MickeyStuma

Pohled na dobu dospívání zase o něco jinak. Hlavním aktérem příběhu je nesmělý Charlie mající za sebou zrovna ne výrazné dětství, na jaké by rád vzpomínal. Právě jeho si vezmou pod křídla dva noví kamarádi a přivedou ho do reality všedního života. Především mu ukáží, jak výhodné je mít přátele a co všechno se s nimi dá zažít. A to samozřejmě není všechno. Daná problematika je daleko více obsáhlejší, takže je už předem jasné, že tady je středem pozornosti především vážnost situace v moralizačním kabátě. Scénář je napsaný naprosto srozumitelně s cílem pro porozumění dospívajících lidí k zamyšlení. Pokud se někdo z diváků někdy cítil bezvýznamný nebo měl nějaký problém s jinými lidmi, může být pro něj tento snímek hluboce inspirativní a to i v mnoha odvětvích po emocionální stránce. Děj je tedy srozumitelný a přívětivě plynulý. Snímek naopak není pro ty, co se ve společnosti honosí vysokými rameny své důležitosti nad vším a nad každým. Jemu tato problematika naopak vůbec nic neřekne a snímek se tak pro něj stane velice nudnou záležitostí. Celý koncept je pro cíleného diváka v zájmu mu takto tak trochu pomoct. Je to film o obtížnostech dospívání a zvládání změn při hledání své vlastní identity. Povzbudivé, poučné, a jak bylo zmíněno výše, hluboce inspirativní.

Director's cut. Další příběh nabízející novou variantu na téma časového paradoxu. Ano, opět tu máme cestování v čase ve snaze měnit špatné období k lepšímu, které se však očekávaně poněkud vymkne kontrole. Složité dětství hlavní postavy Evana mu dalo do vínku psát si deník, jehož texty určitého období ho dokáží přenést do dob dávno minulých, aby se právě mohl pokusit špatné věci obrátit v ty dobré. Schopnost se neobvyklým způsobem pohybovat časem bez vědeckého vysvětlení a s rozporem se sebemenší logikou není v takovýchto příbězích nic neobvyklého. Evan dokáže měnit události pouze se týkající jeho a v podstatě kolikrát chce. Vliv na další události s tím spojených se však už nikdo nezabývá. Zajímavostí je, že se tvůrci zaměřili převážně na temné stránky lidstva, jako jsou sebevraždy, drogové závislosti, prostituce, znásilnění, pedofilie, mrzačení, sebevraždy, násilné vraždy, rakovina a mnoho dalšího, což v takovém množství spíše vede ke zmatku myšlenek zabývající se filozofickým aspektem lidských důsledků. Přesto celý příběh dává jasně najevo, že měnit určitá odvětví minulosti není zrovna žádná legrace a že to může mít až dalekosáhlé následky. Jako sci-fi drama však námět, který by se hodil i na obsáhlý seriál, není natočen špatně. Mohl být sice kladen o něco větší důraz na napětí, ale i tak diváckou pozornost dokáže upoutat. Takže proč měnit minulost, aby ovlivnila budoucnost? Aby se onen jedinec dostal do lepšího světa, který by ho učinil bohatým, slavným a hlavně šťastným? Ne, kvůli tomu, aby byla láska jeho života šťastná. Takže projde několikrát nepředvídatelným životním peklem, aby po několika pokusech nakonec uviděl pouze jednu alternativu, která je logická, stejně jako bolestivá. Původní myšlenka zakončení celého dějství prý byla tak děsivá, že nakonec do výsledného filmu nebyla použita, ale i tak to vypadá hrůzostrašně. Zahrávat si s časem holt není taková legrace, jak by si mnohý mohl představovat.

