MickeyStuma

Krapet neobvyklý snímek na poli politiky počátku 20. století ve spojení s fiktivním příběhem s reálnými postavami a klasického žánru bojových filmů odehrávající se ve městě Victoria, tedy v britské kolonii Hong Kongu. Charakterem příběh může vyznívat propagandisticky, ale s ohledem k neznalosti dané historie a skutků to v evropských krajích dojde k nepovšimnutí. Máme tu hrdinu a mnoho lidí s ochotou se pro něj obětovat. Příběh je tak převážně o zaplacení nejvyšší ceny v zájmu národa. Jinak řečeno, život jednotlivce se stává bezcenným, pokud ho neobětuje za dobro společnosti. No, jednotlivý divák nechť si to rozebere podle svého uvážení. Nepřekvapující dlouhá stopáž mající přes dvě hodiny, jisté, pro evropana, ryze asijské podivnosti, pevný scénář, dobré bojovné scény. Jen ty vizuální efekty mohly být o něco lepší. Těžké hodnotit. Snímek nabízí zajímavý příběh, akci a zábavu. Záleží, jak se k tomu divák postaví.

Další skvělá role Louise de Funèse tentokrát v roli vydavatele gastronomického průvodce a inspektora restaurací v jednom. Jeho důslednost a cholerická povaha je opět zdrojem výtečné a nestárnoucí zábavy. Louis se tak opět dostává k tématu kvality podávaných jídel, byť tentokrát z jiné pozice. Ano, před tím to byl snímek ´Grant restaurant pana Septima´, kde hlavní postava chodila v přestrojení kontrolovat vlastní luxusní restauraci. Snímek ´Křidýlko nebo stehýnko´ sleduje nejen počínání na inspekcích, ale i rodinný problém se synem a dokonce i boje s rivalem na poli gastronomie. Je to zvláštní, ale na to, že snímek vznikl v roce 1976, svým tématem vůbec nezestárnul. Spíše naopak je více aktuálnější. U Luise si nelze nevšimnout, že už není tak energetický jako dříve, byť se snaží, aby tomu tak nebylo. Byl po infarktu, tak se musel šetřit. V roli manželky opět Claude Gensac. Dle zdrojů tu mě dokoncel hrát i Pierre Richard a to přímo roli syna, ale nemohl kvůli jinému projektu. Docela škoda. Mohli být dva výteční francouzští komici v jednom filmu. I přesto se jedná o očekávanou bláznivou komedii, ke které se dá stále bez pochyby vracet.

Čtvrtý příběh je tak trochu o něčem jiném. Partičku podfukářů přijde vydírat bezpečák banky s tím, aby mu pomohli s vykradačem bank. Jenomže když vyjdou na světlo okolnosti těchto činů daného hříšníka, akce okamžitě dostane jiný směr. Za zmíňku stojí podfuk mimo hlavní děj ztvárněný jako klasická němá groteska. Tak tady skutečně palec nahoru. Ani čtvrtá epizoda nezklame.

Třetí epizoda potvrzuje základní koncept partičky podfukářů co se týče jejich činů. Škodit jen těm, co si to skutečně zaslouží. Mimo základní podfuk tu je i vedlejší dějová linka o podnikateli coby obětí jednoho z nich, který se tak nezaslouženě dostal do exekuce. Závěr dojme. Jak se říká, do třetice všeho dobrého. Opět pevný scénář, dobře zpracováno, výtečná zábava. Tento seriál je skutečně trefou do černého.

Druhý snímek o sexy agentkách jako vzpomínka na stejnojmenný televizní seriál z roku 1976 a dá se říci, že se tady už skutečně McG nechal pustil ze řetězu. Ohromná vizualizace, nadnesenost, akce, úsměvy všemi směry a až neskutečné skopičiny. V komiksech či animovaných filmech něco takového funguje. Ale ve filmu hraném? Pro mnohé v době uvedení vcelku šok. Výraz popkornový film tímto překročil nový level a vkročil divácky do naprosto nezvyklých vod, kdy nad tím vším už skutečně zůstává rozum stát. Kdo se dokázal vzpamatovat ze scény odehrávajíc se na přehradě s kamiónem a helikoptérou, s přehledem už divácky přežije celou filmovou stopáž. Pastelové barvy doslova září a dávají všemu nový inovativní drive. Sexy agentky, jeden vtípek za druhým, přehrávání, fyzické zákony tradičně jakoby neexistovali, již zmíněné skopičiny, klipový střih akčních scén, patřičný soundtrack a mnoho dalšího ve filmu, u kterého je striktně zakázáno přemýšlet. Prostě se jen bavit a nic víc. Jinak se to nevydýchá.

