JASON_X

Hranice mezi šedým průměrem a nadprůměrně záživným bijákem může být docela tenká. A co by pomohlo tomuhle filmu, aby z (pod)průměru poskočil nahoru? Pár drobností: 1)Jiní herci. Snad ani jedna postava ve filmu mi nebyla sympatická. Protivně přehrávající šeredná matka, pařezovitě-balvanovitý otec, nevěrohodný kluk, teta, strejda, matka spolužačky... všichni špatně. 2)Nebát se přitlačit na pilu. Buddhova noho jaké rozkošné brutalitky a extremismy se mohly dostat do scénáře, věčná škoda. Máme tu mutujícího mimozemského Kazisvěta a dočkáme se jen propíchnutého očička a utržené čelisti. V závěru se sice blýskne na lepší časy (mámí & dédý), ale je pozdě, příliš pozdě. Nevyužitá šance, s potenciálně tak skvělým námětem. Snad bude případná dvojka lepší.

Leitmotiv je slabý, tuctový - v omšelém venkovském sirotčinci (připomínajícím spíš cvokhaus) straší mrtvé děti, jak originální. Děj je místy málo srozumitelný, a to kvůli těžkopádnému scénáři a podivným střihům. Ale na druhou stranu film je zároveň stylově vypravený, pohledný a příjemně pochmurný. Tempo je pomalé a zádumčivé spíš než horrorově akční, protože je to film evropský. Proto naprosto nechápu, proč se v něm mluví anglicky, když je to film francouzský, odehrávající se ve Francii, Francouzem režírovaný a s francouzskými herci. To je přece v naprosto nelogickým rozporu s onou pověstnou háklivostí a žárlivou pýchou žabožroutů na tu jejich slizkou huhňavou hatmatilku. Hodně se mi líbila postava bláznivé Judith. Namyšlená fajnovka Anna nevzbuzovala příliš mých sympatií, ovšem po rozuzlení jsem ji vzal na milost a její závěrečný záběr je morbidně krásný. Nebýt té křečovité angličtiny, uvažoval bych asi o čtvrté hvězdě za estetický vizuál a temnou, místy až psychedelickou atmosféru.

Chudák Besson, musel už snad zesenilnět, jinak si tuhle jeho ohavnou slátaninu neumím vysvětlit. Vykrást svou vlastní skvělou Nikitu a přetvořit ji v takovýhle líbivý a komerční (a na konci už nehorázně přeslazený ba přímo parodický) blábol o zákulisním boji zkarikovaných KGB a CIA, je pro mě naprosto nepochopitelný čin. V porovnání s tímhle fraškovitým výpotkem ční o několik tříd výš i žánrově příbuzný seriál Alias, ve kterém excelovala nechtěně legrační tajná dvojitá agentka/mistryně převleků Jennifer Garner a u kterého jsem se kdysi pobaveně ušklíbal. Sakra vždyť ta trojitá nebo kolikátá agentka/ruská buchta nebyla na rozdíl od Jennifer ani příliš hezká, aspoň z profilu, i když vyloženě špatně nehrála. A za těch několik minut vcelku solidní akce dám i druhou, ať nežeru. A šup s tím hned do koše a rychle zapomenout (což by neměl být problém).

Cože? Já ještě neohodnotil tenhle seriál? Tak hodnotím. Tedy aby bylo jasno - seriály fakt nemusím. Většinou je přímo nesnáším, protože nesnáším i zdlouhavost a rozvláčnost. Ale v devadesátkách jsem pracoval několik let ve špitále, konkrétně na operáku a na ARO, a považuju to za hodně významnou kapitolu mýho života. Takže když se nějaký čas na to objevil na televizních obrazovkách tenhle (dabovaný) seriál, a já tehdy ještě čuměl na bednu, docela jsem ho žral, respektive ty jeho pohotovostně akční scény, ta telenovelická vata mezi nimi mě tolik nebrala. A říkal jsem si, že na takový pohotovosti pracovat a nervově se nezhroutit by byl učiněný zázrak. No jo, hollywoodští scénáristi to s tím hektickým tempem (ne)pěkně přeháněli, ale koukalo se mi na to tehdy dobře.

