Čo je nové, mačička?

Rozpustile bláznivý kabaret na lechtivé téma, ale vzhledem k době vzniku samozřejmě (sexy) nevinnost sama. Neodolatelný sukničkář obklopený ženami probírá s excentrickým psychoanalytikem svou panickou hrůzu z manželství, protože to by znamenalo se vším útrum. Mnohé až "slapstickové" fórky pobavily, jenže jiné zase byly útrpně přetažené a závěr se pak zvrhl do takové grotesky (honění v hotelu a úprk na motokárách), že jsem se nestačil divit. 5/10 (01.08.2016)

Vůbec by to nebyl špatný film, jen ten Woody Allen do scénáře dal radši všeho víc, aby se divák nenudil, a výsledkem je až zbytečný chaos. On i v chaosu musí být trochu pořádek a tady už jsem místama nevěděl, která ženská je která. Základ ale solidní, poselství je jasné: ať je chlap či ženská sebeblbější, pokud dobře vypadá, úspěch má vždycky. 60% (08.03.2015)

"Nenávidím tě od chvíle, kdy jsem se tě poprvé zmocnil!" Abych vám přiblížil, co je ten film zač, mohl bych to odbýt větou: stejný jako Casino Royale. Jeho existenci má na svědomí tentýž člověk, nechvalně známý producent Charles K. Feldman. Byl to nejspíš úplný šílenec, ale osobně jsem rád, že mu občas rupla svěrací kazajka a Kočička s Casinem jsou díky tomu na světě. :-) Na začátku bylo ego. Zhrzené ego Warrena Beattyho, který měl pocit, že je větší hvězda, než se všeobecně soudí a oslovil proto jednoho legračního mužíčka z kabaretu, aby pro něj napsal scénář, který ho zpopularizuje. Pochopitelně tedy komediální. Během příprav se ale ukázalo, že ten malý zrzek (jistý Woody Allen) ten scénář nepíše jako benefici Velkého Herce, že vedlejší postavy jsou zajímavější a legračnější než ta hlavní a v tu chvíli se zdálo, že Warrenovým egem taky všechno skončí. Dal Woodymu padáka, šel hledat svůj opus magnum jinam a o léta později se mu pomstil, když mu odloudil Diane Keatonovou. Text se dostal do rukou výše zmíněného Feldmana, muže se zvláštní představou o natáčení filmů, ale smyslem pro excentrický humor, a ten z toho udělal do té doby asi nejvýstřednější komedii. Hanbatou crazy, kde se nedbá na dramaturgické poučky, psychologickou motivaci nebo vývoj postav, zato z ní všemi póry prýští šedesátá léta. Počínaje animovanými titulky s rozdováděnou hudbou Burta Bacharacha (další spolenčý znak s Casinem Royale), pokračuje celými stády dlouhonohých krasavic a různě vyšinutých mužů a konče velkolepým finále, kde se celá ta skvadra úchylů nakupí v jednom hotelovém pokoji. Beattyho jednostrunnou roli převzal Peter O´Toole, Woody si poprvé zahrál svého šupáka a Peter Sellers předvádí jednu ze svých vůbec nejsrandovnějších kreací, šíleného psychiatra Fritze Fassbendera. A stejně jako u Casina Royale si myslím toto: poprvé budete dokonale zmateni, nuda bude střídat chvíle, kdy nevíte, čemu se smát dřív. Ale podruhé, potřetí, poosmačtyřicáté třeba zjistíte, že ten film má své osobité (v psychopatickém smyslu) kouzlo. Podle mě je tak osvěžující, že by se měl stáčet do lahví. 80% (06.04.2006)

S přibývající stopáží přibývá ulítlostí až naprostých šíleností (a aby ne, když co postava, tak to dokonalý prototyp magora nebo blázna), které vrcholí neuvěřitelnými eskapádami v hotelu a posléze i mimo něj...dlouho dlouho jsem nic podobného neviděl...a to nemluvě o "big parade" paní-slečen hereček ze 60. let. Voilá :-) (09.10.2010)

Frašky o záletných měšťácích a prostopášných paničkách plní divadla od antiky, přes commedia dell´arte, až po vrcholné okamžiky v devatenáctém století. Vinohradské divadlo žije z odkazu G. Feydeau dodneška, a nové hry, už daleko sexuálně otevřenější než nějaký operetní kankán, můžete v Praze nalézt snad v každém divadle. Bohužel Woody se s tímto tématem nějak tak dost minul, a stejně tak i s komikou P.Sellerse. Všechny ty klasické vtipy o střídání žen a tak, jsou podány rutinně (i když O´Toole je přesvědčivý), a těm Allenovským chybí pointa. Vše se slibně rozehraje - Cyrano a Kristian, tedy Sellers a O´Toole pod okny Capucine, Allen a Sellers na nábřeží, ale nakonec z toho nic není. Jeden dobrý vtip na deset minut dobrou komedii nedělá, a bezradnost herců vyzařuje z plátna. (12.03.2013)