Infantilní český distribuční název snímku pod originálním názvem v překladu ´Velmi špatné věci´, zjednodušuje distribuční touhu přilákat diváky na film a zároveň plně prozrazuje, o čem to vlastně celé je. Ruku na srdce, kolik snímků už má obdobný název? No nic. Dějově nejde o nic jiného, než o další mužskou pařbu, přesněji řečeno loučení se svobodou jednoho z nich, které se očekávaně samozřejmě zvrtne. Tentokrát však opravdu pořádně a už nyní je nutno dodat, že zažít něco podobného, zbláznit by se z toho musel snad každý. A vše začne úmrtím prostitutky v hotelovém pokoji, načež netrvá dlouho a je mrtvý i člen hotelové ochranky. Následující dění se tak přesouvá do hororového žánru a divák ztrácí přehled, na co se to vlastně dívá. Každopádně je celý děj prošpikován černým humorem, občas zředěný romantickou kapičkou a nějakou tou nadsázkou. Chvílemi je to bláznivá komedie, chvílemi groteska, chvílemi se to bere vážně, chvílemi jakoby tvůrci nevěděli, kam se mají s dalším dějovým vývojem odebrat. Pro plné uchopení daných skutků je potřeba oprostit se od realismu, myšlenek o logice a nečekat jakýkoliv byť náznak sebemenšího napětí. Je to prostě o nevšedních krutostech nečekanou krutostí zakončených. O zvraty není nouze, ale to je asi to jediné, co zaujme. Dějově se stane spousta neočekávaných věcí a naopak čeká jen divák, co dalšího se z toho vyvrbí či co ovlivní. Určitý význam, v rámci filmové zábavy ohledně zmíněného černého humoru, snímek má, ale vyloženou peckou to zrovna není.

Příchod do období středního věku u některých lidí přivádí k rekapitulaci svého života, což znamená k posouzení svých úspěchů i neúspěchů, hlavně v porovnání se svými kamarády a přáteli, kteří mnohdy žijí nejen po sociální stránce úplně jinak. ´Přátelé s penězi´, jak se v originále snímek jmenuje, vypráví osudové trable čtyř přátel, samozřejmě každý s vlastním charakterem, stylem života a s vlastní životní krizí. Ve zkratce to na daných příkladech ukazuje, že i když někdo má peněz dostatek a nebo dokonce tolik, že, jak se říká, neví co s nimi, ještě to neznamená, že hýří štěstím a spokojeností. Ano, tady se jasně a příkladně poukazuje na fakt, že peníze skutečně neznamenají všechno. Le co když na druhou stranu jich má někdo naopak málo? Hodně mírný komediální nadhled s realitou skutečného života vyvolává nad každou postavou otázky. Navozuje diváka k zamyšlení o daných skutcích v rámci řešení životních problémů. Co kdo dělá špatně, jak se měl kdo v jaké situaci zachovat, či proč kdo dělá zrovna toto a ne něco jiného, daleko smysluplnějšího. Snímku by více slušelo artové podání, ale takto to také není rovna k zahození. Osudy tzv. metropolitních žen, ve kterých se nějaká divačka může dokonce i poznat. Ovšem pokud je v rámci svého posouzení sebekritická.

Takzvaný sukničkář má problém se usadit a oženit se se svou pravou láskou. Pomoc vyhledá u psychoanalytika, který však má sám v oblasti romanického způsobu života ohromné problémy. Klasická bláznivá komedie, dle některých kritik s nejkrásnějšími ženami šedesátých let, ve které jsou nejvíce všichni jak utržení ze řetězu v poslední půlhodině celého snímku. I po letech výtečná komedie ve své živosti a ohromné energie, ve které se sešla plejáda hereckých es své doby. Pro nás je sice tahounem Peter Sellers, či pro fanoušky Romy Schneider, ale faktem je, že hlavní roli dostal Peter O´Toole, kolem kterého se to všechno točí. Za scénářem stojí Woody Allen, který se samozřejmě v jedné z rolí objevuje také a pro kterého se jednalo o tvůrčí počátek. Jeho rukopis ohledně ztvárněného lidského soužití v humorné nadsázce ve spojení s realitou mnohých jednotlivců je naprosto nezaměnitelný a svým pohledem k dané věci skutečně nestárne. Spousta ostrých dialogů vyřčených z postav kulometnou salvou, křiku, hysterie a spousta bláznivin je hlavním motory všeho dění. A celé je to tak zamotané, že vůbec není poznat, kdo koho vlastně svádí, tudíž kdo je vlastně všemu vinen. Muži? Ženy? A nebo je to vyrovnané, takže nikdo nemá nikomu co vyčítat? To už je jen na diváckém posouzení.

