JASON_X

Po třetím dílu Underworldu musí být snad už každému nad Slunce jasné, že tvůrci série nepokrytě straní vlkodlakům na úkor upírů, což mě hodně zarmucuje. Upíři jsou totiž krásní, temní, chladní, vznešení, zatímco lykani jsou tupá smrdutá chlupatá zvířata. Z toho je taky znát, že místem vzniku 'underworldů' je plebejská Amerika a ne stará dobrá Evropa. Navíc vlkodlaci jsou asi všichni gayové, protože mezi nimi vůbec nejsou ženské. No nic, dost žertů a teď už vážně, tedy k filmu: Stručně a výstižně - sterilní, klišoidní, šablonovitý hollywoodský hnůj s mizernými levnými triky. Idiotský příběh o povstání utlačovaných ubohých otroků - lykanů zkřížený s idiotským příběhem o zakázané lásce zoofilky Julie Upírové a zvířete Romea Vlkodlaka, se snad musel zrodit v mozku nějakého vylízaného senilního dementa. Je to celé tak trapné a nudné, až mě to fyzicky bolí. Bolí dvojnásob, protože tenhle hnusný potrat částečně zařízl i předchozí dva díly. Díky svému retardovanému obsahu klesá film na mé stupnici k její samotné spodní hranici, ačkoliv se všemožně snaží být hustoatmosférickým a vizuálně pohledným. Hvězda za celkovou atmosféru a za nějaké ty vizuálně hezké scény, zbytek je ryzí odpad!

Moje okouzlení prvním dílem ságy částečně vyprchalo, a tak jsem už napoprvé na jeho pokračování objektivně spatřoval nejrůznější mouchy... Upíři, kteří z morálních důvodů nepijí lidskou krev (tedy aspoň ne "živou" krev), stojí za houby a jsou dobří leda tak pro malé caparty, nebo pro svíčkové baby. Ale vzájemně se vyssávají o sto šest, hm, pitomost... Pan Korvín senior, údajný "Nejstarší Nesmrtelný", který po dlouhá staletí jako kapitán Nemo brázdí se svou oddanou posádkou mezinárodní vody Underworldu, vypadá ze všeho nejvíc jako penzionovaný učitel dívčích prací. Velký upír Marcus pak zase připomíná jakýsi nepovedený experiment zešílevšího doktora Moreaua, a namísto toho, aby po nocích vycucával panny a malé děti, jak se na upíra sluší a patří, chlemtá radši krev kobylám. Neustálé zamilované pohledy, hubičkování a kopulování Smrtonošky s Hybridem mi, stylově řečeno, pilo krev; tyhle lyrické vložky si laskavě páni tvůrci nechejte na nějaké přiblblé romanťáky. A filmový příběh už mi nepřijde rozkošně béčkový, nýbrž béčkově stupidní, přemýšlet u něho důrazně nedoporučuju... Ale potěšilo mě třeba, že na začátku filmu dostala aspoň trochu prostoru zajímavá Amelia, která chudák v jedničce nestačila ani promluvit, jen párkrát hodila svýma krásnýma upíříma očima, a už bylo po ní. A pobavil mě Pražský hrad na břehu Dunaje naproti budapešťskému Parlamentu, příjemně halucinační obrázek. Takže tolik asi k druhému Underworldu... Jo - ještě jsem vlastně zapomněl napsat, že se mi to samozřejmě i přes všechnu mou kritiku moc líbilo, to je snad jasná věc.

Cože?! Už tady opruzuju rok a půl a ještě jsem neokomentoval Underworld?! Tak tedy - tohle je přesně ten druh filmu, u kterého se jako tupé infantilní hovado nechám okouzlit a oblbnout lacině líbivou estetickou stránkou, bez zábran si při něm ukájím svou odvěkou fascinaci vampyrismem, nostalgicky vzpomínám na hudbu všelijakých novoromantických, gothických a punkových kapel z časů mého dospívání, mlsně se olizuju nad Kate Beckinsale v černé kůži a latexu a bez váhání pětím, v očích skelný pohled, kundaliní šakti mocně tryská z múládháry vzhůru k sahasráře a můj totálně vypláchnutý mozek spokojeně přede v hladině alfa.