Těžko říci jestli se jedná o válečný či akční snímek, ale asi z každého něco. Pro nás se pyšní slovenskou stopou v podobě vybraných několika málo herců, příslušníků Martinského vojenského útvaru a natáčením přímo na Slovensku. Aniž by si to kdokoliv uvědomoval, tento filmový počin má jednu věc společnou např. se snímkem ´Rambo II.´ a tím je kritika způsobu velení vojenských sil. Situace, kdy se záchranná helikoptéra těsně nad cílem otočí a na rozkaz se vrací zpět stojí v obou filmech za porovnání. Jinak jiná doba, jiný příběh, jiný voják, jiná situace. Scénář má jasný cíl a natočen byl přesně tak, jak vypadala scenáristická vize. Režisér John Moore moc dobře věděl co dělá. Akční scény, napětí a vůbec celá vizualizace má drive. V žádném případě se nejedná o nic realistického ukazující hrůzu války. Po akční stránce však nezklame. Žádné zbytečné řeči, žádné dějové odluky jinam. Dějová linka je jasná, tvůrci se ji striktně drželi a tak tu máme dobře odvedený, byť neoriginální, moderní válečný film, který je ryze zábavný a z tohoto hlediska nijak nezklame.

Snímek vlivem svého zpracování spíše působí dojmem televizního mysteriozního thrilleru než snímkem určený na stříbrná plátna kin. Zaměřením se jeví spíše pro dámské diváky. Použitá šablona bohužel vyvolává předvídavost. Co také jiného čekat u dějové linky o ženě snažící se něco zjistit a vlastně vyšetřit za situace, kdy jí nikdo nevěří a jak se říká, hází klacky pod nohy. Ryze standardní děj nevykazuje žádné napětí či snad dokonce hrůzu. Ale na druhou stranu se kupodivu zdá být vcelku přesvědčiví. Nehraje se tu na kouzla a čáry či na nějaké nadpřirozené výjevy. Snímek tedy nenáročný, pro někoho snad i hloupý, určený zkrátka pro naprosto nenáročné diváky.

Stylový a svým způsobem emoční thriller z období 2. světové války mající naprosto pevný scénář, velmi dobré herecké výkony, výbornou kameru a vizuální efekty, za kterými stojí opět české ÚPP. Vlastně se jedná o romantický příběh dvou agentů, plný nerozhodnosti a přesvědčení. Příběh založený více na důvěrném vztahu, než na jejich odvážných činech. Robert Zemeckis přinesl snímek, jaký tady snad ještě nebyl. Mírná dramatizace, plynulejší a nespěchající tempo a stálá atmosféra přináší z válečného žánru skutečně netradiční nevšední zážitek. Brat Pitt a Marion Cotillard v hlavních rolích předvedli herecký výkon, že je nejeden divák na pochybách, zda charaktery svých postav vyobrazili tak jak jsou a nebo se jedná o nepřesvědčivý ponurý výkon. Ale to už u pomalejších filmů tak bývá. A tak tu máme oslnivé romantické špionážní drama mající v sobě takovou jiskru, že filmoví fanoušci válečných filmů tohle vezmou obloukem. Pro ně bude snímek spíše příliš ambiciózní.

Dějově zajímavá vize, která samozřejmě z historií nemá nic společného, ale v rámci dobrodružného spektáklu, proč ne. Ryze popkornový historický příběh přinášející děj plný drsných hlášek, bojů a zábavy. Po delší době se jedná dokonce i o emočně pohnutý akční film. Příběh bývalých ´křížáků´ a boje o trůn není nijak špatným filmovým přírůstkem. Temná stránka věci je dodržena, akční scény vydařené, dokonce je obsažen i hlubší podtext. Pravda, jen to prostředí je poněkud neobvyklé. Nicolas Cage opět v jiné charakterové rovině a nezdá se že by to nezvládl. A Hayden Christiansen? No, u něj takový standard. Snímek se v žádném případě nemůže brát vážně. Proč také. V knižní a komiksové podobě je takových halda, tak proč ne i ve filmu? Tento je příjemně sebevědomý a takových není zase až tak moc.

Lex Barker na chvíli nechal Old Shatterhanda Old Shatterhandem a pustil se do mayovek pro změnu orientálních. To u indiánek nezůstalo bez následků, ale to je již jiná kapitola. A kdo že je ten odvážný a čestný hrdina Kara ben Nemsi? Žádný strach, to nám hned na začátku prozradí Hadschi Halef Omar v podání Ralfa Woltera. Producent Arthur Brauner nechal vypracovat scénář ještě před natáčením své vlastní mayovky ´Old Shatterhand´, aby se přeci jen od té Ameriky krapet odlišil. Rodinný příběh má přes své dobrodružství i unylou pohádkovost, což kouzlo mayovek přeci jen krapet sráží na kolena. Humorný charakter Sira Davida Lindsaye a jeho sluhy je v rámci odlehčení vážnosti hlavní dějové linky přirozeným přínosem, ale v tomto případě čeho je moc, toho je příliš. Děj se zabývá posledním dobrodružstvím Kara ben Nemsiho v tomto kraji, jak prozradí konec, což svým způsobem vyznívá podivně. Je záhadou, proč se tak Brauner rozhodl. Nevěřil v přijetí diváků? Těžko říct. Každopádně se jednalo o příjemnou změnu. Mayovky z Orientu do dnes nejsou tak známé jako indiánky z Ameriky, a i když je děj očekávaně své knižní předloze na hony vzdálený, film jako takový potěší, i když na tom má největší zásluhu právě přítomnost Lexe Barkera. Přiznejme si, že bez něj by to prostě nebylo ono.