Sympatická psychologická kriminálka ze stejného roku jako prvotřídní drama Summer of Sam, kde rovněž zazářil mladý Brody. Oproti Samovi se jedná o film výrazně kratší, komornější, televiznější, tedy menší, ale i tenhle "menší" film ční v rámci krimižánru nad průměr. Slizký psychopatický hajzlík Brody je senzační, zdatně mu sekunduje i labilní masochistická policajtka Tierney a několik dalších výrazných postav. Snad jen ten útěk&únos z policejní služebny je nadprůměrně pitomý i na oddechovou krimi, ale u nenáročného neambiciózního béčka bych to tolik neřešil.

Říkal jsem si, že když Jarmusch před pár lety dokázal natočit skvělý film o upírech, proč by nemohl natočit i skvělou zombiárnu, samozřejmě ve svém svérázném stylu. Ale namísto melancholie, vytříbené estetiky, dekadence a jemného humoru se rozhodl pojmout zombie žánr víc komediálně, groteskně, tedy víc plebejsky. A namísto u Jarmusche obvykle kvalitní hudby se hraje nějaká příšerná country. A to na mě nefungovalo. Způsob vykreslení zombií byl vyloženě špatný. Ne vizuálně, maskéři odvedli skvělou práci, ale jejich rádoby humorným a odlehčeným vystupováním, myšleným jako kritika konzumního způsobu života (mrtví ještě i po smrti neustále opakují slova-symboly své dřívější závislosti, jako "wi-fi", "coffee", "fashion" atd., hlas vypravěče nás na konci výchovně poučuje, že "tihle všichni byli mrtví už za živa"...). Otravně polopatická agitka. Zombie komedie můžu, ale absurdní zombie komedie s moralizujícím ocasem ne-e. A ty kecy o scénáři na konci (Driver a Murray v autě) mě už vyloženě nakrkly, tohle by se divákům dělat nemělo, to si Jime schovej pro nějaká svoje soukromá experimentální home videa. A za to taky nedám ani třetí hvězdu. Film tak stojí za vidění především kvůli hercům. Swinton se skotským přízvukem a katanou je výrazná a zajímavá jako vždycky (a vždycky jsem ji i podezíral že je mimozemšťanka), lehce vyšinutý Driver se zručně ohání mačetou jako nějaký Hutu ze Rwandy, dobří jsou samozřejmě Glover i Buscemi, rád jsem viděl i 'kidku' Sevigny, která chuděra příliš hereckých příležitostí nedostává od doby, kdy v mládí před kamerou přeblafla Galla, no a nečekaně příjemně mě překvapil policejní náčelník Murray, kterého jsem předem tipoval na to, že celý film zazdí nějakým svým obvyklým komediantským pitvořením. A on ho přitom nakonec zazdil spíš scénář a celkové režijní pojetí.

Myslel jsem si, že po dlouhých letech hladového hltání braku se už budu dalšímu Jarmuschově poetizování života "obyčejného" člověka a glorifikaci (nebo aspoň popularizaci) nejrůznějších loserů trochu cynicky ušklíbat, že když neuvidím litry krve, metry vyhřezlých střev, nebo kanibalské mutanty budu se kapánek nudit. Ale nestalo se, opět mě dostal. Tedy on ten jeho hlavní hrdina, vnějškově obyčený člověk z lidu, nebyl zase až tak úplně obyčejný. Nejenom že psal moc pěknou existenciální poezii, ale hlavně (skvělý) Adam Driver je fakt monstrózní zjev. Hlavu, uši, nos, ruce (a kdo ví co všechno ještě) má ca dvakrát větší než je průměr a celkově na mě působí dojmem nepříliš vydařené Frankensteinovy kreatury. A jako naschvál mu pak tvůrci za partnerku vybrali buchtu s vizáží Miss Persia, která byla ovšem na můj vkus až příliš medová a přeslazená a její postava pak v kontrastu s bigfootem Driverem působila nevěrohodně, vyumělkovaně. Ale jinak se mi Jarmuschův svět opět hodně líbil. Svět, ve kterém se s vámi čtyřlístek podezřelých uzenáčů v kabrioletu dá na noční ulici při venčení čokla do přátelského pokecu. Svět, ve kterém se dospělý chlap nebojí sednout si na rampu vedle dospívající holky a klábosit s ní beze strachu, že bude hystericky obviněn z pedofilie a lynchován. Svět, ve kterém si spolu muž a žena po večerech předčítají básně a přehrávají písničky, namísto toho aby neustále zvířecky kopulovali anebo čuměli na bednu. Prostě svět zidealizovaný, takřka snový, takový - přímo se štítím to napsat - laskavě hřejivý (fujtajxl!). Ale nebyl by to Jarmusch, kdyby se do děje nevloudil i stín smutku, kdyby se vlastně celý děj nenesl v duchu neurčité nostalgie a melancholie...