Bohužel už kdysi dávno napoprvé zklamání a ani po letech tomu není jinak. S takovou výpravou a s takovými herci se mohl natočit mnohem plnokrevnější western, než tahle zvětralá limonáda o charakterních šlapkách a zmoudřelých pistolnících, věčná škoda a trestuhodně zmrvená šance, protože Eastwood ani Hackman už neomládnou. Jednak mě na Unforgiven nebaví příběh, který jako kdyby se vylíhl v mozku nějaké praštěné sufražetky a zároveň zapálené členky abstinentního hnutí. Zkrátka komerční úlitba módnímu salónnímu humanismu a genderové i rasové rovnoprávnosti (jeden ze tří zabijáků musí být pochopitelně oduševnělý černoch, který ještě navíc žije s Indiánkou...) No a druhak sledovat chudáka starýho dobrýho Clinťáka, kterak hraje skoro celý film vyměklýho roztřesenýho páprdu, to je fakt utrpení, jako kdyby se snažil "vylepšit" si na stará kolena svou reputaci, polidštit se, nebo co... hnus. Pámbu zaplať za poslední půlhodinu, ve které zase konečně našel svoje koule a hlavně zaplať za Gena, který je měl naštěstí celou dobu pevně usazený v kalhotách. A vzhledem k tomu, že k téhle směšné frašce zní ještě jako naschvál hnusná poblijónská cajdákovitá hudba, třetí hvězdu můžu dát leda tak za samotný závěr, který je výborný. Ale jinak mě tenhle středoproudový, patetický, líbivý film, vyrobený stařecky sentimentálním Clinťákem pro senilní oscarovou komisi, nebaví a nebaví.

Předně - nejedná se o žádný prequel, ale o samostatný film, jehož tvůrci si pouze vypůjčili vlkodlačí ségry z předchozích dvou filmů Ginger Snaps a teleportovali je do minulosti, konkrétně do Kanady 19.století. Tamní Indoši si tam po staletí v souladu s přírodou vegetili, tradičně si navzájem rozbíjeli hlavy válečnými kyji, lovili Eskymáky a tropili jiné podobné vylomeniny, ale co čert nechtěl, bílá chátra z Evropy mezi ně zatáhla nejenom neštovice a syfla, ale i lykantropii. Avšak podle jednoho starého proroctví jedné staré indiánské vědmy se jednoho dne na scéně objeví dvě bílé pipiny a ty si s infekcí hravě poradí. No ale věřte bělochům, že jo, zvlášť když jsou to ženské... Scénář je tentokrát hodně slabý a temná atmoška prvních dvou dílů je fuč, i když pro jejich fanouška je film určitě zajímavý. No ale popravdě už se mi kapánek zajídalo to neustálé omílání dilemat jestli se tedy přeměnit a nebo ne a jestli jedna ségra bude riskovat kejhák pro druhou nebo ne a tak podobně... Nevím co ty baby furt jako řeší - já bejt nakaženej, tak si to budu užívat, rychle bych se přeměnil a zuřivě zadávil, roztrhal a sežral všechny okolo, to by byl panečku biják. No ale po večeři před spaním se to dá dvakrát třikrát vidět, s nějakým tím delším časovým odstupem...

Báječně pokleslá zábava pro dlouhé večery, líbí se mi to stejně jako první díl. Ruku na srdce - je to hrozná ptákovina a vnitřně rozpolcená měnící se Brigitte je na konci už vyloženě k smíchu, ale na druhou stranu je ta ptákovina svým způsobem hrozně zábavná. Prostě si podobné filmy k smrti rád pouštím a baví mě. A navíc v porovnání s podobnými "teenagerskými" horrůrky má tahle série takovou příjemně vážnou atmosféru... Emily Perkins je skvělá a role jí sedne, její rašplování zubů i střihání ušisek je fajn, ale nejlepší postavou filmu je určitě ošklivá odbarvená trpaslice Ghost s rovnátky, se zálibou v comicsech a s notně narušenou psýchou. (A moc mě pobavila Polly Ester, respektive to její úžasně šílené jméno...)