Dvě rodinné pizzerie v jedné ulici, tudíž přirozený konkurenční boj s nejrůznějšími naschvály. Do toho chlapec z rodiny jedné, dívka z rodiny druhé, kteří v sobě našli zalíbení, což, jako obvykle, rodiče nedokáží přenést přes srdce. Televizní komedie mající co do činění s přemírou zkratkovité ztřeštěnosti, takřka na bázi sitcomu, kterého se však dotýká jen okrajově. Takovýto námět není ničím ojedinělý a nepomůže tomu ani distributorský tahák, že se jedná o něco jako parafrázi hry Williama Shakespeara o zakázané lásce ´Romeo a Julie´. Nepřátelství rodičů, a tedy i majitelů svých podniků, je atmosféricky v popředí děje, takže pokud se mělo jednat o televizní romantickou komedii, tento aspekt je spíše na škodu. Příběh se sice zdá být vyrovnaný, neboť máme možnost sledovat, kromě podnikatelské války, také počínání onoho mladého páru ale ti zase dohromady po dějové stránce nemá co říct. Oné ztřeštěnosti je však učiněno za dost a tak i zde platí, že čeho je moc, toho je až příliš. U takovéto uhrančivé rozbouřenosti může být brzy přesycen i divák, který tak pomalu začne ztrácet diváckou pozornost. Na televizní počin se však jedná o obvyklou průměrnost v rámci televizní zábavy.

Vsadit se s kamarády na bowlingu, že do třiceti dnů od začátku vztahu přijme žena žádost o ruku? Nakonec, proč ne. Takový mužský, když je někde na zábavě celý rozpumprdlíkovaný, dokáže vymyslet všelicos. Otázkou však je, jak se mu bude dařit. No, a o tom to v podstatě celé je. Protože je snímek zaměřený především na dámskou část diváků, daleko více je to ale o osudu oné vyhlédnuté sympaťačky. Avšak divačky takovéto snímky sledující jistojistě zbystří nad celou koncepcí příběhu. Nebylo už tady něco takového? Může to být sice jen zdání, neboť mnohé snímky se navzájem v lecčems skutečně vykrádají, ale v tomto případě se jedná o trefu do černého. Stejná scénáristka, stejný příběh, jen s nepatrnými kosmetickými úpravami, hlavně co se týče ročního období, kdy se to odehrává. Ano, jedná se o pět let starší taktéž televizní snímek ´A Bride for Christmas (2012). Tentokrát tedy letní atmosféra s jinými hereckými představiteli, jinak jedno a to samé. Spousta úsměvů, rozbujařelého nadšení, neuvěřitelných emočních situací, prostě veškerá televizní roztřepená červená knihovna za použití romantické šablony, jen tak na zabití nadbytečného času.