Osmdesátkově slabomyslná střílečka z Paříže. Kdo má rád nekomplikovaný (var. lobotomizovaný) filmy s přímočarým (var. nablblým) dějem bude spokojený, kdo nemá ten nebude. Kdo má rád Travoltu bude spokojený, kdo nemá ten nebude. A to je asi tak všechno, co se k tomu dá napsat. Nenudil jsem se, občas jsem se pousmál (třeba šňupání koksu z vázy na Eiffelovce, nebo nečekanýmu odkazu na Pulp Fiction), občas mě ale nebavilo stereotypně jednoduchý Travoltovo hláškování, nebo stokrát provařený klišé dvou parťáků, kdy jeden je úplně jinej než druhej, ale přece jim to skvěle klape. A taky mě hrozně naštvalo, že na konci překazili ten atentát na konferenci "Pomoc Africe". Nesnáším totiž pomoc Africe. A všechny lidi co pomáhaj Africe. Klasickej film na jedno použití.

Jako turistická reklama na Island film funguje dobře, mám teď chuť se tam podívat potřetí. A i jinak mě to docela bavilo, respektive vzbudilo mou zvědavost, takováhle nezvyklá artová variace na postapo. Mimochodem tohle byla moje oblíbená dětská sci-fi fantazie - zůstat najednou na světě sám. Chodit po prázdnejch krámech a brát si co bych chtěl a nemuset už nikdy do školy a tak. Divák Bokehu ovšem musí počítat s tím, že o zmizení lidí se nakonec dozví úplný prd, protože takhle to v artovejch filmech obvykle chodívá. Takže si jen užívejte zajímavou atmosféru a nečekejte žádný hluboký mystéria a vysoký filosofování, jen banální moudra typu "pámbu možná i existuje, ale na svět a na lidi každopádně kašle" apod. Jinak Majka je docela dobrá a zjevově zajímavá herečka, nechápu proč k ní produkce přihodila toho fousatýho vocasa. Tedy já bejt poslední ženská na Zemi a tohle bejt poslední chlap na Zemi (nebo aspoň na Islandu), šel bych se utopit do prvního termálu na kterej bych narazil. Nebo bych tam utopil jeho.

Mám béčkový thrillery fakt rád, dokonce je to jeden z mých nejoblíbenějších žánrů, ale nebudu házet hvězdy každý pitomosti. Ke konci už se to sice docela dobře rozjelo (od srážky Mámin červený pick-up vs. Mercedes), ale ta hoďka něco předtím byla fakt úmorná. Když už scénárista děj takovou dobu natahoval a vatoval, měl pak závěr aspoň pořádně vykrvit a dopřát diváctvu mnohem tučnější zabijačku, takhle mám teď pocit promrhanýho času. Ale herci tentokrát docela v pohodě, tlustá Ma vypadala jako doopravdická magorka, měla moc hezkou (i když i moc vedlejší) dceru, ostatní týni i týnky vesměs taky ucházející, jen dcera Lewisky by nemusela tolik koulet očima jako blbka, ale musí holt chuděra tu absenci hereckýho talentu nějak vykompenzovat, že jo.