MickeyStuma

Spolupráce severokorejského policisty s jihokorejským tímto vstoupila do druhého kola a opět se stejnou odlehčenou vážností, která se tentokrát více přiklání k zábavě, bohužel však ale na úkor akce. A aby tohle volné pokračování jen tak nevykrádalo sebe sama, vývoj děje šel také trochu o něco dál. Vynucuje si to nápad na zápletku, která tentokrát spočívá v pronásledování zločineckého bosse, jenž uprchl z vazby FBI. A právě to je také důvod, proč se ke korejskému duu přidává třetí osoba. Ano, agent FBI. Zápletka se tak stává o něco plnohodnotnější a především komediálně zábavnější, což opět obstarává  jihokorejský policajt, kterému zdatně sekunduje jeho vlastní rodina. Méně akce sice může být zklamáním, ale kromě toho, že je film zábavnější, je uprchlík pro vyrovnanost o to brutálnější. A možná právě to trochu brzdí konzistenci žánru. Sledovat nezvykle brutálního záporáka v akční komedii a zároveň se usmívat nad prostořekostí jihokorejského policisty a jeho rodiny vyžaduje alespoň stejného diváckého ducha, jakého má asijské publikum. Každopádně pokud jde o trio na straně zákona sestavené z Jižní Koreje, Severní Koreje a USA, funguje to, tak i tento film přináší zábavný filmový zážitek, a to se počítá.

Komediální thriller plný akce a typických asijských rádoby humorných vtípků, který se snaží udržet divákův zájem přímočarostí dějové šablony a tlačí na efekt zábavy. Podle zavedených tradic hongkongské akční kinematografie přináší snímek filmovou zábavu s intenzivními akčními scénami a s vcelku propracovanými postavami. Děj příběhu sleduje cestu mladého policisty v utajení, který se infiltruje do zločinecké organizace, takže ve své podstatě takový velmi obyčejný film. Nová generace tvůrců a herců se však viditelně nesnaží navázat na předchozí filmové počiny Jackieho Chana nebo Sama Hunga, takže dechberoucí kaskadérské scény bohužel očekávat nelze. Akčních scén s bojovým uměním a asijským humorem je však více než dost, jen to jako obvykle po technické stránce kazí tolik populární lana pro natáčení výskoků a letů vzduchem po úderech. Nereálnost je stále patrná. Ale při vší té akci a zábavě si zřejmě málokdo všimne, že hlavní náplní filmu je poukázat na morální nejednoznačnost práce v utajení a nastoluje podnětné otázky o povaze spravedlnosti a obětech, které jsou nutné k jejímu prosazení. Ve svém nadšení pro věc je to ale velmi obyčejný film, který si na nic nehraje a drží se s danou vážností spíše při zemi.

Jedná se o strhující filmové dílo, které obstálo ve zkoušce časem a i v dnešní době dokáže přinést mrazivé napětí a strhující příběh. V režii Paula Leniho se v tomto němém hororu, který je adaptací divadelní hry Johna Willarda, stále lze ocitnout na horské dráze plné tajemství a hrůzy. Jedním z výrazných prvků filmu je mistrovské využití expresionistické kamery, stinné chodby a hrozivé úhly umocňující pocit předtuchy. I samotné sídlo se stává postavou, jehož vrzající podlahy a skryté chodby umocňují pocit klaustrofobie a blížící se zkázy. Herecké obsazení podává hvězdné výkony v čele s Laurou La Plante v roli odvážné hrdinky, která musí proplout zrádnými zákrutami osudu. Creighton Hale září v roli okouzlujícího mladíka, zatímco Martha Mattox si pro sebe krade scény ztvárněním strašidelné hospodyně. Přestože se jedná o němý film, mistrně využívá vizuálního vyprávění k vytvoření strašidelného napětí. Od mihotavého světla svíček až po náhlé šoky je každý záběr prodchnut pocitem znepokojení. Ačkoli film přirozeně postrádá speciální efekty současných hororů, s pevným příběhem dokazuje, že skutečná hrůza spočívá v neviděném a neznámém. Jeho trvalý odkaz je důkazem toho, že zůstává nadčasovou klasikou hororového žánru.