Navázání na předchozí snímek nemohlo být lepší. Napětí, humor a hlavně pocta subžánru opět v plné síle.. Pokračování každého snímku je dosti ošemetná záležitost, která obvykle nekypí originalitou či snad dokonce i větší kvalitou. Režisér Wes Craven si toho byl moc dobře vědom a tak se právě na tento filmový neduh s plnou vervou zaměřil. Scéna, ve které se o tom studenti baví není žádná náhoda. Wes na to postupně diváky připravuje a dál po vlastní ose rozjíždí právě onu neoriginalitu. A povedlo se. Byť má snímek necelé dvě hodiny, dokáže udržet diváckou zvědavost, kdo že se skrývá v oné masce a po odhalení si krásně pohrává s největším hororovým kýčem, jaký může ve slasheru být. Až neúměrně natahovaný závěrečný konflikt. Výborným tahem na branku je už samotný úvod o páru jdoucích do kina právě na takový teenagerovský slasher, během čehož zábavnou formou filozofují. Ano, stejně jako u předešlého snímku se v podstatě jedná o hororovou satiru, která opět povznesla veškerá klišé svých slasherových předobrazů. Filmový znalec tohoto subžánru dokonce v určitých scénách rozpozná kterých. Co k tomu víc dodat. Originální pokračování s neoriginálním příběhem trefující se opět do diváckého zájmu hororových fanoušků.

Zakážou film dle současných rasových měřítek, až na to přijdou? Jistě si všichni vybavíme snímek ´Záměna´ (1983), kde Eddie Murphy ve své roli všem obchodníkům na Wall Street vytřel zrak. Tady máme něco podobného, ovšem s Whoopi Goldberg v hlavní roli, která tak na počátku druhé poloviny devadesátých let prokázala, že má na komediální role ještě dost energie a silnou náturu. Snímek je však na rozdíl od výše zmiňovaného nasáklý feministickou koncepcí, ale v tomto případě na druhou stranu nic proti ničemu. Na dnešní liberální dobu je daleko horší fakt, že je tu Whoopi jediná zástupkyně černí rasy v celém filmu. To je však zlomek z daleko většího problému, ale to až později. Co je nejdůležitější, jedná se o remake francouzského snímku ´L'associé´ (1979), kde je v hlavní roli muž a samozřejmě běloch. Smysl americké úpravy je tedy jasný. Dějová šablona není žádnou neznámou a jen se námětově recykluje. Whoopi Goldberg size očekávaně předvedla úctyhodný výkon, neboť na ní všechno stojí, ale ani to nezabránilo usazení snímku ve vodách průměrnosti. Je to prostě značně předvídatelné, což kazí plnohodnotnou diváckou zábavu. Ale ano, prostoduchá nuda celkovou atmosférou necloumá, takže se divák bavit bude, avšak ne tak, jak by očekávaně mohl. Bavit se však rozhodně nebudou liberálně založení jedinci u scén, ve kterých je Whoopi převlečená za muže. A tady je jádro problému. Za bílého muže. Rozbuška na současnou rasovou korektnost jak dělaná. Rozumný divák si řekne, a proč ne? O to více je to vtipnější. Jen puritáni bez špetky rozumu v tom uvidí segregaci černé rasy. Proč není za muže černého? Černí muži snad na Wall Street neobchodují? Tak či onak, snímek filmový zážitek přinese a to nám k filmovému odpočinku stačí.

Ve svém smyslu se jedná o povídkový film, jen netradičně odvyprávěný. Máme tu zapadlou vesničku Trézignan, ve které se starosta rozhodl nechat najít pět synů, přesně řečeno paterčata, starého bručouna Édouarda a to pro reklamní účel vesnice v rámci většího zatraktivnění. Starý lékař a kmotr všech chlapců se vydává na cestu a samozřejmě je postupně nachází. A my máme možnost sledovat jejich životní osudy. Každý syn má tedy svůj příběh a zajímavostí je, že si otce i syny, tedy dohromady šesti rolí, střihl francouzský herec, říkající si, Fernandel. Jeho výkon není špatný, ale důrazu na rozdílné charaktery moc nedal. Další zajímavostí je, že si v jedné povídce zahrál i Louis de Funès, ale o, snad, očekávanou komediální roli se zrovna nejedná. On ten film, jako celek, vůbec komediálně nevyznívá a spíše to připomíná povídky Otakara Batličky. Některé jsou spíše úsměvné, některé mají dobrodružný kabát. Svůj účel však snímek splňuje i po tolika letech od natočení, takže jen tak na odpočinkovou podívanou se zcela hodí.