Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Horor
  • Krimi

Recenzie (6 079)

plagát

V moci posadnutosti (1993) 

Nějaká temná atmosféra děj provází, ale to je asi tak všechno. Námět příznačný, ale málo rozvinutý. Příběh má mnoho nelogičností, které bortí veškeré představy o temném thrilleru. Jako např. Tracy byl omylem vyoperován zdravý vaječník a byť se to nemocnice snaží utajit, ona ví vše a dokonce, jak sama uvádí, již ráno mluvila s právníkem. Hm… Tady byla rozhodně snaha děj bezmyšlenkovitě urychlit. A takto by se dalo pokračovat dál. A smysl toho všeho? Máme tu jakéhosi sériového vraha a dějově jenom proto, aby Andy zjistil, že nemůže mít děti. Tady se tvůrci tedy setsakramentský sekli. Snímek vhodný leda tak pro televizi pro pozdější dobu na uspání. Přemýšlet u toho k ničemu nevede. No nic. Tak snad příště.

plagát

Strážni anjeli (1995) 

Svižná akční komedie přesně tak, jak to umějí jen Francouzi. Gérard Depardieu opět v roli tvrďáka ve dvojici nikoliv s Pierrem Richardem, ale tentokrát s neméně komediálně zdatným Christianem Clavierem. Ne, roztržitého ňoumu tu opravdu nehraje. Oba už měli za sebou úspěšný snímek ´Návštěvníci´ a jak již dnes víme, v následujících letech společně natočili nejen pokračování, ale i komiksové příběhy o Asterixovi. V tomto snímku je v centru dění malý čínský chlapec, balík cenných papírů, kněz, čínská mafie a andělé. Tohle všechno tvůrci hbitě smíchali dohromady a vznikla taškařice, která je odvyprávěna rychlostí kulometu. Vlivem rychlého střihu a střídání scén se stačí jen na chviličku ohlédnout a divák v ději okamžitě ztratí nit. Dynamiku to má úžasnou. Akční scény v hongkongském stylu komediálnost neruší. Naopak jej dokonce výborně doplňují. Snímek jako celek prostě funguje. Jean-Marie Poirév v podstatě ve své režijní tvorbě dělá to samé co Francis Veber, jen daleko živějším dojmem. Jestli se z toho stane komediální klasika se v budoucnu uvidí. Potenciál na to má.

plagát

Základný inštinkt (1992) 

Solidní detektivní příběh s ohromným sexuálním nábojem. Silný příběh a herecké výkony Michaela Douglase a Sharon Stoune dokáží diváka připoutat svým velmi jednoduchým příběhem, který je však plný zvratů a úskalí. Sexuální náboj spisovatelky Catherine Tramell v podání Sharon, a její chytrost, svůdnost a přesvědčení bortí veškeré vtípky o blondýnkách. Režisér Paul Verhoven opět věděl co dělá a scénář převedl do filmu jak jen nejadekvátněji to šlo. Sexuální napětí tu jiskří takřka neustále a to je právě to, co je na diváka cílené. Umí odvrátit pozornost od faktů a tak nejen divák tápe. Ano, nejen divák. Ani detektiv Nick Curran v podání Michaela neví kde mu hlava stojí a jak to tedy se vším je. Snímek provází mírné napětí, ale zvědavost co se kde vyvrbí nenechá na pochybách. Sem tam je sice nějaký ten vývoj přeci je předvídatelnější, ale některé intenzivní momenty to zase plně vynahradí. Celkově je snímek zajímavý, lákavý, kreativní a hlavně velice odvážný. Jestli se jedná o nejlepší erotický thriller je sice na diskuzi, ale postavení má skutečně hodně vysoko.

plagát

Záchranný člun (1944) 

Konverzační černobílé drama z oceánských vod probíhající na záchranném člunu mezi lidmi charakterově velmi odlišnými po potopení lodě od útoku německou ponorkou. Ano, příběh se odehrává v době 2. světové války, což není doba zrovna lecjaká. Alfred Hitchcock se tématu chopil velice vkusně a natočil napínavý snímek, jaký by snad takto nikdo jiný natočit nedokázal. Jeho oskarová nominace byla jistojistě zasloužená. Hodina a půl stopáže plná dialogů na loďce a děj se jedinkrát neodkloní jinam. Nuda? Ale vůbec ne. Silný scénář na základě knihy Johna Steinbecka je plný ostrých dialogů, které Hitchcock skutečně výborně dokázal zhmotnit. Je impozantní, jak film zaujme i v klaustrofobním prostředí. Přirozeně v centru dění jsou všechny postavy zda přežijí nebo ne. Nečekaná překvapení a odhalení se vyskytuje v náhodných intervalech. Přicházejí tak nové skutky, které vytvářejí více dramatičnosti a napětí. A do toho vstoupí německý trosečník, u kterého nevíme, jestli mu důvěřovat a nebo ne. A kam ta loďka vlastně pluje? Rouška tajemství ovládá příběh i diváky. Houpající loď ve vlnách a šplouchající voda vytváří jedinečnou atmosféru, takže ani není potřeba nějaká dramatická hudba. Alfred Hitchcock a jedno z jeho mistrovských děl.

plagát

Stávka na neistotu (2015) 

