitom nudný děj, fádní zápletka, a naprosto nezajímavé a nerealistické postavy v čele se dvěma tak příšernými ženskými, že mi z nich naskakovaly pupínky ("maminka" a "poslankyně"). Kdyby Christie byla chlap, budu si myslet, že je misogyn. Moc nechápu, proč tvůrci po téhle předloze hrábli. A radši bych mého oblíbeného Ustinovova Poirota viděl v něčem záživnějším. Ale na druhou stranu film je zajímavý svými izraelskými lokacemi a i přes moje výhrady je to prostě stará dobrá klasická detektivka, jaké mám tolik rád. Takže dávám třetí za žánr, exteriéry a Ustinova.

Druhý Ustinovův Poirot už není zdaleka tolik povedený jako ten první, egyptský. Tedy nemyslím přímo jeho kreaci Poirota, která je samozřejmě opět znamenitá (až na tu barvu vlasů, o které jsem psal už minule). Ale film samotný je o třídu horší. Jednak kvůli poněkud slabší zápletce, druhak, a to hlavně, kvůli jeho většinou nesympatickým a vulgárním aktérům. Stýskalo se mi po aristokratické atmosféře egyptského parníku a uvítal bych, kdyby většinu postav nechala lady Christie ve své knize nějak bestiálně zamordovat. A sprostá, hollywoodská, nekonečně hnusná hudba mi na divácké rozkoši ještě ubrala. Po filmařské stránce je to sice výborně natočená a hezky vypravená detektivka, ale ani kvůli krásným baleárským exteriérům, ani kvůli skvělému Ustinovovi, ani kvůli charmantní Maggie Smith, ani kvůli zajímavé Jane Birkin (která oproti Death on the Nile dostala mnohem lepší roli), jí ani náhodou nemůžu dát víc než tři hvězdy. Mimochodem pachatele jsem nějak intuitivně uhádl už jako kluk základní školou povinný, na což jsem byl tenkrát samozřejmě náležitě hrdý.

Po Domu za vešanje můj druhý nejoblíbenější Kusturica, na kterého jsem kdysi bez flašky vína nechodíval, protože tenhle film je jedna dlouhá hudebně-obrazová extáze a s vínem chutná ještě lépe. Cikáni v něm jsou mi takhle na dálku opět více nebo méně sympatičtí, ale hlavně ta hudba... Ta hudba je naprosto skvostná. A navíc se u filmu leckterý prostší jedinec skvěle pobaví. Nevím jak vy, ale já se třeba při scéně, ve které se od hlavy k patě zahovněný Dadan otírá kdákající husou, několikrát smíchy málem připochcal.

Cikány v Kusturicových filmech mám docela rád, takhle z plátna, na dálku, nepřímo... A nebudu zapírat - tenhle film přímo miluju, co naplat, lásce se holt nedá poroučet. Když jsem ještě pil, chodil jsem na něj s flaškou vína v batůžku, abych si ještě intenzivněji vychutnal jeho tragikomický (tedy spíš tragický) děj a nádhernou hudbu. A skladba Ederlezi je dodnes pevně mezi mými Bregovićovými největšími srdcovkami. Nejkrásnější scény - cikánské oslavy svátku Ederlezi (srbský Džurdževdan) na řece, schválně naaranžovány do podoby nějakého svátku indického. Nebo Perhan vztekle a sebelítostivě chlastající, tančící, zpívající a cigárem se pálící po návratu do rodné osady. Nebo Perhan nesoucí v náručí mrtvou Azru... A samozřejmě Perhanova pomsta. Silný, syrový a magický film

Dokonalé zpracování dokonalé knižní předlohy, s dokonalou výpravou, dokonalými egyptskými exteriéry a dokonalým Ustinovovým Poirotem. Příběh z oněch starých dobrých časů, kdy ještě většina mohamedánů žila poslušně a krotce s obojkem bílého muže, nebo aspoň neškodně pásla stáda svých hubených koz v polopouštích Arabského poloostrova, na místě dnešních ropných polí... No nic. Dodnes si dobře pamatuju, jak jsem si při mém prvním sledování tohohle filmu (někdy ve dvanácti v ČST, ještě před čtením knihy), psal v jeho průběhu na papír žebříček podezřelých, a jak mě stará dáma Agatha kardinálně doběhla, protože pachateli byly nakonec osoby, které jsem měl po celou dobu na posledním a předposledním místě, a to navíc jen pro formu a pořádek, protože jsem je do mých hypotéz vůbec nezahrnoval. A pamatuju si taky, jak mě ohromil až ochromil moment vražedného výstřelu během rozhovoru v lodní kajutě, a ovšem i vypjatý závěr, na takovou přímočarou akčnost jsem nebyl v jejích detektivkách zvyklý. Bravo, lady Christie. Jediná malá výtka - Poirot je v knihách černovlasý a s černým knírem (který si v pokročilém věku dokonce potají přibarvuje), takže v tomhle ohledu Suchet nad Ustinovem v hodnověrnosti vede. Ale bonvivánský Ustinov má zase onen knír pravý, má nesrovnatelně lepší francouzský přízvuk a na rozdíl od Sucheta svého Poirota tolik přehnaně nekarikuje. Nejlepší filmové zpracování knížky A. Ch., které znám.