Tak takhle si představuju správný film pro teenagery - dekadence, morbidita, cynismus, oplzlé žerty, zvrácenosti, bizarnosti, nechutnosti, krev, vnitřnosti, popcornové nadpřirozeno, a to vše zjemnělé odlehčeným žánrem horrorové komedie ze středoškolského prostředí. Bravo. Závěr filmu je sice trochu utahaný a nenápaditý, ale nutno ocenit absenci happyendu a těžkomyslný konec podbarvený příjemnou melancholickou hudbou.

Nerozumím, nechápu... Tahle oldschoolová "elvisovská" pecka v modrých číslech?! Viděl jsem ji už několikrát a vždycky mi sedne jak prdel na hrnec. Alfou i omegou filmu je nadupaný, skvostně béčkový scénář, který jako by v návalu inspiračního přetlaku vyejakuloval mladý nadržený Tarantino. A taky ústřední dvojice Russell - Costner je excelentní. Kotlety jako hokejky, šmrncovní vohoz, chlapácký hlášky... Hlavně Costnerův Murphy, psychopatický syn samotného Krále, je fantastická postava... "Jsem rád, že se nevzdal..." Chtěl jsem dát čtyři, protože nějaké ty mouchy bych na filmu přece jen našel (třeba nepřesvědčivou C. Cox, nebo jistého raperského opičáka), ale závěrečný Elvisův song "Such a Night" od Russella s Costnerovým "Dances with Guns", mě (jako vždycky) dostal do povznesené až euforické nálady.

Brilantní černočerná komedie z arizonského bohem zapomenutého zapadákova, ve kterém nelítostné Slunce tamním křupanům vypaluje mozky z hlav a jedinou nadějí na únik je skok ze skály, nebo uchlastání se. Je jasné, že městský týpek, který nešťastnou náhodou do téhle díry zabloudí, je předurčený k tomu stát se obětí místního všeobecného šílenství... U Turn se mi nejvíc líbí pro svůj nezaměnitelný Stoneův režisérský rukopis, který je patrný už od úvodních titulků. Pak samozřejmě boduje silná herecká sestava, z níž mě nejvíc dostává nerozpoznatelný B. B. Thornton v roli toho nejlepšího vypatlaného vidláka, jakého jsem kdy viděl (výborná je třeba scéna s hodinkami). Kdysi dávno jsem docela žral i seňoritu Lopezovou (i když je na první pohled bezduchá a navíc neumí hrát), ale to jsem ještě netušil, že se jednoho dne nesmazatelně zapíše do mého análu tím, že si nechá pojistit svoji prdel. Tím se mi tahle vylízaná cigoška definitivně zprotivila po celý zbytek svého bídného života... A propos - zaregistrovali jste někdo Liv Tyler? Já bez titulků ne.

(možná trochu spoiler) Vizuálně krásný, "artový", lehoulince erotický soft thriller, prvoplánově erotický minimálně, ale zato napěchovaný dusnou atmosférou smyslnosti a doutnajícího chtíče, zobrazující tři kapitoly z dětství, dospívání a dospělosti francouzské dámičky z vyšších vrstev. Hned první kapitola s šílenou tetičkou a mrtvým dědečkem, laděná jemně do horrorova, se hodně povedla, ale asi ještě víc se mi líbila ta druhá, scénáristicky bravurní, s leitmotivem dívčiny probouzející se sexuality konfrontované s žárlivostí její odkvétající matky; pochybuju, že by se tenhle námět dal zpracovat nějak výrazně lépe. Třetí část začíná skvostnou jízdou taxíkem a končí opět v domě ženina dětství, ve kterém se jí začnou vracet staré obavy, fantazie a naplno propukne její schizofrenie... I jako vzpomínka na sedmdesátá filmová léta je Amer hodně přesvědčivý - nejen že k němu hraje perfektně zvolená dobová hudba, ale už úvodní titulky mě nadchly a vyvolaly mi všelijaké myšlenkové asociace na staré francouzské nebo italské filmy. Učebnicový příklad filmu, ve kterém jsou obrazy tak výmluvné, že dialogy téměř nejsou potřeba. Skvělá režisérská práce.