Wall Street a pošetilý svět financí. Příběh, který má s realitou hodně společného. Finančníci, rostoucí hypotéční bublina a snaha na tom co nejvíce vydělat. Příběh, jak jednoduché je přivést svět do finanční krize. Snímek používá mnoho finančních termínů, které jsou však plně vysvětleny, takže i lajk ví o čem je řeč. Vyprávění probíhá z různých úhlů pohledu z různých perspektiv, což je další plus. Nepřiklání se tedy k žádné straně, čímž ponechává na divákovi si vytvořit vlastní úsudek. Svět čísel a statistik však přeci jen může být pro někoho složitý, ale protože je jádro věci někde jinde, dají se tyto znalosti ponechat stranou. Důležité je jednání a plánování finančníků a v jakém zájmu. Snímek má převážně informativní charakter z oblasti finančních trhů a to hranou formou, takže je potřeba tomu věnovat náležitou pozornost a ne se na to ledabyle dívat jako na další obyčejný film. Mnohé výroky jsou vskutku děsivé. Zkrátka se jedná o brilantní film! Ekonomická krize byla pro všechny vysvětlena.

plagát

Dreamhouse (2011) 

Dle názvu to vypadá na další příběh o strašidelných úkazech v nově zakoupeném domě, což začátek dějství vcelku dosvědčuje, ale nakonec se to zvrhne ve zcela něco jiného. Avšak v něco, co tu už taktéž bylo nesčíslněkrát. Předvídavost a patetičnost tedy snímkem vládne a kazí filmový zážitek. Tempo je pomalejší, což může místama nudit, ale pozor na to. Chvíle nepozornosti a už se neví o co vlastně jde a která bije. Snímek moc tedy neoslní, ale zatracovat by se zase také nemusel. Všechno co tu máme je tajemství, které pomaloučku spěje k odhalení. Diváci neznající předešlé podobné snímky by si to mohli užít. Daniel Craig opět v jiné roli a nutno uznat, že působí… no, působivě. Film výrazně neoslní, ale při troše skromnosti a shovívavosti se dá k odpočinkové podívané přijmout.

plagát

Monstrum (2017) (TV film) 

Tak jako vždy u českého filmu byla myšlenka dobrá, ale zpracování ledabylé. Stalinův monstrózní pomník a osud jeho tvůrce Otakara Švece. No, dle příběhu i nejen jeho. Děj je rozkouskován na epizody z určitého období a jak je dnešní dobou zvykem, není opomenut razantní důraz na absurditu doby, čímž se stává svoji antikomunistickou propagandou dalším filmovým výkvětem. Bohužel. Stačí snímek porovnat s těmi vzniklými v 50. letech. Tehdy byl špatný kapitalismus, nyní komunismus. Dopomůže k tomu i využití dobových záběrů, které snad ani nikdo nezná. Důraz je také kladen na psychologii Otakara Švece a bohužel poněkud nešťastně. Vytváří to z něho poblázněného podivína zralého na psychiatrický dohled. Scénář je značně toporný postrádajíc smysluplnou dějovou linku. Snímek Tento televizní film je spíše ukázkou toho, jak se to dělat nemá.

plagát

Celebrity s.r.o. (2015) 

Jako odlehčená komedie ukazující dění na druhé straně kamery během natáčení seriálu by se to mohlo přijmout, ale nic naplat, film tradičně trpí současným filmovým vypravěčským neduhem a tím je značně pomalé tempo. Sem tam nějaký ten vtip pobaví a vykouzlí onen odlehčený úsměv, což lze však snad považovat i za zázrak. Krimi zápletka je celkově nepromyšlená, bez logiky, tudíž v tomto směru naprosto zbytečná. Příběhu to nic výrazného nepřineslo. Námět dobrý, ale chtělo by to daleko více crazy. Nic naplat, jako k Vorlíčkovým komediím se k tomuto těžko bude honosně vracet.

plagát

V pasci (2010) 

Snímek nám tímto velice skvěle připomíná éru 80. let, kdy takovýchto počinů vzniklo přehršel. Strašidelný příběh o uvězněných lidech ve výtahu někde v mrakodrapu, ve kterých se projevuje psychologie a tím i charakter jednotlivců. Každý se přirozeně zachová jinak. Někdo klidně, někdo ustrašeně, někdo ďábelsky. A o tom to vlastně celé je. O zlu mezi lidmi bez ohledu na dobu a prostředí. Trochu to má náboženský charakter a nakonec i samotnou pointu, což může být pro někoho přeci jen krapet těžkopádnější, tudíž nepochopitelné. Ve výtahu se dějí věci podivné, avšak i pro diváka nevysvětlitelné. Souhra světla a tmy si pohrávají s myslí a nutí diváka se do dění myšlenkově zapojit. Jen hrůza a děs. Film bez potoků krve a useknutých údů. Takže se v podstatě jedná o hrůzostrašný thriller, který je natočen, jak už bylo zmíněno, ve stylu 80. let, proto celkově vypadá tak jak vypadá, a který rozhodně není pro diváky trpící klaustrofobií.

plagát

Apokalypsa meteorů (2010) 

Naprosto zbytečný snímek vyprávějící příběh, který tu byl v takto levné produkci prezentován už nesčíslněkrát. Tedy nic nového, nic oslnivého, nic převratného. Jak se říká, je to jen nošení dříví do lesa. CGI efekty spíše pro ostudu, scénář plný nelogičností a chyb, napětí či nějaké dobrodružství aby divák pohledal. Katastrofický film v tradičním televizním katastrofickém zpracování. Chjo.