Plným právem pozapomenutý film, zahrabaný až u dna šuplíku s mými papírovými DVDčky. Mozkorvoucí slepenec několika parádních bojových scén s prvotřídní choreografií, a patetického přeslazeného kýče, snad ještě hnusnějšího než Forrest Gump. Moudrý pohádkový dědoušek Freeman s nesnesitelně shovívavým hlasem, a jeho orovnátkovaná, uhihňaná, zkrátka superroztomilá schovanka mi od začátku tak příšerně pili krev, že bych nejradši Dannymu už při jejich první společné večeři odepnul obojek abych viděl, jak obě tyhle pravdoláskařské kreatury rozmlátí na tatarák. Jenže milý Danny mi pil krev taky, tím že mluvil, chodil, a tvářil se jako tak superroztomilý a politováníhodný dement, že jsem si až říkal "k...a zlatý Forrest...". Ale pak zase občas přišly nějaké ty údery a kopance a člověk tak díky nim nemusí mít pocit, že se na tenhle akčně-limonádový hybrid díval úplně zbytečně... Hybrid zplozený kým jiným než žabožrouty, kteří jak známo ve slizkém sentimentu a afektované teatrálnosti dokážou hravě trumfnout své hollywoodské vzory.

Nejprve jsem samozřejmě několikrát viděl verzi z roku 1999 aniž bych tušil, že Payback měl původně vypadat takhle. A musím říct, že režisérská verze (tedy verze původního režiséra) se mi líbí o něco málo víc. Ubyl trapný, kvazimarlowovský hlas vypravěče, originální scéna v kuchyni s paní Porterovou má mnohem větší šťávu, a konec na nádraží s kápem Bronsonovou sice není tak sofistikovaný jako ten s kápem Bronsonem, jeho synem a jeho muži na zabití, zato je méně hollywoodský, vlastně je úplně nehollywoodský. Byl jsem nejvíc zvědavý na postavu Lucy Liu a těšil se na nějaké její případné (staro)nové scény, ale ta zůstala bohužel beze změn. Je zajímavé dát si oba filmy vzápětí po sobě a porovnat je (jako jsem to právě udělal já). Jen stejně jako minule - místo Gibsona bych si pro roli Portera uměl představit spoustu vhodnějších herců.

Payback (1999) je klasika, kterou jsem měl po léta bez výhrad rád, ovšem jen do té doby, než jsem se dozvěděl "jak to tenkrát s filmem vlastně bylo", že producenti vykopli prvního rejžu a přijmuli druhého rejžu a bla bla bla, podrobnosti si jistě najdete sami. Tedy rád jí mám pořád, tuhle klasiku, jen už ne tak bezvýhradně, hlavně po porovnání s DirCut verzí (2006). Ale je to pořád moje oblíbená krimi, ani ne tak kvůli Gibsonovi, na můj vkus chvílemi zbytečně šaškujícímu, jako kvůli ženskému triu Liu - Bello - Unger. Vlastně hlavně a především kvůli Lucy Liu v její životní a nepřekonané roli profesionální sadomasochistky, která se mi už po prvním zhlédnutí nesmazatelně vryla do paměti. Na tuhle geniální postavu nemá ani její čínskojaponská americká míšenka z Kill Bill!

Nekomerční, pomalé, mysteriózní scífko je můj oblíbený žánr, takže vcelku spokojenost. Jen kdyby pointa byla aspoň trochu dotaženější... Rád bych se třeba dozvěděl, jak se onen malý superman v lidské rodině vlastně ocitl. Jestli třeba sestoupením nějaké mimozemské obdoby ducha sťatého... totiž svatého, nebo únosem a následnou inseminací matky v UFO stanici na zemském orbitu, jak to známe třeba z X-Files, nebo... nebo? A taky nevím, proč na té naší Zemi vlastně byl, jestli omylem, nebo... nebo? Zkrátka nejsem z děje příliš moudrý, ale to může být dáno i tím, že jsem ospalý a nedovtipný. A nebo nepozorný, protože ve filmu odpovědi na tyhle otázky byly. Midnight Special se mi ovšem moc líbil a příjemně mě aspoň na chvíli teleportoval z mého osobního pekla zvaného "pracovní týden", takže nějaké bezvýznamné prkotiny, jako je třeba smysl jeho děje, vůbec nehodlám řešit. A hodně mě bavilo i hlavní herecké trio Edgerton, Shannon (oba dva mám víc a víc radši) a mateřská Kirsten Dunst (která se mi ovšem líbila mnohem víc jako upíří lolitka v Interview With The Vampire).

Fůze pana Hyda a Jacka Rozparovače je sice na jednu stranu nestvůrný, historii i literaturu prznící hybrid, na stranu druhou ovšem velezábavná záležitost a pro milce dekadence 19.století (a zároveň i praštěných filmů) lahůdka. Jenom nevím, proč tahle zběsilost nemá i škatulku "komedie", protože o klasický horror se opravdu nejedná. Perkinsova pitvorná a přehrávaná kreace pana Hyda má totiž podle mne k horroru hodně daleko, zvlášť když mi neodbytně připomínala o rok starší, a ještě o třídu lepší "takyhorror" Vampire's Kiss s geniálním mladým Cagem. Šmrncněte Stevensonův příběh trochu expresionismem a punkem, no a dostanete Edge of Sanity. A navíc u mě boduje i skutečnost, že Jekyllovu ženu hraje Glynis Barber, pamětníkům slovenských dabingů v ČST dobře známá jako Makepeacová od Dempseyho.